Dvoračky a Štumpovka

TISK DOPLNIT KARTU
Objekt
Ubytování
Stav: Používaný
Adresa mapa
část obce Rokytno 87
51245 Rokytnice nad Jizerou 3
Semily
50° 44' 50.9'', 15° 30' 41.5''
Osoby spjaté s nemovitostí
Majitel: SJM Starý Milan a Stará Věra (katastr)
Architekt: neznámý nebo nevyplněný

Architektonický / technický popis

Dvoračky, dříve Rokytenské Dvorské Boudy, odkud pramení jejich název? Dříve patřily k panskému dvoru. Majitelé panství využívali znalostí a dovedností zdejších horalů – osadníků, kteří sem v 16. století přišli z alpských zemí, aby těžili rudu, káceli lesy a hospodařili. Vedle toho si udržovali a rozšiřovali v duchu svých tradic chudé zdroje živobytí chovem dobytka, jeho pastvou a sušením sena. Po jejich vzoru začalo panstvo stavět na horách boudy, které sloužily letní pastvě dobytka, podobně jako tomu bylo zvykem v rakouských Alpách. Centrem skupiny bud je Dvoračka, stavení ležící nejvýše na významné křižovatce cest. Snad už od 10. století mohla být využívána Česká stezka, která sem vystoupala od Rokytnice nad Jizerou a jež odtud stoupá do sedla mezi Kotel a Lysou horu, míjí Růženčinu zahrádku a přes Labskou louku kolem pramene Labe mizí v Dolním Slezsku. Křižuje ji tady cesta z Rýžoviště na Horní Mísečky a spolu s ní sem přichází Exkursní cesta z Rezku, na kterou se případně lze napojit i cestou od bývalých skelných hutí na soutoku Jizerky a Kozelského potoka. Z Rezku se sem dostaneme i dnes neznačenou romantickou cestou přes Vlčí hřeben, nebo po žlutém značení vedoucím západními svahy Vlčího hřebene.

Časová osa

2008 Používaný

Nová Štumpovka byla dána do předběžného užívání dne 18. 12. 2008 a dne 26. 12. 2008 byl otevřen pro veřejnost. Celý objekt rodina Starých stavěla svépomocí, dle finančních prostředků 7 let do dnešní podoby. Dřevo vytěžili a nařezali na vlastním katru, materiál vozili vlastní, dnes již historickou dopravou, stoly, židle, lustry a ostatní dřevěný nábytek byl zhotoven zde v domácí truhlárně. Celou stavbu projektoval a stavebně dozoroval pan Ing. Jiří Dobeš z Jilemnice, který návrh vyprojektoval podle bývalé Labské boudy z pohledu od Labského dolu, která vyhořela 6. 11. 1965. [2]
2002 V rekonstrukci

Po stále narůstajícím tlaku nových hygie­nických předpisů a norem nešlo Dvoračky držet v provozu 365 dní v roce, a tak se rodina Starých rozhodla obnovit bývalou Štumpovku na pozemku spáleniště. V květnu 2002 zahájili stavbu nového objektu.[2]
2000 V rekonstrukci

V roce 2000 boudu Dvoračky, včetně pozemku po vyhořelé usedlosti, rodina Starých od svého strýce pana Justicze odkoupila.[2]
1992 Používaný

V roce 1992 pan Justicz odkoupil od dcer pana Štumpeho pozemky se spáleništěm po ­bývalém objektu Štumpovky. Pan Justicz spolu s příbuznými, rodinou Starých, se pustili do celkových oprav a po totalitním režimu zachraňovali zcela zdevastovanou boudu Dvoračky, aby alespoň zčásti splňovala hygienické předpisy a normy.[2]
1991 Používaný

V roce 1991 strýc budocích majitelů, Ing. Jiří Justicz, odkoupil boudu Dvoračky od pana Jindříška a Truhláře, kteří nemovitost ­získali od Krkonošských interhotelů.
1990 Používaný

V červnu roku 1990 z neznámých důvodů vyhořela Štumpovka a Správa KRNAP spáleniště nechala srovnat se zemí. Po usedlosti zůstala pouze zděná trafostanice.[2]
1948 Používaný

Po znárodnění Dvoračky převzala Československá obec sokolská a posléze Krkonošské hotely. [1] Ve Štumpovce pan Štumpe po znárodnění pracoval jako kočí a zajišťoval zásobování koňmi. V totalitním težimu byla Štumpovka provozována jako turistická ubytovna s cca 50 lůžky v 6 pokojích.[2]
1945 Používaný

Po válce se Ella Půhonná vrátila a starala se o boudu až do znárodnění roku 1948.[1]
1938 Používaný

Chvíle oddechu tu před druhou světovou válkou i těsně po ní trávili dokonce sám prezident Eduard Beneš s chotí, kteří si prý Krkonoše zamilovali. Po záboru Sudet a příchodu německé armády boudu koupil Walter Heinzel se záměrem udržet ji pro rokytnický lyžařský klub. Angažoval hospodáře Alfreda Schiena a přestavěl ji dle návrhu architekta Fritsche tak, že v ní vzniklo 26 hostinských jizeb. [1]
1930 Používaný

Štumpovka, bouda čp. 87, byla původně založena jako hospodářské stavení, které v roce 1930 odkoupil pan Štumpe, podle kterého se jmenovala. [2]
1928 Používaný

Nájemci boudu roku 1928 odkoupili i s pozemkem 1,07 ha za 80 tisíc korun československých. Poté ji částečně přestavěl architekt Zítek z Vysokého nad Jizerou. Duší boudy se po smrti manžela stala Ella Půhonná, dáma s bohatými zkušenostmi v pohostinských službách. Nasbírala je v pardubické Veselce a nevelkém pražském podniku Na Poříčí. Lesáci včetně hraběte Harracha k ní rádi zavítali na vyhlášené koláče a kávu. [1]
1921 Používaný

Roku 1921 přešla bouda při pozemkové reformě do státních rukou a pronajala si ji rodina Půhonných.[1]
1900 Používaný

Od roku 1900 se bouda honosila novým jménem „Gasthaus zur Hofbaude“ (Hostinec u Dvoračky). Novými nájemci boudy se stali manželé Kohlovi a bouda byla od přelomu 19. a 20. století až do vypuknutí první světové války hojně navštěvována.[1]
1893 V rekonstrukci

Do roku 1893 ve Velké boudě také sídlila c. k. finanční stráž. Na Zelený čtvrtek 30. března 1893 boudu zničil požár, kromě 22 krav v ní uhořelo jedno děvče. Nová bouda na sebe nedala dlouho čekat. Na místě původní boudy ji postavil hrabě Jan Nepomuk Harrach, když po nátlaku na novou majitelku Pavlínu Schierovou, dceru Gottsteina, odkoupil spáleniště. Nová bouda byla menší než původní - tři pokoje s devíti postelemi pro hosty, velký sál a prosklená veranda a honosila se jménem „Gasthaus zur Kesselkoppe“ (Hostinec u Kotle).[1]
1886 Používaný

Roku 1886 Gebert zemřel a boudy se ujal jeho zeť Franz Gottstein. „Jednoho slunečného lednového dne roku 1886 jsem se ve Velké boudě stavil k polednímu občerstvení. Byla bohatě vyzdobena papírovými girlandami, které zkrášlovaly dveře, zdi i okna. Kromě ledových květin na oknech jsem tu neviděl žádné opravdové. Právě se slavila svatba dcery „Tvarohového Nácka“ a nového majitele boudy.“[1]
1883 Používaný

Roku 1883 byl jejím nájemcem Ignaz „Quargnazel“ Gebert, „Tvarohový Nácek“, který vyráběl proslavené krkonošské sýry. [1]
1790 Používaný

Chalupníci tu chovali až 170 krav a 100 koz, což mělo neblahý vliv na harrachovské lesní hospodářství. Pastva totiž probíhala převážně v lese, protože na loukách se tráva kosila a sušilo se seno na zimu. Lesní správa tedy učinila před koncem 18. století jednoduché opatření. Vykoupila jedenáct ze zbývajících šestnácti stavení. Sedm jich nechala zbořit. Zbývajících 5 soukromých bud vlastnilo 2 až 5 ha půdy a zůstalo jim právo pastvy na 14 ha panských pastvin. Roku 1790 byla Velká bouda sv. Arnošta – Dvoračka – přestavěna a postupně se stále více soustředila na využití cestovního ruchu. [1]
1774 Používaný

Posledním panským šafářem Rokytenského dvora byl Graupar (do roku 1774), pak Harrachové celý dvůr prodali Václavu Adolfovi, který majetek dále rozprodával včetně pozemků na enklávě Dvoraček. Proto tu vznikla vesnička s více než dvaceti chalupami, jejichž majitelé měli právo takzvaných služebností – pastvy dobytka, braní vody, sklizni trávy i sena a braní palivového dřeva na Labské louce, Lysé hoře i Kotli, tedy na panských pozemcích. [1]
1750 V rekonstrukci

Podle projektu zemědělského odborníka hraběte Sweerts-Sporcka, kterého si Harrach najal, se boudy zhruba v polovině 18. století opravily z obavy před stržením sněhem, v té době totiž byly v mimořádně špatném stavu. Zároveň se i zvětšily. Sweerts-Sporck tu plánoval i pěstování zelí, řepy a experimentální výsev ječmene na polích o rozloze asi 15 arů. Nestalo se tak, i když je pravdou, že nějaká menší políčka tu zřejmě byla. [1]
1707 Vznik

Na místě dnešní Dvoračky nechal hrabě Harrach postavit tzv. Velkou boudu sv. Arnošta, poblíž západně od ní Malou dvorskou boudu, jižněji pod oběma boudu pro jalovice (Zlatou boudu sv. Arnošta), níže u Huťského potoka v západním výběžku louky Údolní boudu (dnes Huťská bouda) a dva k boudám přináležející seníky. Tehdy v letech 1707 a 1708 tu hospodařili Elias Scholz a Hans Georg Erlebach. Kromě letní pastvy dobytka sloužily boudy i seníky k uskladňování sena. [1]
1688 První písemné zmínky o místních boudách pocházejí z urbáře z roku 1688. Jsou tu zapsány jako letní boudy – salaše pro 50 krav a 80 koz. Ty se sem na léto vyháněly z Rokytenského dvora, který patřil k Jilemnickému panství. [1]
1684 Po České stezce tudy 19. září roku 1684 procházel průvod tehdejšího královéhradeckého biskupa Jana Františka Kryštofa z Talmberka. Možná tady padl únavou jeden ze dvou dvouhrbých velbloudů s nákladem biskupových rekvizit (velbloudy poskytl hrabě Morzin, který je měl jako kořist získat z tábora Turků u Vídně při druhém tureckém obléhání města v létě roku 1683.) Enkláva Dvoraček vznikla odlesněním někdy kolem poloviny 17. století. [1]

Článek

8. dubna 2018
Dvoračky a Štumpovka: Čtvrt století v oblacích - Reportermagazin.cz

Knihy

Externí galerie (foto / video)

7. října 2014
Štumpovka & Dvoračky on Vimeo

Odkazy

Facebook

Majitelé nemovitosti

3. prosince 2018
SJM Starý Milan a Stará Věra
č. p. 26, 28143 Bečváry
3. prosince 2018
Hrušková Lucie
Horní Rokytnice 667, 51244 Rokytnice nad Jizerou

Panorama

Mapa

Autor karty Rendy (Radomír Kočí) aktualizováno: 3. prosince 2018

Diskuze Přidat komentář

K tomuto objektu neexistují žádné komentáře.