Majitel - Fitz Johann
Johann Fitz (3. července 1834 Moravský Beroun – 1. března 1906 Vídeň) byl český důlní inženýr, průmyslník a podnikatel německého původu, působící v oborech těžby černého uhlí u Mirošova na Rokycansku a těžbě kaolinu a výrobě keramiky v Kaznějově a Horní Bříze v severním Plzeňsku. Dlouho úspěšně vedl těžební společnosti Mirošovské kamenouhelné těžařstvo, posléze zakoupil rozšířil a dlouho úspěšně vedl továrnu na keramiku Johann Fitz, továrna na hliněné a šamotové zboží v Horní Bříze a vybudoval z ní rozsáhlý a věhlasný podnik.
Narodil se v Moravském Berouně v podhůří Jeseníků v německy mluvící rodině hormistra Caspara Fitze a jeho ženy Marie Kláry, rozené Stabelové. Po studiu báňské akademie v Banské Štiavnici v Uhersku a v Příbrami získal titulu důlního inženýra a začal pracovat jako hormistr v Rotschildových dolech v Moravské Ostravě. Poté pracoval pro společnost Rosické báňské těžařstvo v uhelných nalezištích západně v Padochově západně od Brna, kde se seznámil a oženil se svou manželkou Mathildou, dcerou horního ředitele a spolumajitele firmy J. Rittlera.
Po vstupu kapitálu brněnských bankéřů a majitelů do uhelné společnosti Adolfa Grimma a statkáře Františka Jahnla vznikla roku 1857 společnost Mirošovské kamenouhelné těžařstvo, zpracovávající místně vysoce kvalitní uhlí nazývané Černý diamant. Roku 1867 Fitz byl odeslán nově vzniklým finančním konsorciem do Mirošova a provedl průzkumy, při kterých narazil na mimořádné černouhelné sloje. Podal do Brna příznivé zprávy a tak bylo založeno Mirošovské kamenouhelné těžařstvo se sídlem v Rokycanech, do jehož čela jako centrální ředitel byl ustanoven právě Jan Fitz. Ten s rodinou přesídlil do Rokycan. V roce 1868 byla postavena vlečka z Mirošova do Rokycan. Podnikáni společnost roku 1885 zakoupila uhelné revíry v Libušíně u Kladna, kde byl po Fitzovi pojmenován jeden z dolů, Jan.
Vlastnil rovněž společnost těžící černé uhlí u Litic nedaleko Plzně. Pracoval rovněž pro barona Schoellera jako správce dolů dole Charlotta v Czernicích v Pruském Slezsku. Jeho nálezy podnítily uhelnou těžbu v mirošovském regionu a tak zde do začátku 20. století pracovalo na čtyřicet šachet. Mirošovské těžařstvo roku 1896 přikoupilo uhelné revíry ve Velkých Svatoňovicích u Trutnova. Od roku 1897 Fitz zastával funkci hlavního horního ředitele společnosti pro rokycanské revíry.
Okolo roku 1880 odkoupil podíly v porcelánku v Dnešicích u Plzně a od Františka Hýry porcelánku v Oboře. Podílel se na průzkumech ložisek kaolinu na severním Plzeňsku, následně pozemky skoupil a postupně rozšiřoval keramickou produkci svých továren. Rychle se rozvíjející výroba vedla k rozšiřování výrobních provozů v Oboře, Dnešicích a Horní Bříze. Zde byla roku 1893 postavena nová továrna na výrobu dlaždic a další užitné keramiky přímo nedaleko kaolinových ložisek. Vytěžené jíly a písek, vedlejší produkty těžby, dokázaly provozy při takové výrobě dobře zužitkovat. Roku 1896 byla výroba rozšířena o produkci šamotových cihel. Okolo hornobřízské keramičky byly vystavěny rovněž obytné domy a stavby občanské vybavenosti. Okolo roku 1900 měl závod na 500 zaměstnanců.
Roku 1899 byla firma po finančních obtížích přeměněna na akciovou společnost a jako podílník do ní vstoupila Živnostenská banka.
Josef Fitz byl rovněž členem Obchodní živnostenské komory v Plzni, radním a čestným občanem Mirošova. Ještě za jeho života po něm v Mirošově byla pojmenována nová hornická čtvrť, Janov. Za své zásluhy v oblasti průmyslu mu byl udělen roku 1896 Rytířský kříž Řádu Františka Josefa I.. Roku 1903 odkoupil od Mirošovského těžařstva budovu bývalého ústředí u silnice na Šťáhlavy v Rokycanech, kam se na stáří přestěhoval. Budova na Náměstí 5. května č. 64 byla upravena jako sídelní vila, posléze vešla ve známost jako Fitzova vila.
Johann Fitz zemřel 19. února 1906 ve Vídni ve věku 71 let. Byl pohřben na starém městském hřbitově v Rokycanech.
Po jeho smrti převzal podíl v podniku jeho synové a příbuzní, rovněž se profesně zabývající těžbou.
Johann Fitz byl ženatý s Mathyldou Fitzovou (1843–1902), spolu počali celkem tři děti: dcery Helenu (provdanou Kallabovou), Annu (provdanou Pergerovou) a syna Huga, který se 1889 oženil s dcerou hoteliéra a starosty Mariánských Lázní Johanna Krohy Helenou Krohovou.
