Máte k objektu informace / fotografie? Použijte nahoře vpravo "doplnit kartu", kde se můžete stát také autorem / spoluautorem této karty.
2019
V rekonstrukci
Rekonstrukce hradu pokračuje, na hradě se pořádají workcampy, vybírá se na stavbu pódia pro pořádání kulturních akcí. Přispět je možné přes portál Daruj.
[3]
2018
V průběhu roku pokračovala rekonstrukce hradu a hrad byl několikrát dějištěm různých kulturních akcí, například v sobotu 6.ledna sem zavítali tři králové, aby návštěvníky doprovodili na mši do hradní kaple. 9. června na hradě proběhl 2. ročník kulturní akce Hradní slavnosti a v sobotu 6.října na hradě Hartenberg a v jeho okolí proběhlo tradiční Hartenberské strašení.
2008
Roku 2008 byla za pomoci Báňských záchranářů vyčištěna původní hradní studna až na dno, které je v hloubce 23 m. V posledních letech byla nově zastřešena věž zámku.
[1]
2004
Od roku 2004 byla zahájena konzervace a konsolidace havarijního stavu dochovaného zdiva a vyklízecí práce zřícené suti především v prostoru velkého paláce. Obnoveny byly práce na aktualizaci stavebně historického průzkumu objektu Ing. Františkem Kašičkou a následně Mgr. Tomášem Karlem z Národního památkového ústavu.
[1]
2000
Od roku 2000 probíhají na Hartenbergu mezinárodní dobrovolnické workkempy.
[1]
1997
V rekonstrukci
V roce 1997 nakonec odkoupil zdevastovaný areál hradu a zámku Hartenberg soukromý majitel Bedřich Loos, který se snaží s pomocí četných dobrovolníků areál zachránit. Teprve za tohoto majitele archeologický výzkum umožnil provést systematičtější sondáž v jádru hradu, a to v návaznosti na rozebírání suťových vrstev při postupné rekonstrukci objektu.
[1]
1995
Roku 1995 obec Josefov založila k tomuto účelu obecně prospěšnou společnost. Na podporu projektu záchrany objektu proběhlo tehdy několik desítek kulturních i odborných akcí, na hradě pomáhají dobrovolníci. Agropodnik v likvidaci však usiluje se souhlasem Ministerstva zemědělství o prodej areál přes realitní kancelář. Od roku 1995 probíhá s přestávkami na Hertenberku archeologický výzkum.
[1]
1994
Od roku 1994 usilovala obec Josefov bezúspěšně o bezplatný převod zdevastovaného areálu do svého majetku.
[1]
1991
V červenci roku 1991 nakonec vyhořela opět z nezjištěných příčin rovněž hlavní věž zámku. Oheň tehdy zničil krov věže a vnitřní schodiště. Po bankrotu nového vlastníka se stal areál opět bezprizorním, pouze pod dohledem likvidátora a okrasního úřadu.
[1]
1990
V roce 1990 přešel zdevastovaný areál hradu a zámku Hartrenberg do majetku společnosti Agropodnik, která se však v zápětí ocitla v likvidaci. Následně byl objekt pronajat dr. Haisovi.
[1]
7/1985
V následujících týdnech a měsících po požáru se uvažovalo dokonce o kompletním odstranění spáleniště hradu. Tehdejší správce zámku Agrokombinát Sokolov měl nakonec podle požadavku ministerstva kultury zabezpečit zdivo a ponechat je ve stávajícím stavu.
[1]
6/1985
V noci ze soboty 8. na neděli 9. června 1985, ve tři hodiny ráno byl na však několika místech úmyslně založen požár a zdejší zámek vyhořel úplně. Následujícího dne byly zničeny rovněž přízemní budovy na nádvoří. Následné vyšetření určilo jako příčinu úmyslné založení požáru neznámým pachatelem, který nebyl nikdy dopaden. Během požáru tehdy shořel celý krov velkého paláce, propadly se stropy a současně s nimi došlo k úplné destrukci severní obvodové zdi a částí štítů, v rozvalinách zůstaly objekty na nádvoří. Nepoškozena zůstala pouze velká věž a sousední objekt.
[1]
1985
V roce 1985 byl ing. arch. Janem Mukem ze Státního ústavu pro rekonstrukci památek měst a obcí zpracován stavebně historický průzkum a zaměření zchátralého hradu a zámku Hartenberg.
[1]
1984
Dne 12. srpna 1984 nakonec vypukl na půdě opuštěného zámeckého objektu oheň, který se naštěstí podařilo uhasit.
[1]
1983
Roku 1983 byly odhadnuty náklady na obnovu areálu na 4,2 milionu Kčs, realizátor rekonstrukce se však nenašel. Opuštěný nehlídaný areál se stále častěji stává cílem nájezdů zlodějů a vandalů.
[1]
1980
Přes velké úsilí mnoha nadšenců se záměr nepodařilo dokončit. Na doporučení STB a přímý příkaz vedoucího tajemníka KV KSČ byla akce zakázána, oficiálně musela být ze strany KSPPOP Plzeň označena jako neodborná a pravomoci a povinnosti na záchraně objektu předány do roku vlastníka, kterému bylo neformálně doporučeno „nechat zámek spadnout“. Dobrovolníkům bylo slavnostně poděkováno a vstup do areálu zakázán.
[1]
1979
V roce 1979 přišla skupina nadšenců s pomocí aktivit hnutí Brontosaurus pod Vedením Josefa Velka s propracovaným záchranným projektem podpořeným KSPPOP Plzeň a KV SSM na uzavření tehdy volně přístupného objektu a na konzervaci stavebních konstrukcí před povětrnostními vlivy dobrovolníky z řad mládeže. Akci tehdy povolil s výhradami ONV a nakonec i tehdejší vlastník správa Státních lesů a statků Sokolov, který dodává i potřebný materiál. V letech 1979-1980 byl učiněn potápěči z klubu Nautilus z Chodova první pokus o vyčištění do skály vytesané hradní studny.
[1]
1970
Prázdný
V neudržovaném objektu se nakonec pod vahou obilí a brambor začaly propadat stropy a zámek postupně značně zchátral. Od počátku sedmdesátých let 20. století se státní památková péče pokoušela bývalý zámek prodat, nikdo však o zdevastovaný objekt neprojevil zájem, na údržbu nebyly peníze. Lidé začali zámek rozebírat, ten vlhnul, chátral a rozpadal se.
[1]
1958
Dne 3. května 1958 byl bývalý hrad a zámek Hartenberg zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 36028/4-696.
[1]
1946
V letech 1946-1947 byl zámecký archiv převezen do zámku v Sokolově, odkud jej v roce 1950 převzal státní archiv. Zámecká knihovna s 1781 svazky skončila na zámku Krásný dvůr v okrese Louny, mobiliář, vybrané obrazy a nábytek, byly v padesátých letech 20. století převezeny na zámek Kynžvart. Vzácná socha Panny Marie ze zámecké kaple je na farním úřadě v Krajkové. Při odvážení inventáře byla jeho značná část zničena.
[1]
1945
Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války byl zdejší zámecký areál znárodněn. Následně byl ve spěchu a nepříliš podrobně zpracován inventář zámku. Hned roku 1945 převzala statek se zámkem správa Státních statků a lesů v Sokolově. Přilehlý pivovar byl po znárodnění zrušen. Poté sídlilo v bývalém zámeckém areálu Horské pastvinářské družstvo, později Statní statek Hřebeny, který areál zámku však od roku 1965 užíval pouze příležitostně, především jako sýpku a skladiště.
[1]
1925
Roku 1925 byla původně šindelová krytiny zámku nahrazena eternitem.
[1]
1913
Po Marii Kopalové držela Hartenberg od roku 1913 dcera Františka, vlastnící zdejší statek až do roku 1945. Františka Kopalová zůstala neprovdána a zamýšlela na zámku zřídit benediktinský klášter. Majitelka věnovala velkou pozornost údržbě zámeckého areálu, trvala na pořádku na zámku i v jeho okolí.
[1]
1901
Po smrti Františky Antonie v roce 1901 zdědila Hartenberg její neteř Marie Kopalová. Kopalové získali šlechtický titul za vojenské zásluhy Karla Kopala.
[1]
1857
Po smrti Josefa Jáchyma Aueršperka v roce 1857 získala hartenberské zboží vdova Františka Antonie.
[1]
1854
V roce 1854 byl v zahradě u zámku zbudován skleník.
[1]
1841
Roku 1841 byla pokryta střecha zámku šindelem a rozšířeny zámecké schody.
[1]
1837
V letech 1837-1839 byl za Aueršperků zdejší zámek pouze dílčími zásahy pozměněn. Upraveny byly především vnitřní prostory paláce, stržena byla vstupní brána a vnější hradební zeď včetně bašt a kulaté, původně dělové věže, byl zasypán příkop a u bývalých kanceláří správy panství a bytu správce byla vystavěna jednopatrová klasicistní budova správy panství. Do zámecké věže byl přenesen archiv panství a ústředních správ, zatímco rodinné archivy Písniců, Aueršperků a spřízněných rodů byly střeženy v knihovně.
[1]
1836
V roce 1836 přibyl k pivovaru lihovar.
[1]
1833
Za Aueršperků se zdejší statek dále hospodářsky rozvíjel, výnosy pramenily především z lesů, pokrývajících většinu rozlohy panství. Roku 1833 byla založena ves Josefov, k panství patřily pily v Leopoldových Hamrech a na řece Svatavě, byl založen velký zámecký rybník.
[1]
1821
Chebský rada Gruner, který doprovázel v kočáře básníka J.W.Goetha na hrad na jeho oslavu narozenin v srpnu 1821 si do svého deníku vedle zápisků nakolik majestátně a velkolepě zámek vyhlíží píše, že není doba jeho založení sice známá, avšak kaple „...byla v každém případě zbudována ve 12. století, jak o tom svědčí zakládací listina...“ Tuto listinu dnes již bohužel v archivech nenajdeme.
[1]
1814
Za Josefa Jáchyma žil na Hartenbergu jeho otec hrabě Josef Karel, nejvyšší zemský komoří a uznávaný přírodovědec. Roku 1815 se vzdal všech úřadů a přestěhoval se ke svému synovi na Hartenberg, kde se zabýval studiemi českých zemí, sbírkou minerálů a především budováním bohaté zámecké knihovny a ve své době jediné sbírky českých zákonů a sněmovních usnesení. Za něho pobýval na zdejším zámku v letech 1819, 1821 a 1823 také jeho přítel a spolupracovník, proslulý básník a učenec Johann Wolfgang von Goethe.
[1]
1791
Marie Josefa odkázala v roce 1791 Hartenberg dceři Marii Anně, provdané Aueršperkové, která poté spolu s manželem Leopoldem Aueršperkem vlastnila Hartenberg až do své smrti v roce 1814. Hartenberské panství poté přešlo na jejího vnuka Josefa Jáchyma Aueršperka.
[1]
1760
Od roku 1760 býval u zámecké kaple stálý kaplan, jehož povinností bylo rovněž konání bohoslužeb v některých vsích panství, např. v Habartově až do roku 1786. Julius Jindřich z Písnice nakonec před svým odchodem do kláštera v Chebu, hrad i hartenberské panství prodal roku 1761 neteři Marii Josefě, provdané hraběnce z Bredova.
[1]
1739
Julius Jindřich po svém vstoupení do duchovního stavu prodal v roce 1739 statek Luby a ponechal si samotný Hartenberg.
[1]
1692
Po úmrtí Jana Ferdinanda Františka z Písnice v roce 1692 následovali v držbě zdejšího panství jeho čtyři synové, kteří však zemřeli bez potomků. Nejdéle žijící ze synů, Julius Jindřich, poslední mužský člen rodu Písniců, zdědil Hartenberg spolu s Luby.
[1]
1680
V roce 1680 byla založena papírna v údolí říčky Svatavy, patřící ke vsi Hřebeny, kterou vrchnost obvykle pronajímala. Již od poloviny 18. století existovaly ve vsi rovněž hospoda a mlýn. Severně od zámku v údolí od papírny k mlýnu se rozkládala panská obora.
[1]
1668
Roku 1668 zdejší zámek postihl rozsáhlý požár a následná barokní obnova Janem Ferdinandem trvala až do roku 1688. Tehdy získal zámecký areál patrně konečnou podobu a rozsah. Věž zámku byla nově zastřešena, byl přistavěn správcův byt, hrad dostal i třetí patro a novou renesanční fasádu s vysokými příčně a podélně dělenými štíty s volutami.
[1]
1652
V rekonstrukci
Adam Jindřich Karel z Písnice roku 1652 umírá a majetek převzal jeho syn Jan Ferdinand František, který byl skoro až do roku 1677 pod poručnictvím své matky. Zřejmě v padesátých letech 17. století bylo přistoupeno k obnově zpustlého zámku.
[1]
1626
Po smrti Jana Jindřicha z Písnice v roce 1626 přešlo zdejší panství na jeho syna Adama Jindřicha Karla, za něhož jej spravovala až do nabytí plnoletosti v roce 1643 matka.
[1]
1624
Roku 1624 byl Jan z Písnice povýšen do panského stavu a Pístnicové se stali později dokonce hrabaty, odměnou za pomoc, kterou poskytovali jezuitům při násilné katolizaci Loketska.
[1]
1620
Prázdný
Zámek Hartenberg v roce 1620 obsadila spolu s Plzní, Bečovem, Loktem a Sokolovem povstalecká vojska pod velením stavovského vojevůdce Mansfelda. Během tažení bavorské armády, vyslané Fridrichem Falckým, pod vedením císařského velitele Tillyho, provádějícím v Loketsku na jaře roku 1621 rozsáhlou protiofenzivu, byl však v březnu zámek Bavory dobyt a vyplundrován. Během dobývání utrpěl zámecký areál velké škody, takže ještě ve čtyřicátých letech 17. století byl označován jako pustý.
[1]
1614
Roku 1614 zapsal na Hartenberg věno manželce Alžbětě, rozené Kurcovně ze Senftenova. Jako katolík se sice postavil na stranu krále Ferdinanda II., přesto ani to však nezabránilo vyplenění jeho majetku.
[1]
1608
Počátkem 17. století za Jindřicha z Písnice započala postupná rozsáhlá přestavba původního hradu na pohodlný renesanční zámek. Po smrti Jindřich z Písnice v roce 1608 přešel majetek na jeho syny Viléma Friedricha, Jana Jindřicha a Albrechta Zikmunda, kteří se o něj rozdělili. Hartenberg převzal Jan Jindřich z Písnice, který jej držel až do počátku třicetileté války.
[1]
1604
V roce 1604 k majetku Jindřích přikoupil od České komory vsi Vackov a Suchou a roku 1607 samotné městečko Luby. Za Písniců byla během 17. století založena ves Hřebeny kolem hospodářského dvora, zmiňovaného již roku 1547. Výnos panství Písnivcové zvyšovali budováním železných hamrů a dodávkami dobré hartenberské hlíny sokolovským hrnčířům.
[1]
1603
Za růstu šlechtického podnikání nechal Jindřich z Písnice roku 1603 v sousedství hradu vystavět pivovar.
[1]
1597
Hartenberg spolu s Luby v roce 1597 odkoupil od královské komory v dražbě jako dědičné panství druhý sekretář české královské kanceláře Jindřich Domináček z Písnice, kterému byly roku 1601 vloženy do desek zemských. Jindřich se následně snažil zboží rozšířit.
[1]
1593
Hrad Hartenberg zůstal komorním majetkem až do roku 1593. Poté, co komora rozhodla z důvodu nedostatku financí panovníka Rudolfa II. na válčení s Turky o prodeji bývalých loketských manství zájemcům a jejich převedení ve zpupné statky, ztratilo Hartenberg město Loket, neboť nebylo schopno sehnat tolik peněz, aby mohlo pomýšlet na jeho výplatu.
[1]
1562
Roku 1562 panovník zbylé panství zastavil na třicet let městu Loket. Jelikož ani toto bohaté město nesehnalo finance na složení zástavní sumy, s povolením panovníka zastavilo Hartenberg v roce 1565 Šebastiánovi Purklovi z Altenstadtu.
[1]
1561
V roce 1561 oddělil Ferdinand I. od hartenberského zboží ves Oloví s blízkými olověnými doly, které si ponechal jako královské horní město.
[1]
1551
Hartenberg s Luby, Kradlicemi, Jáchymovem a Loktem patřil i nadále přímo královské komoře, přesto byl několikrát zastaven. Nejprve byl již roku 1551 zastaven českému nejvyššímu kancléři Jindřichu IV. z Plavna.
[1]
1548
Pro účast v odboji českých stavů a měst proti Ferdinandovi I. v důsledku náboženských sporů za šmalkaldské války v letech 1546-1547 roku 1548 ostrovští Šlikové o Hartenberg a další majetky přišli.
[1]
1523
Roku 1523 Pankrác Šlik přenechal hrad a manství strýcům Štefanovi, Buriánovi, Jeronýmovi, Jindřichovi a Lorencovi, bratřím Šlikům z ostrovské větve rodu, kteří následně Hartenberg připojili k Lokti.
[1]
1507
Hartenberg držel po roce 1507 samotný Pankrác Šlik.
[1]
1506
Po smrti Václava Šlika v roce 1506 převzali dědictví synové Erazim, Pankrác a Albrecht, kteří se následně majetkově rozdělili.
[1]
1486
Roku 1486 udělil král Vladislav Jagellonský hartenberské manství Mikulášovu synu Václavu Šlikovi, který k němu později připojil ještě manství Luby s Lesnou.
[1]
1471
Mates Šlik držel zdejší hrad s manstvím ještě roku 1471, poté přešlo na jeho bratra Mikuláše.
[1]
1467
Roku 1467 byla Matesem Šlikem ve druhém patře paláce zřízena nová hradní kaple sv. Tří králů, kterou následně vysvětil míšeňský biskup Dietrich.
[1]
1460
Na přelomu padesátých a šedesátých let 15. století vyplatil hartenberské manství Albrechta Minaříka král Jiří z Poděbrad, který je záhy zapsal Matesovi Šlikovi, který mu na vyplacení manství zapůjčil 300 kop českých grošů. Od Matesa Šlika král tehdy obdržel zboží Nejdek a Hroznětín, které připojil k panství Loket. Za nového zástavního držitele musel být zpustlý hrad po dobývání v letech 1426-1459 opravován a následně pozdně goticky až raně renesančně až do roku 1548 rozsáhle přestavěn. Opevnění hradu bylo tehdy doplněno okrouhlými baštami.
[1]
1459
Roku 1459 byl hrad Hartenberg obležen a vypleněn chebskými měšťany a jejich oddíly.
[1]
1434
Po smrti Jana Minaříka v době po roce 1434 držela manství vdova a později jeho syn Albrecht Maleřík. Ten údajně využíval dobu politických sporů padesátých let 15. století k obohacování se loupežemi.
[1]
1426
Za Jana Minaříka byl hrad roku 1426 obležen, dobyt a vypleněn husitským hejtmanem Jakoubkem z Vřesovic, který si však hrad neponechal.
[1]
1420
V první polovině 15. století byl celý hradní areál upravován. Roku 1420 císař Zikmund připsal Janovi Maleříkovi k původním 600 kopám českých grošů dalších 300 kop nově půjčených, roku 1422 300 kop za cesty do Německa, roku 1426 100 kop, „aby hrad na stavení chatrný opravil“ a roku 1434 zase 500 kop protože zaplatil panovníkův dluh.
[1]
1407
Dne 16. června 1407 Ederlin ze Steibachu přenechal hartenberské manství za 200 kop českých grošů svému spojenci Janovi Maleříkovi. Král Václav IV. převod manství spolu s příslušenstvím na Sokolovsku a Loketsku potvrdil a k zástavní sumě mu roku 1408 připsal dalších 200 kop.
[1]
1403
V roce 1403 vedl zástavní majitel Ederlin ze Steibachu spor s bražeckým farářem, který skončil farářovým zajetím na Hartenberce. Propustil ho poté pod podmínkou, že se nebude mstíti.
[1]
1401
Roku 1401 král Václav IV. zastavil hrad Hartenberg Habartovi z Hartenberga za částku 2000 uherských zlatých. Samotný hrad tehdy nebyl zřejmě v nejlepším stavu, neboť panovník si sice vymínil možnost výplaty panství v následujících letech, současně však připsal Habartovi dalších 1000 zlatých na stavební úpravy. Po několika měsících však přešlo hartenberské panství s hradem do rukou Enderlina mladšího ze Steinbachu, který se stal královským purkrabím.
[1]
1364
V roce 1364 však postoupil Těma z Koldic hartenberské léno Karlovi IV., poté co převzal jako protihodnotu plat zapsaný na městě Budyšíně. Hrad Hartenberg se tak ocitl v přímém královském držení, ve kterém poté zůstal až do počátku 15. století, a byl spravován loketskými purkrabími, z nichž známe Zdimíra ze Sedlce, připomínaného k roku 1386, kdy podával faráře ke kostelu v Krajkové.
[1]
1362
V roce 1362 postoupili páni z Hartenberga zdejší léno přednímu členu družiny krále Karla IV. Těmovi z Koldic, po němž hrad i postavení zdědil jeho syn téhož jména, který vykonával patronátní právo ke stejnému kostelu ještě dne 5. února 1364.
[1]
1345
První zmínka o hradu jako o českém lénu (důvody neznámé) pochází z listiny Jana Lucemburského ze dne 21. září 1345. Hartenberské lenní panství tehdy zahrnovalo patnáct osad a obcí. Jeho majitelem byli patrně již tehdy Taut II., Habart a Albrecht z Hartenberga, kteří dali českému králi Karlu IV. dne 12. ledna 1350 hartenberský majetek. Tito majitelé však drželi pouze dva díly tohoto léna, komu patřil třetí díl, není známo.
[1]
1314
Tautovi patrně zůstaly v držení některé pozemky kolem hradu Hartenberg, neboť je roku 1314 závětí daroval včetně práva na doly a lesy klášteru ve Waldsassenu. Svůj dar roku 1325 rozšířil o léno v Albentreutu a právo rybolovu na potoce Liboc poblíž Hartenberga. V držení samotného panství Hartenberg však zůstali bratři Jindřich, Albrecht a dva Habarti a následně jejich potomci.
[1]
1265
V roce 1265 jsou zde připomínáni Habartovi potomci Bohuslav a Jindřich a roku 1275 pak Taut a Jindřich. Taut se však posléze majetkově oddělil a v držení Hartenbergu zůstal Jindřich, syn Habarta z Hartenberga, spolu s matkou Hedvikou a bratry Albrechtem a dvěma Habarty.
[1]
1214
První písemná zmínka o zdejším hradu pochází z predikátu z falza z roku 1214, kdy se po něm psal jistý Habart z Hartenberga.
[1]
1196
Vznik
Původně románský hrad Hartenberg byl založen patrně na konci 12. století, snad již v roce 1196, ministeriálním rodem pánů z Hartenberga při důležité Erfurtské cestě ze Saska a Durynska do Čech na strmé skalnaté ostrožně mezi říčkou Svatavou a Dolinským potokem severně nad dnešní vsí Hřebeny (Hartenberg). Hartenbergové pocházeli z Frank, dnešního bavorského území při horním toku Ohře, patřícího dříve k Chebsku, kde stával jejich rodový hrad Hartenberg a odkud kolonizovali spolu s waldsasskými cisterciáky právě oblast Chebska.
[1]
