Architekt - Fiala Karel

Karel Fiala se narodil 29. listopadu roku 1862 v Blatné, v domě č. p. 16 na dnešní třídě J. P. Koubka. V Blatné navštěvoval obecnou a měšťanskou školu, poté studoval tři roky na reálném gymnáziu v Písku. V patnácti letech, v roce 1877 odešel do Vídně na Vyšší průmyslovou školu stavební (Erste österreichische höhere Baugewerbeschule), kterou absolvoval o čtyři roky později v roce 1881. V devatenácti letech tak ukončil své formální vzdělávání v oboru stavitelství a začal se věnovat praktickému výkonu svého povolání. Samostatně se nadále vzdělával po celý život, zejména v oblasti historie architektury, a to nejen zkoumáním historických pramenů, ale především staveb samotných a také díky spolupráci s významnými osobnostmi své doby.

Na začátku 80. let nastupuje Karel Fiala do stavební firmy Buldr a Štěrba v Karlíně na místo kresliče plánů. Mladý Karel Fiala pro svého zaměstnavatele kreslil detaily výzdoby kostela sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně. Jeho dovednosti a nadšení pro historii architektury zaujaly tamního kněze, vlastence a podporovatele umění Ferdinanda Lehnera, vydavatele uměleckého a historického časopisu Method. Podpořil Karla Fialu zveřejněním několika jeho článků o pražských kostelích, ale především jej doporučil svému příteli, architektu Josefu Mockerovi, naší nejvýznamnější osobnosti období purismu. Mocker řídil od roku 1872 práce Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kromě toho projektoval rekonstrukce mnoha dalších významných gotických památek v Čechách a navrhoval i novostavby, například kostela sv. Ludmily na náměstí Míru na Vinohradech.

Poté co mu mladý kreslíř Fiala předložil ukázky své práce, nabídl mu Josef Mocker místo ve své kanceláři už v roce 1883. Nezkušený mladík byl nabídkou tehdy natolik zaskočen, že ji s rozpaky odmítl. Naštěstí se opakovala o tři roky později a Karel Fiala zaujal v roce 1886 místo v kresličské kanceláři v budově starého proboštství na Pražském hradě, odkud Josef Mocker řídil stavební činnost na chrámu sv. Víta a kde také bydlel. Pod Mockerovým vedením kreslil a zaměřoval Karel Fiala architektonické detaily chrámu sv. Víta, chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, kostela sv. Bartoloměje v Kolíně a podílel se také na projektu regotizace hradu Karlštejna.

V roce 1890 vykonal Karel Fiala stavitelskou zkoušku, která jej opravňovala k vykonávání samostatné stavitelské činnosti. Firma Karel Fiala & Ferdinand Korb projektovala v letech 1893 až 1898 jedenáct činžovních domů (například ve Všehrdově ulici na pražském Újezdě), ale také rekonstrukci kostela sv. Apolináře. Karel Fiala pokračoval zároveň ve své badatelské a publikační činnosti. V 90. letech jako první odkryl a zdokumentoval románskou stavební fázi malostranského kostela Panny Marie pod Řetězem a navrhl jeho regotizaci. Zaměřoval a projektoval také opravu kostela Nanebevzetí Panny Marie v Blatné, ke které později nedošlo v důsledku vypuknutí první světové války. Při příležitosti výstavy architektury a inženýrství v Praze roku 1898 byl vyznamenán zlatou medailí za své kreslené plány dostavby kostela Panny Marie Sněžné v Praze, kostela Nanebevzetí Panny Marie v Blatné nebo rekonstrukce kaple Božího Těla na Karlově náměstí. Krátce nato byl jmenován členem pražské městské uměleckohistorické komise.

Po smrti Josefa Mockera v roce 1899 byl Karel Fiala přijat do služeb Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta. Funkci hlavního architekta převzal Kamil Hilbert. Není divu, že Fialův zájem o zkoumání historických staveb s jeho působením na Pražském hradě rostl. Roku 1902 požádal zámeckého hejtmana Alfonse Zapletala o svolení, aby mohl studovat a zaměřovat zejména jeho nejstarší části, především Starý královský palác. Hejtman Zapletal Karlu Fialovi svolení dal, mohl také částečně pracovat s dokumenty z archivu zámeckého hejtmanství. Výsledky svého bádání prezentoval na dvaceti plánech, které byly Zapletalem předloženy Nejvyššímu hofmisterskému úřadu ve Vídni a posloužily také profesoru Kalouskovi pro jeho dobrozdání o Pražském hradu pro Zemský výbor království českého. Tato činnost Karla Fialy, která kombinuje přesné zaměření, kresebnou dokumentaci i práci s archivními prameny, stojí na samém počátku vědecké metody dnes nazývané stavebněhistorický průzkum.

Karel Fiala bydlel v Praze na několika místech. Ze začátku pravděpodobně na Žižkově nebo Vinohradech, poblíž firmy, u které pracoval. Postupně se s upevňující se pozicí ve funkcích na Pražském hradě stěhoval blíž do centra města. Devátého května 1891 se v Nejdku u Kraslic oženil s Eugenií (Matylda Albína?) Fuchsovou, dcerou nejdeckého podnikatele Hynka Františka Fuchse. Po sňatku bydleli ve Vítězné ulici na pražském Újezdu. Řadu let bydleli Fialovi ve Valdštejnské ulici č.p. 150, tedy přímo pod Pražským hradem.

Roku 1893 se manželům 26. února narodila dcera Milada, o dva roky později 21. září 1895 syn František. Oběma dětem Karla Fialy bylo dáno do vínku otcovo umělecké a technické nadání: Syn Františku Fialovi se dostalo nejlepšího školení, vystudoval architekturu u profesorů Jana Kotěry a Josefa Gočára a byl úspěšným stavitelem zejména léčebných budov, například Sanatoria ve Vlašimi či TBC kliniky v Kostelci nad Černými Lesy. Jeho nejznámější stavbou je Dům umění v Ostravě, který navrhl společně s architektem Vladimírem Wallenfelsem v letech 1923 až 1926. Stavba ve stylu pozdní moderny připomíná hmotou i režným cihelným zdivem Muzeum v Hradci Králové od učitele architektů, Jana Kotěry. Po druhé světové válce působil František Fiala jako pedagog na ČVUT. Bydlel ve Střešovicích č. p. 866. Zemřel v Praze 20. května 1957.

Dcera Milada Fialová byla malířkou a učitelkou. Učila na gymnáziu v Jičíně. Provdala se roku 1926 za architekta Jana Feigla. V osobě svého zetě mohl Karel Fiala spatřit také pokračování své práce, jelikož Jan Feigl pracoval v 50. letech 20. století jako vedoucí architekt Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů. Podílel se například na rekonstrukci Malostranských Zámeckých schodů či budování garáží Ministerstva zahraničí v Černínském paláci. Zemřel v roce 1966. Není bez zajímavosti, že manželství Milady a Jana Feiglových bylo po devíti letech v roce 1935 rozvedeno a po třinácti letech, v dubnu 1948, uzavřeli Milada a Jan manželství podruhé. U obou sňatků byl svědkem nevěstin bratr František Fiala. Milada Fialová zemřela v roce 1959 a je pohřbena po boku svého manžela a otce na pražském hřbitově v Břevnově.

zdroj: http://krckovna.cz/karel-fiala-praha-prazsky-hrad/