Majitel - Schmitt Franz

Českoněmecký podnikatel Franz Schmitt (1818-1883) byl v 19. století jedním z největších textilních magnátů severních Čech.

Vlastnil hned pět podniků – dva v Českém Dubu a tři v Semilech. Lépe si vedla už jen liberecká Liebigů.

Franz Schmitt se narodil roku 1818 v Broumově na Náchodsku. Vystudoval chemii na pražské polytechnice a na studijních cestách v zahraničí získal cenné znalosti o výrobě tkanin z ovčí vlny. Ty pak uplatnil při praxi u firem Johann Liebig & Co. v Liberci a Blaschka & Comp. v Hodkovicích nad Mohelkou.

Již ve 40. letech 19. století se rozhodl osamostatnit a v severních Čechách postupně vybudoval textilní impérium, které mohlo konkurovat i těm největším rakousko-uherským textilním společnostem. Vlastnil dva podniky v Českém Dubu a tři podniky v Semilech. Byl členem obchodní a živnostenské komory v Liberci a roku 1869 získal dokonce šlechtický titul. Za zásluhy o zaměstnanost obyvatel Podkrkonoší byl jmenován čestným občanem města Semil.

Začátky v kartounce

Vlastní výrobu potiskovaných vlněných látek zahájil roku 1843 v adaptované Slukově kartounce v Českém Dubu (10 kilometrů jižně od Liberce). Areál tvořily zděné dvou a třípodlažní tovární budovy s podkrovími, kde byly sklady materiálu. První stroje poháněla vodní kola, později turbíny, vlevo od vjezdu do areálu byla postavena kotelna a strojovna. Vpravo vznikla barevna, k níž později přibyla také tiskárna látek, sousedící se zámeckým parkem. V době největší konjunktury před první světovou válkou zaměstnávala továrna 220 lidí, z nichž většina bydlela v dělnické kolonii Šestidomy na protějším břehu Ještědky.

Přestavba tkalcovny

Druhou továrnu v Českém Dubu získal Franz Schmitt roku 1850 přestavbou původní mechanické tkalcovny Johanna Königa při silnici na Mnichovo Hradiště. Areál tvořily budovy obklopující čtvercové nádvoří a později k nim přibyla i malá plynárna. Vpravo do hlavní budovy završené věží s hodinami (od roku 1928 elektrickými) se nacházela barevna a tkalcovna postavená v letech 1893 až 1896, kdy továrnu převzal Konrad Blaschka. V téže době vznikla na místě staršího skladiště při silnici nová skladovací budova, která dnes areál ohraničuje od severu.

Vzhůru do Semil

Roku 1857 přesunul Franz Schmitt většinu aktivit do Semil. Zakoupil zde budovu, kterou na břehu Jizery při Jizerské silnici 292 právě dokončila hodkovická firma Blaschka & Comp. Šlo o podélnou dvoupodlažní stavbu na ostrůvku, tvořeném továrním náhonem a na něj kolmou etážovou výrobní budovu (dnes č. p. 202).

K zakoupenému objektu přistavěl Franz Schmitt další čtyřpodlažní budovu podél silnice a zřídil zde první semilskou textilní továrnu. Dnešní uspořádání získal areál do konce devatenáctého století, kdy zde pracovalo 700 lidí. Východně od továrny vznikla i dělnická kolonie Pětidomí (blok řadových domků č. p. 357 až 361).

Podnik se stejně jako oba českodubské závody specializoval na výrobu potištěného textilu, zejména šátků a šál. Roku 1925 byl rekonstruován tovární náhon a za novým jezem postavena vodní elektrárna. 

Posledním Schmittovým podnikem v Semilech byla odpadová přádelna Ida, nazvaná podle továrníkovy manželky. Původně se jednalo o mlýn, který vlastnil Václav Rieger. Jeho syn, známý politik František Ladislav Rieger, ale o objekt neměl zájem a roku 1862 ho prodal Schmittovi. Ten budovu přestavěl na odpadovou přádelnu a vhodně tak doplnil své textilní impérium. Podélná zděná dvoupodlažní budova s velkými okny, jejíž vnitřní konstrukce je nesena litinovými sloupy, fungovala jako přádelna do roku 1898, kdy byla změněna na tkalcovnu. 

Obr v Řekách

Roku 1857 zakoupil Franz Schmitt od firmy Blaschka také bývalou papírnu v Semilech-Řekách a v letech 1861 až 1865 ji přebudoval na tkalcovnu a přádelnu bavlny s 27 tisíci vřeteny. Roku 1870 sice závod vyhořel, do dvou let byl ale nahrazen podnikem ještě větším. Kapacita byla dále rozšiřována a strojní zařízení modernizováno, takže v závodě bylo nakonec úctyhodných 70 tisíc vřeten a pracovalo zde 1700 lidí.

Nástupce

Franz Schmitt zemřel 24. dubna 1883, a protože neměl žádného mužského potomka, stal se jeho nástupcem zeť Konrad Blaschka. V Českém Dubu na hřbitově nechal Franz Schmitt zbudovat i mauzoleum. Jedná se o novorenesanční centrálu, zdobenou sochami F. Schwarze z Drážďan. Ostatky byly ukládány do krypty (jejich osud po roce 1945 je nejistý), horní kaple je dnes prázdná. Budova sama vzhledem k použitým kvalitním materiálům nejeví známky zásadního chátrání, i když zanedbaná údržba se projevuje.

zdroj: euro.cz