Wolfova vila

TISK DOPLNIT KARTU
Objekt
Vila
Stav: Prázdný
Adresa mapa
Stárkov 182
54936 Stárkov
50° 31' 43.9'', 16° 8' 53.8''
Osoby spjaté s nemovitostí
Majitel: Sv. Hubertus s.r.o. (katastr)
Architekt: Max Kühn

Informace

Dům stojí v severní části továrního komplexu poblíž obce Stárkov (mezi Trutnovem a Broumovem). Vila má nepravidelný půdorys, lze v něm ale nalézt obdélný tvar, ze kterého vystupují mnohé další zaoblené i hranaté části. Dvoupodlažní vila stojí na soklu zvýšeného suterénu, který je na jižní straně zcela zapuštěn do země, na východě jej kryje široká terasa, naopak z části západní strany a ze severu se otevírá do zahrady. Vila je podsklepená, má dvě terasy, obytné podkroví a členitou střechu. Rozložení okenních otvorů je určeno jistým vzorcem, v přízemí jsou okna obdélná, v prvním patře půlkruhová, v obytném podkroví menší obdélná či čtvercová a u suterénu jsou opět půlkruhová. Jediné jižní průčelí bylo otevřeno k továrně a příjezdové cestě, ostatní průčelí byla obrácena do zahrady, kde se dodnes zachovaly některé vzácné dřeviny. U země je nízký kamenný sokl, přízemí a patro jsou odděleny podél celé budovy lehce vystouplou římsou a patro je od obytného podkroví odlišeno odstupňovanou římsou táhnoucí se těsně pod sedlovou střechou. První patro má tři okenní osy, okna jsou půlkruhově zakončená, pouze uprostřed je okno zdvojené. Ve střeše jsou dva vikýře s vlastními stanovými stříškami na základně segmentu mnohoúhelníku, větší komín a čtveřice komínů menších. V přízemí respektuje okenní osu pouze obdélné okno vpravo, okna vlevo jsou menší čtvercová a sdružená ve čtveřici. Na východní straně fasáda plynule přechází do přístavby, která v přízemí zahrnuje závětří s arkádou nesenou většími sloupy, v patře je podobný motiv zopakován u verandy kryté vlastní střechou pouze v menším provedení a se dvěma sloupky na rohu. Za touto vstupní přístavbou vybíhá z východní fasády výrazný půlkruhově zakončený rizalit. Na jih míří pouze jedno obdélné okno přízemí, část půlkruhového okna prvního patra a jižní partie arkády obíhající kolem celého rizalitu a která je nad střechou vstupní přístavby slepá. Před celou východní fasádou stojí široká půlkruhem zakončená veranda navazující na širokou terasu, která dál do zahrady klesá hlubokým schodištěm. Je kamenná a ohraničená nepravou balustrádou. Fasádě dominuje zmíněný zaoblený rizalit, který výš ve střeše korunuje stupňovitý štít. Pod střechou je arkádový ochoz, do kterého ústí okna a dveře z obydleného podkroví a pod ním je dekorativní zubořez. Trojice oken v patře je půlkruhová a tvoří triforium. Má dva polosloupy, které jsou stejné jako sloupy horní arkády. V přízemí je podobná trojice nyní obdélných oken. Zcela vlevo je vidět závětří s hlavními dveřmi. Před vlastní průčelí předstupuje napravo téměř stejně jako rizalit přízemní terasa, jenž má v patře balkon. Terasa má dva arkádové oblouky a sloupy stejné jako vchodová přístavba. Levý oblouk je předsazen obdélnému oknu, pravý dřevěným dveřím. Ve střeše je vikýř stejný jako u jižní fasády, výš je štíhlý komín a podélný komín na hřebeni druhé střechy, která směřuje je na severu zakončena jako valbová. I fasáda pokračuje dál na sever, zde již bez terasy.

 Je zde poslední osa oken, dole obdélníkové, nahoře půlkruhové. Z profilu je nakonec vidět i další rizalit na východ míří jedna okenní osa v přízemí znovu obdélné okno, v patře jedním obloukem nyní slepé arkády. Na díky rostlinstvu nepřístupnou severní stranu se otevírala nejjednodušší fasáda. Obohacuje ji úzký rizalit s vlastní vytáhlou valbovou střechou. Téměř celou jeho šířku zabírá v přízemí sdružené trojdílné okno, pás oddělující přízemí a patro je zde poněkud zvýrazněn a navíc dekorován zubořezem. V patře byla původně snad otevřená trojdílná arkáda, kam vedly dveře. Dnes je ale arkáda slepá, pouze uprostřed je prolomena oknem. S tím jak na západní straně končí rizalit, končí i úroveň terasy a otevírá se nejnižší patro suterénu. Celý suterén je kryt kamennou bosáží a jsou zde pouze dveře do malého kabinetu. Obě nároží jsou navíc zvýrazněna armováním. V patře je dvojice obdélných oken, v patře je pouze nad pravým oknem z přízemí okno půlkruhové. A opět je vidět na západní straně profil předstupujících částí. Je to kamenem stavěná lehce zaoblená terasa stojící v úrovni suterénu na dvou obloucích a schodišťový rizalit se stoupajícími okny. Poslední fasádu lze rozdělit na dvě části podle střech. Levá strana s valbovou střechou má i suterén. Ten je stejně jako u předchozí fasády kamenný, jsou zde dvě půlkruhová okna a pod ochozem terasy i dveře do suterénu. V přízemí je v pravé okenní ose umístěna tři sdružená obdélná okna, v patře je nad nimi půlkruhové okno, vlevo je druhé. Těsně pod střechou je malé čtvercové okno, které navazuje na stejná okna schodišťového rizalitu. Ve střeše je pak vikýř s trojicí malých obdélných oken. Druhá (pravá) část má před sebou 30 terasu, která stála zřejmě na pěti arkádových obloucích a byla ohraničena cimbuřím. V jejím rohu, před schodištěm stojí malý zděný altán čtvercového půdorysu se stanovou střechou. Vnitřkem terasy se sestupovalo pod altán do zahrady. Do schodišťového rizalitu vede postranní vchod a výš stoupající tenká okna, pod kuželovou střechou má několik čtvercových okének. Vedle schodiště stojí před hlavní hmotou fasády ještě nízký rizalit, či spíše pouhý výklenek, uvnitř je osvětlen čtveřicí větších čtvercových oken a na něm je v mezipatře umístěn úzký balkón. Na ten se vstupuje prosklenými dveřmi zakomponovanými do skleněné plochy trojice vysokých oken. Štít tohoto průčelí je od prvního patra oddělen úzkou stříškou na místě římsy. Do obytného podkroví vedou tři obdélná okna, která mají nad sebou do omítky dekorativně vyhloubený trojlist. Nad nimi jsou ještě dvě úzká okna. Bohužel interiér není možné zcela prozkoumat. Noví majitelé nebydlí v ČR a nemají zájem vpouštět kohokoliv do domu. Základní rozdělení bylo jednoduché a účelné směrem k továrně sociální zařízení (toalety, koupelna, šatna) a obytné části byly otevřeny směrem do zahrady a k vodě. Návštěvník vešel závětřím do předsíně, vpředu byla podlouhlá šatna zakončená toaletou a po pravé straně byl vchod do haly. Hned napravo byly široké dveře vedoucí do pánského pokoje, z něj se dalo projít do prostorné jídelny. Z ní se mohlo na terasu, do malé místnosti, kde se připravovaly pokrmy a zpátky do haly. Hala vedla také přímo do kuchyně, ze které byl přístup do přípravny pokrmů a spíže. Do kuchyně vedl také vchod postranního kruhového schodiště. Z haly se nakonec dalo vystoupat do mezipatra, kde byly dveře na balkón a pak dál do prvního patra. Schody ústily do chodby a z té se dalo jít na jihu do podlouhlé části kopírující půdorysně šatnu a toaletu v přízemí. Zde byla koupelna a toalety. V dalších částech byla ložnice, pokoj pro děti apod. Pokoje pro hosty byly patrně až v obyvatelném podkroví, stejně umístěny byla pravděpodobně i koupelna s toaletou. V podkroví byly zřejmě i pokoje pro služebnictvo, které byly zřejmě někde nad půdorysem kuchyně tak, aby mohlo chodit po vedlejším schodišti a příliš se nestřetávalo s hosty. Do hlavní chodby suterénu se scházelo postranním schodištěm. Hned napravo byly toalety a za nimi sklep na brambory. Vlevo se vcházelo do prádelny, která měla vlastní vchod pod zahradní terasu a ústila také do místnosti určené k žehlení a sušení oblečení. Chodba pokračovala dál. Vpravo byl sklep na dříví a uhlí, vlevo sklep na zeleninu a vpředu další místnost. Ze sklepa určeného na uhlí a dříví se dalo vejít do kotelny situované pod pánský pokoj. Poslední samostatnou místností suterénu byl sklep na koks. I v tomto díle Max Kühn technicky dobře zvládnul složitou místní situaci. Pozemek, na kterém je vila umístěna, totiž leží v těsné blízkosti řeky Jívky. Půda říční nivy je bažinatá, přesto se majitel rozhodl pro toto místo a architekt se musel s nesnadnými podmínkami vyrovnat.

Do země byly zapuštěny dubové piloty, stavba má hluboké základy a je podobně jako sídlo v Hejnicích opatřena dvojím pláštěm zdiva kvůli izolaci a odvodu vlhkosti. Dalším technickým oříškem bylo vedení pitné vody z rezervoáru u Šibeničního vrchu vzdáleného několik stovek metrů. Otázkou zůstává, do jaké míry se s těmito technickými problémy vyrovnával sám architekt Kühn. Je totiž možné, že měl dobré pomocníky kvalitní inženýry. Prof. Max Kühn použil celou řadu historizujících prvků, evidentně na popud objednavatele. Stupňovaný gotizující štít, okna sdružená do formy triforia, časté použití kamenné bosáže, atd. Zálibu stavebníka Wolfa dokazují zachovalé obrázky gotického města a gotizující vily stojící ve městě Dzierżoniów (Reichenbach) v Dolním Slezsku (přibližně 70 km od Stárkova). Vila v Dzierżoniówě měla také výrazný gotizující štít, sedlovou střechu, různé typy a rozměry oken, terasu, balkón nebo arkádu v suterénu, i když v tomto případě s lomeným obloukem. Max Kühn opět potvrdil svůj smysl pro návrhy pohodlného a účelného bydlení, které se však dokážou vyrovnat se složitými technickými problémy i snad staromódními touhami objednavatelů.

Časová osa

2018 Vila je dlouhodobě neudržovaná a v dezolátním stavu. Areál továrny vlastní společnost FROLEN, LINEX - EXPORT, s.r.o. (rodina Duchova), Vilu a přilehlé pozemky stále vlastní společnost Sv. Hubertus s.r.o., kde je jednatelkou Elisabeth Malaschofsky a její společnice Ursula Steigenbergerová.
2015 Po konzultaci s rodinou Duchovou, která vlastní a provozuje přilehlou textilku (v majetku společnosti Frolen, Linex - export, s.r.o.), bylo vyjasněno, že bohužel není v silách této společnosti nejen jakýmkoliv způsobem rekonstruovat Wolfovu vilu, ale ani kontaktovat zahraniční vlastníky, kteří nekomunikují a o vilu nejeví žádný zájem. Továrna je na rozdíl od vily dodnes v provozu a již přes 100 let vyrábí lněné zboží pro export i domácí trh.
1990 Prázdný

Podle nálezů uvnitř vily lze soudit, že se budova v 90. letech 20. století dostala do majetku německého vlastníka, který ovšem později o budovu ztratil zájem a bez potřebné údržby začal dům chátrat. Zásadní vliv měly také pravděpodobně četné krádeže cenného vnitřního vybavení, díky kterým v domě kdysi vybaveném sochařskými díly, obrazy a luxusním mobiliářem zůstaly již pouze rozměrnější části méně hodnotného nábytku.
1922 Sochařskou výzdobu měl v roce 1922 na starosti mnichovský sochař prof. Julius Seidler.
1919 Vznik

Josef Wolf si u své továrny nechal postavit honosnou vilu, kterou projektoval prof. Max Kühn,. V roce 1920 již vila stála. Konečná suma, za kterou majitel vilu pořídil, byla 3 miliony Kčs.
1910 V tomto roce se Josef Wolf vrátil do Stárkova a hned nechal postavit moderní mechanickou tkalcovnu na výrobu lněného zboží. Tkalcovna vyráběla pro jiné podnikatele, až od roku 1919 se vyrábělo ve vlastní režii. Velké zisky továrna získala za první světové války, kdy vyráběla pro habsburskou armádu.
1882 Ve Stárkově se narodil Josef Wolf, který později absolvoval odbornou tkalcovskou školu ve Stárkově a pak 12 let působil v Dolním Slezsku.

Média

23. prosince 2015
Vila libereckého architekta Maxe Kühna je odsouzena k zániku

Externí galerie (foto / video)

26. prosince 2017
Wolfova vila - zima 2017 (urbex)
27. květen 2017
Wolfova vila - jaro 2017 (urbex)
14. srpna 2016
DN-Foto

Další odkazy

Facebook

Majitelé nemovitosti

23. července 2017
Sv. Hubertus s.r.o.
č. p. 182, 54936 Stárkov

Mapa

Autor karty Rendy (Radomír Kočí) aktualizováno: 10. března 2018

Diskuze Přidat komentář

K tomuto objektu neexistují žádné komentáře.