Areál barokního kostela, vystavěného zřejmě na místě staršího kostela, jak dokládají druhotně užité gotické články ve zdivu kostela a náhrobek z roku 1685. Bezvěžový kostel s přidruženou zvonicí je charakteristickým typem kostela Litoměřicka.[1]
Bez střechy, sanktusníku, krovů a stropu (propadly se v 70. letech 20. století). Klenba nad presbytářem je vlhká, ale drží. Zůstalo pouze obvodové zdivo do původní výše, nad jedním ze šesti oken je prolomeno, u některých dalších poškozeno. Z koruny zdiva vyrůstají stromky. Fasáda je zničena. Okna jsou rozbitá, dveře jsou poškozené a otevřené. V presbytáři jsou zachovány zbytky maleb. Kostel je zarostlý v křoví, zarostlý je i jeho interiér. – Kostel je jednoduchá orientovaná stavba sestávající z obdélné lodi a odsazeného, půlkruhově zakončeného presbytáře. K severní stěně je připojena obdélná sakristie. Vnější fasády jsou zdobeny plochými lizénami. Stěny jsou osvětleny vysoko posazenými, segmentově zaklenutými okny. Kostelu dominuje západní průčelí s jednoduše profilovaným štítem, završeným trojúhelníkovým frontonem.[2]
Kostel získal dnešní podobu během 70. let 20. století. Původní stavba byla z lomového kamene, doplněná cihlami, tvořená obdélníkovou lodí bez klenby a půlkruhovým presbytářem s valenou klenbou. V interiéru se nacházel sloupkový oltář s několika vyřezávanými sochami a dva boční oltáře sv. Jana Nepomuckého a sv. Kateřiny. Do dnešní doby se zachovaly obvodové zdi v téměř původním stavu. Stavba je beze střechy, pouze presbytář má dodnes klenbu.
