Sezimové z Ústí, případně Sezemové z Ústí nebo páni z Ústí, byli starý český panský rod, který pocházel z rozrodu Vítkovců, pravděpodobně byli odnoží pánů z Hradce.
Jako první předek rodu se objevuje Sezima z Ústí okolo roku 1267. Bratři Jan a Oldřich vlastnili hrad Hradiště s Ústím v jižních Čechách. Pražský kanovník Jan založil v Ústí špitál, zemřel okolo roku 1386.
Později jim patřily například Žirovnice či Kamenice. Během husitských válek někteří příslušníci rodu stáli na straně podobojí.
V 15. století působil Sezima jako dědičný kráječ Vladislava II., jeho synové Zdeněk, Jan, Bedřich a Prokop rod rozdělili do několika odnoží. Jan Sezima z Ústí poskytl útočiště Janu Husovi na Kozím Hrádku, Prokop válčil v husitském vojsku. Oldřich bojoval proti husitům a pronásledoval je. Husité roku 1420 Sezimovo Ústí dobyli a vypálili. Nedlouho poté založili v troskách někdejšího Hradiště nové město – Tábor.
Jan Sezima z Ústí vykonával funkci nejvyššího berníka za vlády Ferdinanda I., získal Úštěk, jeho potomci se podle něj nazývali Úštěčtí. Jiří Sezima z Ústí pobýval v Jeruzalémě. Jeho syn Jiří Vilém roku 1621 zemřel a nezanechal dědice. Rodový majetek na Litoměřicku přešel pod správu jezuitů.
Rod vymřel v roce 1642, erbovní znamení přešlo na Lva Viléma z Kounic, který se rovněž mohl psát jako Sezima z Ústí.
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sezimov%C3%A9_z_%C3%9Ast%C3%AD