Industriální areál ve stylu pozdní geometrické secese s uplatněním režného zdiva vznikl v letech 1908–1911 podle projektu architekta Josefa Kovařovice.
V centru areálu je dominantní objekt lednice (čp. 7), propojené původně s řekou dnes již neexistujícími lávkami a výtahy na led.
Součástí areálu je vila – dům správce, budovy bývalých stájí (čp. 238) a bývalé kolny (strojovny, sklady, dílny).
Stavba lednice je unikátní nejen architektonicky, ale i technicky – byla zde použita raná železobetonová konstrukce a důmyslný systém větrání a kanalizace. [3] Kapacita uskladněného ledu byla 20 tis. tun.[4]
Areál bývalých ledáren je vynikajícím příkladem industriální architektury. Jeho památková hodnota spočívá v dochovaném původním konceptu areálu, v hodnotném architektonickém a technickém řešení budov i dochovaných řemeslných a architektonických detailů. Budova lednice na témeř čtvercovém půdoryse se nachází v centru areálu. S řekou byla propojena pomocí dnes již neexistujícíh lávek a výtahů na led.
Lednice umístěná uprostřed areálu je jeho hlavní dominantou. Objekt byl na svou dobu řešen konstrukčně zcela vyjímečně jako prostorná trojlodní hala o rozloze 2300 m2, s železobetonovou konstrukci značných rozměrů, obehnaná mohutnými obvodovými zdmi s korkovou izolací. Stěny jsou skosené se zesíleným nárožím a členitou atikou. Na fasádě směrem k řece jsou dodnes patrné pozůstatky bývalých lávek a výtahů na led, kterými byly z přilehlé zátoky řeky Vltavy v zimních měsících dopravovány vysekané bloky ledu. Podjezdy s rampami sloužily k vybírání a expedici.
Formálně zpracované průčelí má jednotnou kompozici a sedlové střechy, částečně kryté atikami, tvoří velice důležitou součást celkové siluety. Střechu proráží třináct větracích otvorů krytých věžičkami. Vnější plášť objektu je pojednán v kombinaci omítaného a režného zdiva z červených cihel, vyskládaných do diagonálních obrazců. Secesní rostlinný i geometrický dekor lemuje otvory, v podobném duchu jsou vyrobeny mříže, vrátka a jiné kovové prvky. [1]
