Zámek Otín

1970 Prázdný

Budovu od sedmdesátých let dvacátého století využíval národní podnik Kozak Klatovy jako skladiště a po něm se v ní skladovaly jen zemědělské produkty. Uživatelé v poslední čtvrtině dvacátého století zanedbávali údržbu a zatékající voda poškodila stropy i obvodové zdivo. [3]

1950 Používaný

Zámek Emílii patřil až do roku 1950, kdy byla přinucena jej věnovat otínskému místnímu národnímu výboru. [3]

1945 Po válce byl převeden do vlastnictví státu, poté se zde střídaly různé instituce a podniky.[1]

1940 Používaný

V roce 1940 zámek koupili Alois a Emílie Michovští. [3]

1925 Používaný

Roku 1925 zámek koupili manželé Josef a Marie Jílkovi. [3]

1910 Používaný

Po ní jej vlastnil od roku 1910 Ferdinand Altvatter. [3]

1897 Používaný

Po několika dalších majitelích zámek 9. ledna 1897 koupila Olga Zedtwitzová. [3]

1875 Používaný

Jeho syn Viktor Měchura zámek roku 1875 prodal lékaři Vojtěchu Duchkovi, který nechal zámek upravit v empírovém stylu. Podle Jiřího Úlovce však empírová přestavba proběhla již na počátku devatenáctého století a úpravy z osmdesátých let téhož století již podobu zámku výrazně neovlivnily. [3]

1840 Používaný

Od roku 1840 zámek patřil hudebnímu skladateli Lepoldu Eugenu Měchurovi. [3]

1827 Používaný

Pracoval zde František Palacký na svých Dějinách národu českého a budova hostila spoustu slavných osobností, např. českých hudebníků 19. stol., neboť majitelem byl Leopold Eugen Měchura - švagr Františka Palackého, milovník hudby a skladatel. Měchura byl synem významného pražského advokáta Jana Měchury, jehož právnická praxe zajistila rodině finance na koupi rozsáhlých statků na Klatovsku, mezi nimiž byl i Otín. Dědictví statků po otci jej roku 1852 donutilo k přestěhování do Votína, kde působil jako justiciár a později asesor.[1]

1809 Používaný

O rok později Otín od jeho dcery koupil pražský advokát Jan Měchura a stavbu dokončil. [3]

1808 Stavební úpravy

Ještě před dokončením úprav roku 1808 zemřel. [3]

1800 Stavební úpravy

Okolo roku 1800 Otín koupil Ferdinand ze Sternfeldu a nechal starý zámek přestavět. [3]

1784 Používaný

O čtyři roky později uzavřely dohodu, podle které Otín připadl Janu Vincencovi Janovskému. Miloslav Bělohlávek uvádí jako majitele syna Jana Viléma Janovského, který měl Otín spravovat už od roku 1780. [3]

1780 Používaný

Statek okolo roku 1780 zdědily jeho děti. [3]

1740 Používaný

Viktorie z Unwerthu prodala zadlužené panství dne 1. prosince 1740 Františku Adamovi Janovskému z Janovic. [3]

1735 Používaný

Jeho dcera Marie Anna, provdaná Michnová z Vacínova, panství spravovala až do roku 1735, kdy je prodala ovdovělé Viktorii Anně z Unwerthu. Podle Miloslava Bělohlávka však otínský statek roku 1712 zdědil Přibík Vilém z Újezda a Viktorii Anně z Unwerthu jej prodali až jeho dědicové. [3]

1708 Používaný

V osmnáctém století se majitelé statku často měnili. Roku 1708 panství koupil Přibík Vilém Kokořovec z Kokořova, který zemřel o čtyři roky později. [3]

1675 Používaný

Zámek vlastnila až do roku 1675, kdy jej koupil Jan Vilém Příchovský z Příchovic. Jeho syn Albrecht Karel Příchovský panství rozšířil o sousední Předslav. [3]

1658 Používaný

Vilém Jetřich roku 1658 svou polovinu prodal Marii Žofii Bukovanské, která o rok později koupila také podíl Jana Jiřího a statek opět spojila do jednoho celku. [3]

1656 Používaný

Po manželově smrti panství spravovala vdova Ludmila až do roku 1656, kdy Otín připadl synům Janu Jiřímu a Vilému Jetřichovi. [3]

1618 Používaný

Jiří Kanický z Čachrova se zúčastnil stavovského povstání v letech 1618–1620,[3] ale po jeho porážce se stal katolíkem, a byl omilostněn. [3]

1550 Vznik

Prvním panským sídlem v Otíně byla gotická tvrz zvaná Šabat, pravděpodobně ze druhé poloviny patnáctého století. Roku 1550 ji vlastnil rod Boříkovských z Košumberka, poté Šebestián Raichenbach z Raichenbachu a na Srbicích, od roku 1556 Václav Brouma z Miřetic, poté Fabián Mejtolár z Mejtolu a nakonec Matyáš Kaufunka z Poborovic. Po roce 1589 Otín nejspíše vyženil Jiří Kanický z Čachrova. Některý z majitelů nechal ve druhé polovině 16. století postavit novou renesanční tvrz. Stará tvrz zůstala stát u poplužního dvora ve východní části vesnice snad až do devatenáctého století. [3]