Máte k objektu informace / fotografie? Použijte nahoře vpravo "doplnit kartu", kde se můžete stát také autorem / spoluautorem této karty.
10/2020
Používaný
Na místě pouze zbytky zdí. Areál prošel demolicí.
[1] Zůstává zde pouze krásně opravený správní objekt čp. 42 a skladovací objekty.
2018
Na místě jsou rozpadající se tovární haly kdysi slavné fabriky a také správní budova. Část budov již byla zdemolována.
1989
Prázdný
Po změně režimu sice pět dětí původních majitelů dostalo podnik s fungující výrobou kuchyňských mlýnků a pianových rámů zpět v restituci, byla to však jen labutí píseň. Povodeň, posilování kurzu koruny a nekalá konkurence, která dodávala okopírované skuhrovské mlýnky vyrobené v Číně - levnější a o to méně kvalitnější - to vše i přes soudní spory s dodavatelem podvodných výrobků zapříčinilo krach firmy.
1948
Období prosperity a výborně fungujícího podniku skončilo se znárodněním v roce 1948. Majitelé byli ze své fabriky vyhnáni a výroba pod hlavičkou Orlických strojíren, n.p. již jen skomírala, několikrát byl podnik určen k likvidaci a poté opět obnoven.
1929
Roku 1929 byla modernizována a rozšířena slévárna v Růženině huti. Nejslavnější období prožívala Porkertova továrna za první republiky a pak do konce čtyřicátých let minulého století.
1928
Když se Vilém v roce 1928 vrátil, převzal továrnu na domácí strojky. Vyráběla 400 tisíc strojků a 75 procent jich šlo na vývoz.
1924
V roce 1924 odjel starší syn Vilém na zkušenou do Vídně, Hamburku, Anglie, Spojených států.
1921
V roce 1921 založil Vilém se svými společníky Fotochemu v Hradci Králové a stal se jejím největším podílníkem. Druhý syn Josef vystudoval pražskou techniku a zapracoval se v Porýní.
1912
Na konci listopadu 1912 továrna na strojky vyhořela. Opět se vzpamatovala a vyráběla už 200 tisíc kusů mlýnků ročně. Za války většina dělníků musela narukovat. Vilém Porkert však nemusel, protože byl zdejším starostou. Růženina huť a továrna na kuchyňské strojky zůstaly tedy v provozu. Po válce se strojky začaly vyvážet do ciziny. Tam také poslal Vilém své dva syny.
1911
V roce 1911 bylo ve zdejší fabrice vyráběno již kolem 100 000 kusů kuchyňských strojků ročně. V letech 1911 až 1912 byla zde zřízena i vodní elektrárna. Bratři pozvolna přestavovali a obnovovali všechny budovy, zejména slévárnu. Větší počet formovacích strojů umožnil hromadnou výrobu odlitků, což bylo tehdy novinkou. Již za života Josefa Porkerta se začínalo s výrobou pianových desek z litiny, které se až do té doby dělaly z taženého železa. Tyto lité desky dodávala firma Porkert vídeňské továrně na piana Bösendorfer, firmě Petrof v Hradci Králové a dalším na území celého Rakouska.
1906
1. října 1906 byla ve zdejší fabrice zahájena výroba strojků pro domácnost Porkert, fabrika se přejmenovala na Porkert a spol. speciální továrna strojků pro domácnost se známkou IDEAL P&C. Stala se jedinou továrnou tohoto druhu na území tehdejší monarchie, s odbytem nebyly problémy.
1901
Osmnáctého ledna 1901 vyhořela část slévárny a modelárny. Brzy to však bylo napraveno a výroba rozšířena.
1897
Roku 1897 koupili Růženinu huť bratři Porkertové od hraběnky Olgy Kolovratové. Postupně celý provoz výrazně přestavěli a zmodernizovali.
1817
Vznik
V letech 1817-1822 vybudoval František Antonín Kolovrat-Libštejnský největší železárnu v Orlických horách nazvanou Růženina huť (Rosahütte) podle jeho manželky.
1753
Až po roce 1753 jsou zaznamenány ve Skuhrově menší železárny. Byla to však jen dýmačka a dva menší hamry.
1521
V okolí Skuhrova nad Bělou nedaleko východočeské Solnice se dříve těžila železná ruda. Na říčce Bělé existoval již roku 1521 železný hamr, který zanikl během třicetileté války.