Zámek Hluboš

11/2020 Stavební úpravy

Podpisem smlouvy mezi stávajícím majitelem Jiřím Landou a Janou Merunkovou, která zastupuje neziskovou organizaci Zámek Hluboš, byl zahájen proces odprodeje zámeckého areálu a projekt obnovy původního letního sídla T. G. Masaryka a jeho zpřístupnění veřejnosti. [4]

2015 Stavební úpravy

Rodině původních majitelů se podařilo koncem roku zámek prodat. Noví vlastníci plánují v hlubošském zámku mimo jiné vybudovat manufakturu s minipivovarem. [3]

2013 Prázdný

Zámek je dlouhodobě bez využití. [5]

2010 Na prodej

Od roku 2010 je však zámek uzavřen a je nabízen k prodeji.[2]

2001 Od května roku 2001 byla na zámku zpřístupněna rozsáhlá expozice, která přibližovala pobyt prezidenta T. G. Masaryka na Hluboši a historii zámku. [1]

1989 Po roce 1989 byla převážná část majetku vrácena v restituci potomkům továrníka Josefa Kolaříka, kteří jej postupně opravovali. [1]

1948 Na zámku se po znárodnění vystřídala celá řada uživatelů. Byla zde politická škola, kasárna, ubytovna pro dělníky uranových dolů a střední odborná škola s internátem.[1]

1925 V roce 1925 přešel celý majetek do vlastnictví státu a od něj ho ještě téhož roku koupil příbramský továrník Josef Kolařík. Rodina Kolaříkových vlastnila zámek s velkostatkem až do znárodnění v roce 1948. [1]

1920 V letech 1920 a 1921 sloužil zámek jako letní sídlo prezidenta T. G. Masaryka, pro něhož prezidentská kancelář Hluboš pronajala od knížete Oettingena za 4000,- Kč. [1]

1918 Po rozpadu Rakouska-Uherska a vyhlášení samostatného Československého státu se panství ocitlo v záboru, neboť se na něj vztahovala pozemková reforma, kterou byla vyvlastněna německá šlechta.[1]

1872 Situace se zlepšila, když Hluboš koupil v roce 1872 bavorský kníže Karel Bedřich Oettingen-Wallerstein. Oettingenové si Hluboš oblíbili a zámek zvětšili a pseudorenesančně přestavěli. [1]

1735 Vznik

Ani rod Bechyňů z Lažan nebyl finančně schopen panství udržet, a tak ho v roce 1735 prodal spřízněnému slezskému hraběcímu rodu Hochbergů z Hennersdorffu. Hochbergové se velmi zasloužili o zvelebení celého kraje. Tvrz nechali ve druhé polovině 18. století do základů zbořit a na místě postavili pozdně barokní zámek s kaplí sv. Kříže, obklopený botanickou zahradou a arboretem. Hochbergové přecenili své finanční možnosti a museli dát zámek do loterie. Na zámku opět začalo střídání majitelů, jehož výsledkem bylo jeho nemilosrdné plundrování a zánik botanické zahrady.[1]

1618 K osamostatnění Hluboše došlo až koncem 14. století. Prvním majitelem, který začal užívat přídomek „z Hluboše", byl Zbraslav z rodu Buziců. V dalších obdobích byla hlubošská tvrz poznamenána častým prodejem a postupováním majetku. Katastrofální důsledky nejen pro Hluboš, ale i pro celou střední Evropu, mělo české stavovské povstání v roce 1618 a následná třicetiletá válka. Vesnice byly opuštěné, obyvatelstvo vyvražděno, pole ležela ladem, tvrz byla zpustlá. [1]

1263 Přemyslovci získaným územím podělili všechny, kteří jim s vyvražděním pomáhali. Hluboš připadla rodu Buziců. Jedním z prvních majitelů z tohoto rodu byl v polovině 13. století Oldřich Zajíc, který vlastnil i nedaleký hrad Valdek (první zmínky o hradu v roce 1263), a proto se Hluboš stala součástí valdeckého panství.[1]

1000 V Hluboši stála původně dřevěná, pouze palisádní obehnaná tvrz, přes niž vedla karavanní cesta. Tvrz stála pravděpodobně v místech nejhořejší části dnešního zámku. Později byla na jejím místě postavena tvrz zděná. Tato tvrz již byla obehnána hradbou, příkopem a uzavřena vraty. V době nebezpečí si sem mohli obyvatelé vesnice uložit cennější věci. Krajina v okoloí Hluboše náležela v 10. století k panství Slavníkovců. Teprve po vyvraždění tohoto rodu na Libici u Poděbrad na přelomu tisíciletí přešlo celé jejich území do rukou Přemyslovců. [1]