Správní budova Setuzy

2009 Prázdný

Správní budova Setuzy je prázdná a chátrá, zároveň s ní několik dalších objektů v bývalé Setuze. Nový vlastník STZ správní budovu odepsal, protože zároveň vlastní Spolchemii a spojil obě skupiny technickohospodářských pracovníků, což mu umožnilo některé z nich propustit a zároveň je soustředit v prostorách chemičky.[1]

1992 Při velké privatizaci se z podniku stala akciová společnost Setuza.[2]

1990 Roku 1990 se závody osamostatnily jako státní podnik. [2]

1946 V roce 1946 byla společnost znárodněna a dostala nové jméno: národní podnik Severočeské tukové závody. Ty se pak staly součástí koncernu Tukový průmysl.[2]

1938 Během druhé světové války se v Schichtových podnicích kromě mýdla a tuků vyráběly také součásti zbraní, mezi nimiž nechyběly díly pro reaktivní střelu V-1.[2]

1931 V roce 1931 byly otevřeny lázně s bazénem (dnešní Lázně dr. Vrbenského, čp. 348), postavené podle projektu Paula Brockartda (1882–1941) jako jedny z nejmodernějších v Evropě. Sloužily nejen zaměstnancům, ale i veřejnosti.[3]

1919 První kolonii dělnických domků pro 90 rodin společnost Georg Schicht postavila roku 1919 podél Kojetická ulice (např. čp. 131–144) a pokračovala v letech 1932–1933 ulicích Do Kopečka a Švabinského (čp. 410–469) – návrh v Heimatstilu vytvořil architekt Rudolf Geissler (1897–1968). Řadové úřednické dvojdomky v Purkyňově ulici (čp. 200–216) byly dokončeny roku 1921.[3]

1918 První problémy továrně přinesla světová válka, z hlediska podnikání však ještě větší katastrofu znamenal rozpad monarchie, kdy společnost přišla o tři čtvrtiny odbytových možností. Reakcí na nepříznivé poměry byla mimořádná pozornost věnovaná reklamě: právě jí vděčí mýdlo s jelenem za svou nehynoucí popularitu. Další problémy přišly s hospodářskou krizí, i ty ale podnik ustál. [2]

1911 V červnu 1911 podepsali Josef Riedl (1866–1937) a Hermann Goedecke za stavební firmu Alwina Köhlera plány velké závodní jídelny čp. 115 v ulici Bratří Mrštíků a především nové správní budovy společnosti mezi dvěma skladišti v dnešní Žukovově ulici čp. 100. Ulice dnešní závod rozděluje na dvě historické poloviny – východní potravinářskou a západní technickou. [3]

1907 Johann zemřel 3. června 1907 v Ústí nad Labem - necelý rok poté, co byl za zásluhy o průmyslový rozvoj monarchie jmenován císařským radou. Vedení firmy převzal jeho syn Heinrich. Před první světovou válkou společnost dodávala své výrobky tisícům stálých odběratelů po celé Evropě. Pracovalo v ní přibližně 3500 zaměstnanců, kteří měli k dispozici moderně vybavenou ordinaci závodního lékaře, spolehlivý systém nemocenského pojištění, sprchy, prostory pro trávení volného času i vzdělávání, závodní jídelnu a mateřskou školku.[2]

1906 Roku 1906 se rodinný podnik změnil na akciovou společnost, podstatnou část akcií však i nadále drželi příslušníci rozvětveného rodu Schichtů. [2]

1891 Na první pohled banální událost z roku 1891 udělala z firmy legendu - tehdy si Johann Schicht zaregistroval mýdlo s jelenem. Proč zvolil zrovna toto zvíře, zůstane zřejmě už navždy záhadou.[2]

1890 V roce 1890 byla zahájena výroba stearinových svíček a továrna propojena vlečkami se Střekovským nádražím Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB), při expedici měla vlastní kartonážku. [3]

1882 Vznik

George Schicht předal továrnu svým synům, nejvýrazněji se do dějin zapsal Johann , který zde v roce 1882 začal stavět malou továrnu na mýdlo. Výrobní program do značné míry určilo životní přesvědčení Johanna Schichta – jako vyznavač myšlenek L. N. Tolstého byl vegetariánem a užíval proto i při výrobě mýdla pouze rostlinných tuků, především palmového jádrového oleje. [2]

1848 Na počátku slavné společnosti bylo rozhodnutí Georga Schichta, který začal v roce 1848 vyrábět mýdlo ve sklepě svého rodinného domu. Během následujících desetiletí se původně nevýznamná rodinná firma přeměnila v kolos vyvážející mýdlo, nápoje, jedné tuky a další výrobky do celého světa.