Majitel - Haas Jiří z Hasenfelsu

Každé místo na světě se chlubí svými slavnými rodáky, lidmi, kteří dokázali ovlivnit běh dějin nebo se stali slavnými díky svým skutkům. I Karlovarský kraj má takové osobnosti.

Působil zde rod, který ve svém oboru významně zasáhl do světové produkce tím, že založil firmu, jejíž jméno je dodnes známé po celém světě a jejíž výrobky jsou vysoce hodnoceny. Přesto je u nás tento rod a jeho členové stále nedocenění. Jsou pozapomenuti a ztraceni v čase kvůli nezájmu současné společnosti, která o jejich velkolepé práci dnes již prakticky nic neví. Přesto se jedná o rod, který bez obav můžeme zařadit nejen mezi největší giganty regionu, ale celé republiky.

Byl jím rod Haasů z Horního Slavkova. Rod, který se historickým vývojem dostal z Jižních Čech, přes Krušné Hory do zdejšího regionu, kde vybudoval po Míšni druhou nejslavnější porcelánku v Evropě, největší v tehdejším Rakousko-Uhersku.

Přitom začal od píky, a z ničeho vybudoval slavnou, světově uznávanou značku. Tento rod vlastnil několik zámků a hradů v regionu, přímo řídil, nebo přes další rodové větve spoluvlastnil většinu zdejších porcelánových továren.

Sága rodu je úžasným příběhem o tom, jak lze díky píli, šikovnosti a nemalé míry štěstí dosáhnout vrcholu ve své profesi. Pomalý, ale nezadržitelný vzestup Haasů až na vrchol nám dává plné právo je označit za jeden z nejvýznamnějších zdejších rodů. Jejich jméno je dodnes ve světě vyslovováno s úctou a uznáním. Cesta velikánů tohoto rodu nakonec končí na Jižní Moravě, na hradě Bítově, kde došel na konec cesty jejich poslední potomek Jiří Haas junior z Hasenfelsu, jenž se stal legendou a jehož život skončil šokujícím, nešťastným způsobem, tak jako celá jejich bývalá továrna.

zdroj: knihovnakv.cz

Jiří Haas junior z Hasenfelsu se narodil 26. října 1876 v Horním Slavkově.

Prvních jedenáct let svého života prožil střídavě u rodičů v Horním Slavkově a u prarodičů z matčiny strany v Drážďanech. Odmalička vyrůstal obklopený veškerou péčí, starostlivostí a luxusem. Velké bohatství rodiny i rozmazlování ze všech stran a při každé příležitosti se odrazilo na jeho povaze. Velmi výrazně se to projevilo o něco později na jeho podivném způsobu života.

Do základní školy malý Jiří nechodil. Měl svého domácího učitele, který se staral o jeho výchovu a současně jej vyučoval a vzdělával.

V školním roce 1886/87 nastoupil Jiří do první třídy státní reálné školy v Lokti. Ani zde nebyl Jiří běžným žákem a také na této škole byli někteří pedagogové vedeni spíše jako jeho soukromí učitelé, kteří se mladému Jiřímu věnovali zcela individuálně a byli za to náležitě placeni. Jak se dalo čekat, rozmazleného Jiřího škola absolutně nebavila a nikdy nejevil žádné nadšení ke studiu. Spíše naopak, škole se snažil vyhýbat a často na hodiny nedocházel. Bylo to ale v rozporu s požadavky školy a hrozilo mu vyloučení. Aby nebyl skutečně vyloučen ze strany školy, raději roku 1887 studium ukončil a školu dobrovolně opustil. Protože se ale i přesto rodiče snažili zajistit mu co nejlepší vzdělání, jeho výuka byla opět řešena dalším domácím soukromým učitelem.

Do školy v Lokti se mladý Jiří Haas ještě jednou vrátil. Bylo to ve školním roce 1890/91, kdy nastoupil rovnou do čtvrté třídy zdejší reálné školy. A stejně jako poprvé, i nyní ji absolvoval soukromě pod individuálním dohledem učitelů. Později vyšlo najevo, že byl krátce předtím v uvedeném školním roce zapsán také do německé státní reálné školy v Praze. Tuto školu však musel pro velmi špatné výsledky opustit. Do Lokte mohl nastoupit proto, že zde zapůsobil vliv jeho otce.

Do následujícího pátého ročníku v letech 1891/92 v reálné škole v Lokti však již nastoupil jako běžný žák. Bylo za něj zaplaceno obvyklé školné a vyučovali jej normální učitelé společně s ostatními žáky.

Sedmý ročník měl být zakončen maturitní zkouškou. Bohužel jak se dalo očekávat, maturita byla pro Jiřího nepřekonatelný problém. V dokladech o maturitní zkoušce je u Jiřího Haase zapsáno: „Maturitní zkoušce se nepodrobil“. V rozporu s touto skutečností jsou zápisy v dokumentech uložených v Rakouském státním archívu, kde se objevuje překvapivý záznam. Je v něm uvedeno: „Absolvoval sedm ročníků reálné školy se závěrečnou zkouškou dospělosti s výsledkem dobrým“. Ovšem důležité údaje o tom, kdy a kde byla maturitní zkouška vykonána, kdo byl zkoušející a čeho se maturita týkala, to již v zápisu uvedeno není. Dá se proto předpokládat, že se zde projevil zásah otce, který uplatnil svůj vliv a bohatství a patřičné dokumenty pro syna získal. Díky údajnému absolvování maturitní zkoušky byl Jiří přijat do důstojnické školy.

V roce 1895 nastoupil dobrovolnou vojenskou službu. Před ním byly dva roky života v armádě. Vykonal jednoroční službu u pěší jednotky c. k., a od 1. října 1895 do 1. října 1896 pak u c. k. 7. regimentu husarů. Po ukončení základní služby se rozhodl nějaký čas v armádě zůstat. V roce 1898 dosáhl povýšení na poručíka. V únoru 1901 se vrátil domů na zámek Mostov k rodičům.

28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Baron Jiří Haas junior byl hned v prvních dnech povolán do armády. Opustil zámek v Mostově a hlásil se na příslušném armádním velitelství ve Vídni. Odtud odjel do svého nového působiště, kterým bylo polské město Lancut. Koncem října 1914 byl umístěn do prostoru obce Slomniki, která se nachází v Krakovském vojvodství severně od Krakova.

Zřejmě z důvodu vážné choroby otce, jehož konec se rychle blížil, dostal mladý baron Haas možnost opustit na jeden měsíc jednotku, i když situace na frontě byla v té době velice špatná. Urychleně proto mířil k Mostovu. Na místo dorazil 16. listopadu 1914. Jeho otec zemřel 29. listopadu 1914. 15. prosince 1914 se již Jiří hlásil zpět na velitelství v Katovicích.

V průběhu roku 1915 byl baron Haas povýšen na rytmistra. V tu dobu se u něj však projevily značné problémy se zrakem. Ten měl již od mládí poměrně slabý a nyní se mu ještě podstatně zhoršil. Důkladné vyšetření u něj objevilo vysoký stupeň dalekozrakosti komplikovaný s astigmatismem, která byla umocněna vrozenou slabozrakostí.

Na hrad Bítov se baron Haas začal přesouvat v průběhu roku 1918. Od počátku roku 1920 pobýval baron Haas trvale na Bítově a do Mostova se od té doby vracel jen mimořádně.

V meziválečných letech zatížily baronův život tři velké problémy. Dořešit se je podařilo až těsně před válkou. Tyto, pro něj mimořádně otravné záležitosti, překážející mu v jeho věčných radovánkách, se dlouze vlekly a on je řešil jen s největším sebezapřením. Jednalo se o nepříjemnosti s nedoplatkem majetkové daně, další komplikací se staly pozemkové reformy, vztahující se také na pozemky příslušející k Bítovu, a konečně vybudování přehradního jezera na Dyji a s ním související zaplavení údolí pod hradem, kde se rozkládala obec Bítov.

Ač se Jiří Haas celý život nezajímal o politiku, za války se stavěl protinacisticky, ač neměl rád členy strany NSDAP a její složky, přesto mu bylo těsně po válce v jeho 69 letech poručeno, že musí do 24 hodin opustit hrad i stát. Přitom je doložené, že za války riskoval svůj život, aby zachránil několik Židů ze svého panství a byl k Čechům velice vstřícný a měl je rád.

Nakonec neunesl pomyšlení, že byl měl žít jinde nežli v krajích svého života. Odešel do pokoje, kde se vlastní pistolí střelil do hlavy. Jiří Haas zemřel 11. května 1945.

zdroj: knihovnazn.cz

Bakalářská diplomová práce - BARON HAAS, POSLEDNÍ SOUKROMÝ MAJITEL HRADU BÍTOVA