Dvoračky, dříve Rokytenské Dvorské Boudy, odkud pramení jejich název? Dříve patřily k panskému dvoru. Majitelé panství využívali znalostí a dovedností zdejších horalů – osadníků, kteří sem v 16. století přišli z alpských zemí, aby těžili rudu, káceli lesy a hospodařili. Vedle toho si udržovali a rozšiřovali v duchu svých tradic chudé zdroje živobytí chovem dobytka, jeho pastvou a sušením sena. Po jejich vzoru začalo panstvo stavět na horách boudy, které sloužily letní pastvě dobytka, podobně jako tomu bylo zvykem v rakouských Alpách. Centrem skupiny bud je Dvoračka, stavení ležící nejvýše na významné křižovatce cest. Snad už od 10. století mohla být využívána Česká stezka, která sem vystoupala od Rokytnice nad Jizerou a jež odtud stoupá do sedla mezi Kotel a Lysou horu, míjí Růženčinu zahrádku a přes Labskou louku kolem pramene Labe mizí v Dolním Slezsku. Křižuje ji tady cesta z Rýžoviště na Horní Mísečky a spolu s ní sem přichází Exkursní cesta z Rezku, na kterou se případně lze napojit i cestou od bývalých skelných hutí na soutoku Jizerky a Kozelského potoka. Z Rezku se sem dostaneme i dnes neznačenou romantickou cestou přes Vlčí hřeben, nebo po žlutém značení vedoucím západními svahy Vlčího hřebene.
