Johann Fitz, továrna na hliněné a šamotové zboží

1999 Používaný

Po privatizaci byla nejprve zastavena výroba žáruvzdorného zboží, další útlum výroby pokračoval poté, co na konci devadesátých let získal závody někdejšího n. p. rakouský výrobce obkladové keramiky. [1]

1982 Používaný

Roku 1982 zřídil v administrativní budově čp. 46 z roku 1897 u vjezdu do areálu šamotky podnikové muzeum stavební keramiky. [1]

1946 Používaný

Po skončení války byla nad majetkem Západočeských kaolinek vyhlášena národní správa, roku 1946 byla továrna znárodněna a začleněna do n. p. Západočeské kaolinové, šamotové a magnesitové závody v Plzni. Národní podnik v následujících letech prováděl další výstavbu a modernizaci zastaralých provozů. [1]

1942 Používaný

Během druhé světové války byla opět omezena výroba keramiky i omítek, ostatní provozy však pokračovaly bez přerušení, takže roku 1942 v Horní Bříze pracovalo téměř 2 500 dělníků. [1]

1940 Stavební úpravy

Roku 1940 zbourala ve flísce pece, aby uvolnila místo pro novou kamnárnu, v šamotce zřídila novou šachtovou pec na výpal surových pecínovských lupků (1941). Kolonii patrových domků a dvojdomků pro zaměstnance navrhl pro společnost kolem roku 1940 architekt Oldřich Stibor (1910–1990), provedeno jich však bylo pouze několik (čp. 284, 287–293 v ulici V Kolonii). [1]

1938 Stavební úpravy

Roku 1938 flíska zavedla výrobu mozaikové keramiky Terramos a zprovoznila první kalibrovací automat na obkladové dlaždice. V šamotce společnost postavila novou sušárnu a lisovnu a první a druhé pece rozšířila o formovny a sklady. [1]

1930 Stavební úpravy

Ve třicátých letech začala při Tovární ulici výstavba bytových domů pro zaměstnance (čp. 45, 165 a další). [1]

1929 Stavební úpravy

Roku 1929 se závody stavbou dvou nových transformátorů připravily na napojení na veřejnou síť (tovární elektrárna byla zbourána roku 1950). Po překonání hospodářské krize akciová společnost rozšířila flísku o zámečnické dílny s modelárnou v patře, ústřední sklad čp. 53, administrační budovu při ulici (1937) a v šamotce zahájila stavbu první tunelové pece. [1]

1928 Stavební úpravy

V letech 1926–1929 přibylo postupně pět tunelových pecí systému Kerabedarf, které významně přispěly k zvýšení výroby obkladových dlaždic, fasádních pásků, kachloví a krbů. Současně tamtéž vznikla kanálová sušárna hmot. [1]

1928 Stavební úpravy

V letech 1928–1929 skladiště (Václav Pauer) a v šamotce nová dvoupodlažní přípravna hmot podle plánů firmy Augusta Reissmanna z německého Saalfeldu. [1]

1925 Stavební úpravy

Roku 1925 byla ve flísce dokončena patrová budova se dvěma kruhovými pecemi. [1]

1923 Stavební úpravy

Po překonání poválečné krize společnost roku 1923 modernizovala třetí pece (plány přístavby vyhotovil místní stavitel Václav Pauer) a ve flísce postavila novou budovu pro pekáče. [1]

1914 Používaný

Během první světové války se výroba ve flísce zastavila a budovy sloužily jako skladiště potravin, žáruvzdorné zboží se však stalo strategickým artiklem dodávaným pro válečný průmysl. [1]

1912 Stavební úpravy

roce 1912 byly v šamotovém závodě dostavěny poslední, páté pece systému Mendheim a zprovozněna továrna na výrobu umělého kamene a omítek značky Břízolit. [1]

1911 Stavební úpravy

Roku 1911 zprovoznila vlastní elektrárnu se dvěma parními turbínami a generátory AEG a provoz elektrifikovala, ve flísce postavila čtrnáctikomorovou plynovou pec. [1]

1904 Používaný

V roce 1904 pak přibyla kancelářská budova čp. 77. Narůstaly objednávky plynárenského šamotu a továrna získala zakázku na dodávku kameninových cihel do alpských tunelů. [1]

1901 Stavební úpravy

V roce 1901 byla ke třetí pecní budově v šamotce připojena nová kotelna, pro vrchního inženýra Gustava Bradyho postavena vila čp. 73 a pro ředitele Wlčka vila čp. 75. [1]

1900 Stavební úpravy

Roku 1900 umožnila nová osmnáctikomorová muflová pec ve flísce rozšíření výroby dlaždic. [1]

1899 Stavební úpravy

V roce 1899 Fitz na návrh Živnostenské banky, u níž se při stavbě závodu zadlužil, prodal veškerý majetek nově založené akciové společnosti Západočeské továrny kaolinové a šamotové se sídlem v Praze. Společnost, v níž si ponechal významný podíl, ihned přistoupila ke stavbě čtvrtých pecí, jejíž realizace byla opět zadána staviteli Eduardu Krohovi a dokončena až o deset let později. [1]

1897 Stavební úpravy

Plány plynové šestnáctikomorové pece vlastní konstrukce vytvořil roku 1893 inženýr Georg Mendheim (1836–1903), jehož mnichovská kancelář navrhla také druhou a třetí pec (parcely 341/6, 341/7), postavené Eduardem Krohem v letech 1897 a 1899. Vyráběly se ohnivzdorné stavební materiály a hospodářská, kanalizační a chemická kamenina. Roku 1897 továrna zaměstnávala už 500 dělníků, bylo zavedeno elektrické osvětlení a do šamotky zřízena železniční vlečka. [1]

1895 Používaný

Ředitelem byl roku 1895 jmenován Václav Wlček (1860–1939), za jehož vedení se závod dále rozrůstal a začal exportovat. [1]

1894 Používaný

V letech 1894–1896 zřídil Fitz na druhé straně dnešní Tovární ulice tzv. šamotku, továrnu na žáruvzdorné stavivo. Třípatrovou pecní budovu s přípravnou hmot, kotelnou, strojovnou a 47 metrů vysokým komínem (parcela 341/3) provedl plzeňský stavitel Eduard Kroh. [1]

1890 Stavební úpravy

Za svého pobytu v Horní Bříze továrník využíval vilu čp. 58 (1890–1891), ve stejné době dal za nádražím postavit později rozšířený společenský dům čp. 54. [1]

1885 Stavební úpravy

V letech 1885–1886 vybudoval jednu kruhovou a jednu dvoukomorovou čtverhrannou pec, nad nimi pecní budovu s přelisem v prvním patře, kotelnu, skladiště forem a malou pánvárnu. Stavbu prováděl mirošovský stavitel Karel Čapek. Podnik vyráběl dlaždice, kameninu, kachle a ozdobnou keramiku. [1]

1882 Vznik

Kaolinové ložisko v Horní Bříze otevřel roku 1882 rokycanský průmyslník Johann Fitz (1834–1906). Zřídil malou plavírnu u železniční zastávky, kterou provozoval do roku 1893, kdy dostavěl nový závod přímo u odklizu. Aby zužitkoval ložiska jílu a vedlejší produkty při plavení kaolinu, založil v sousedství první plavírny keramickou továrnu, tzv. flísku (z německého Fliese, dlaždice). [1]