Po 2. svět. válce byl zámecký areál znárodněn, obhospodařovalo jej místní JZD. Od roku 2008 je zámek, který patří mezi památkově chráněné objekty, ve vlastnictví společnosti Mitrowicz, a.s. a postupně prochází celkovou, velmi náročnou rekonstrukcí. V roce 2016 se poprvé ve své téměř pět set let dlouhé historii otevřel veřejnosti na více než jeden den, a nabídl návštěvníkům bohatý prázdninový program. Od té doby na zámku probíhají pravidelné prohlídky, je zde možnost ubytování, pořádání firemních akcí a svateb.
2016
Používaný
V roce 2016 se poprvé ve své téměř pět set let dlouhé historii otevřel veřejnosti na více než jeden den, a nabídl návštěvníkům bohatý prázdninový program. Od té doby na zámku probíhají pravidelné prohlídky, je zde možnost ubytování, pořádání firemních akcí a svateb, viz webové stránky zámku.
2008
Stavební úpravy
Od roku 2008 je zámek, který patří mezi památkově chráněné objekty, ve vlastnictví společnosti Mitrowicz, a.s. a postupně prochází celkovou, velmi náročnou rekonstrukcí.
1989
Prázdný
Po sametové revoluci vznesly dědičky rodu Derscenyiů (rod vymřel po meči roku 1987) restituční nároky a po vydání majetek po částech rozprodaly.
1948
Po 2. svět. válce byl majetek Dercsényiů znárodněn. Zámecký areál spolu s přilehlými budovami pivovaru, lihovaru, koníren a dalšími objekty obhospodařovalo místní JZD. Vlastní budova zámku byla násilně oddělena vysokou zdí a sloužila jako depozitář muzea. V polovině šedesátých let minulého století došlo v důsledku stavby Orlické přehrady ke zvýšení hladiny Lužnice, zanikl jez pod zámkem a přilehlý park se výrazně zmenšil rozšířením koryta řeky a stavbou ochranného protipovodňového valu.
1943
Rod Wratislavů z Mitrowicz a Schoenfeldu vymřel po meči v osobě Evžena Wratislava roku 1943. Jedinou majitelkou kolodějského zámku se nakonec stala jeho sestra Marie Terezie (1884-1961), která se provdala za svobodného pána Dercsényi, majitele velkostatku v Dolních Počernicích.
1875
V roce 1875 byla mezi zámkem a vstupní branou postavena rodinná krypta rodu Wratislavů z Mitrowicz. Jako první sem byly uloženy ostatky bratrů Eugena a Karla Wratislavových, přenesené z kostnice na hřbitově v Týně nad Vltavou.
1840
Stavební úpravy
K pozdějším úpravám došlo v roce 1840, kdy byl zrušen mlýn nacházející se v původní renesanční části zámku. Mlýn byl přemístěn do nové budovy na protilehlém břehu Lužnice a celé řečiště bylo přeloženo dále od zámku. Tím se zvětšil prostor před zámkem a došlo k rozšíření parku, původně založeného už v roce 1753.
1799
Z konce 18. století pochází také nástěnné malby v prvním poschodí. Zobrazují výjevy z života jednoho z předků Wratislavů z Mitrowicz, Václava zvaného„Tureček“ (1576-1635), který se jako patnáctiletý panoš zúčastnil cesty poselstva císaře Rudolfa II. do Cařihradu. Své vzpomínky na čtyřleté zajetí, které následovalo, zachytil ve vlastním cestopise „Příhody Václava Vratislava, svobodného pána z Mitrovic“.
1737
Stavební úpravy
V letech 1737-1741 provedl František Karel Wratislav se svojí manželkou Marií Annou roz. Kinskou rozšíření obytné části s přístavbou kaple, tím vznikla dnešní barokní podoba zámku.
Kaple sv. Anny je dílem stavitele Jana Hybnera, jenž byl silně ovlivněn dílem mistra barokní architektury Kiliána Ignáce Dienzenhofera (1689-1751). Interier je bohatě zdobený freskami, největší je na stropě a zobrazuje Pannu Marii se svatou Trojicí. Na zdech přechází freska do ilusivní malované architektury a zobrazuje zábradlí, sloupy apod. Ústřední oltářní obraz sv. Anny je údajně dílem Petra Brandla.
1704
Statek přišel do dražby a dostal se do vlastnictví hraběte Františka Wratislava z Mitrowicz, s jehož rodinou zůstal po staletí spjat. V zápise ze Zemských desek z tohoto roku se dochoval popis tvrze. Byla stavěna z kamene a kryta kurkami (šindele), ve sníženém přízemí byl mlýn na dvojí složení, klenutá kuchyň, jeden pokoj, sklep a spižírny. V prvním poschodí bylo pět pokojů, ve druhém tři a prostorná tabulnice (jídelna).
1567
Vznik
Adam Čabelický ze Soutic dal vystavět na břehu řeky Lužnice renesanční tvrz. Majitelé tohoto panství se potom často střídali. Byli to Jan Mencelius z Kolsdorfu (r. 1625), Jan de Vitte z Lilientalu, Johanka Branštejnová z Malovic nebo Pavel Michna z Vacinova.
