Zámek Rešice

TISK DOPLNIT KARTU
Objekt
Zámek
Stav: Prázdný
památkový katalog
Adresa mapa
Rešice 1
67173 Rešice
49° 2' 56.0'', 16° 9' 53.2''
Osoby spjaté s nemovitostí
Majitel: SJM Vacuška Jaroslav a Vacušková Eva (katastr)
Architekt: neznámý nebo nevyplněný

Informace

Máte k objektu informace / fotografie? Použijte nahoře vpravo "doplnit kartu", kde se můžete stát také autorem / spoluautorem této karty.

Časová osa

2018 Na katastru nemovitostí je v únoru Exekuční příkaz k prodeji nemovitosti, Rozhodnutí o úpadku a Dražební vyhláška. Zámek přibližně ve tvaru písmene L je neudržovaný, přiléhají k němu hospodářské budovy, které jsou ve stejném stavu. Spolu dohromady pak tvoří soubor budov ve tvaru U, otevřeného směrem k dnešní silnici. Volná strana je oplocená a uzamčená. Rozdělené vlastnictví zámku s pozůstatkem JZD zůstává.
2017 Severní část vlastní Jaroslav Vacuška, který ve vesnici podniká v agroturistice. Za půl milionu od zemědělského družstva koupil tento zámeček se statkem. Když prý restituentka viděla v jakém je zámeček stavu, odjela druhý den zpátky domů do Austrálie. Ze zámku byl sklad obilí, ze statku vepřín. Pan Vacuška to tu má rád, jako dítě tu s rodiči dva roky bydlel, ale oprava takového zámku není jednoduchá věc, kór když, jak sám vypráví, má za zády památkáře. Začal například omítat maštale cementovou omítkou, památkáři mu to ale zarazili.
1990 Po zániku JZD byl objekt privatizován. V důsledku toho má dnes dva majitele, jeden vlastní severní část s historickými budovami, druhý jižní modernější část. Pozůstatkem bývalého JZD je vlastnictví hospodářské budovy mezi východním a západním nádvořím REDU, spol. s r.o., Dražka 624, 67555 Hrotovice.
1948 V rámci revize I. pozemkové reformy v roce 1948 přešel dvůr do vlastnictví státu a byl využíván různými socialistickými zemědělskými organizacemi, naposledy zde působilo JZD Moravský Krumlov. V této době celý areál vzhledem k nedostatečné údržbě zcela zpustl.
1924 Při provádění I. pozemkové reformy na velkostatku Tavíkovice v letech 1924 - 1928 byl rešický dvůr se zámkem změněn na zbytkový velkostatek, který získal nejprve Všeodborový svaz zemědělských a lesních dělníků, ale záhy přešel do rukou F. a F. Hamerschmiedových.
1912 Dcera Jakuba Dormitzera Pavlína Dormitzerová odkázala poslední vůlí tulešický velkostatek i s Rešicemi svému synovci majiteli velkostatku Tavíkovice Robertu Goldschmiedtovi. Ani tento majitel v Rešicích nesídlil.
1872 Ve vlastnictví zámku dále následoval od tohoto roku Jakub Dormitzer.
1837 Jindřich Daun, syn Františka Dauna, postoupil Rešice uherskému šlechtici Janovi Serényimu, který získal i nedaleké Tulešice, které zvolil za své sídlo, takže hospodářské využítí zámku v Rešicích se nijak nezměnilo. Pravděpodobně za tohoto majitele došlo k prodloužení severovýchodního křídla směrem k východu přístavbou architektonicky nevýrazné hospodářské budovy. Vzniklo nové východní nádvoří zámeckého komplexu obklopené hlavně hospodářskými budovami.
1798 Marie Anna Callenbergová prodala Rešice Leopoldině Daunové a ta v roce 1833 Františku Daunovi, majiteli statku Horních Kounic. Příchodem Daunů ztratil zámek rezidenční funkci, neboť Daunové měli v širším okolí Rešic jiná sídla (např. zámek ve Skalici) a rešický zámek začal sloužit jen potřebám správy dvora.
1792 Rešice zdědila jeho dcera Marie Anna Callenbergová. Pravděpodobně za některého z držitelů zámku z řad vojenské šlechty došlo v 2. polovině 18. století ke klasicistickým úpravám objektu, které především ovlivnily vzhled spojovacího krčku mezi oběma zámeckými budovami.
1768 Jeho dědici v tomto roce prodali Rešice generálovi jízdy Josefu Antonínu Karlovi sv.pánovi z Canon a markýzi "de Ville".
1760 Livingstonové vlastnili Rešice až do tohoto roku, kdy vdova po Vilémovi Livingstonovi, který padl ve slezských válkách, Ludovika, svojí poslední vůlí postoupila statek svému druhému manželovi c. k. zbrojmistrovi Josefu Marquierovi.
1731 Bernard Antonín Redern prodal Rešice Lukrecii Livingstonové a jejímu manželovi polnímu maršálovi Alanovi. Tím začala v Rešicích vláda několika rodů vojenské šlechty.
1709 Po smrti Marie Antonie Redernové zdědil Rešice její manžel Josef Redern.
1708 František Maxmilián Želecký prodal statek Marii Antonii Redernové.
1702 Po smrti Zikmunda Ferdinanda Želeckého převzal Rešice jeho syn František Maxmilián Želecký.
1682 V tomto roce jej prodává Zikmundovi Ferdinandovi Želeckému z Počenic. Snad za posledních příslušníků rodu Jankovských z Vlašimi či za Zikmunda Želeckého došlo pravděpodobně k raně barokním úpravám zámku. Tehdy snad dřevěná arkáda na severovýchodní budově byla nahrazena arkádou zděnou, k severovýchodní budově byla přistavěna směrem k východu další část rovněž s barokní arkádou na nádvorní straně a samostatným zastřešením. Do této doby snad spadá i počátek krčku, který je v severozápadním nároží.
1668 Od Karla Václava Jankovského z Vlašimi získal Rešice Matyáš z Wunschwitz. Ten zde vládl jen krátkou dobu a Karel Václav statek odkoupil zpět.
1559 Vznik

Po koupi dalšího dvora se bratři Jindřich a Oldřich Jankovští z Vlašimi usídlili přímo v Rešicích a začali po nich používat přídomku. S těmito majiteli je zřejmě spjat počátek dnešního rešického zámku vybudovaného však nikoli přímo v Rešicích, ale 1 km jižně od jejich centra nad pravým břehem říčky Olešné. Na základě stavebního rozboru se Miroslav Plaček domnívá, že nejstarší části dnešního zámeckého komplexu je severozápadní část severovýchodní budovy se samostatným zastřešením.
1496 Od Mikuláše z Pleče získal část Rešic Jindřich Jankovský z Vlašimi. Další příslušníci rodu postupně získávali další části vsi.

Média

Externí galerie (foto / video)

12. března 2018
Budovy po lidech
1. října 2017
mizejicipamatky.cz

Další odkazy

Facebook

Majitelé nemovitosti

23. července 2017
SJM Vacuška Jaroslav a Vacušková Eva
Sokolovská 3069/12, 58601 Jihlava

Mapa

Autor karty bez_autora Spoluautoři: Rendy, pe.zeman aktualizováno: 21. února 2018

Diskuze Přidat komentář

K tomuto objektu neexistují žádné komentáře.