Hübnerova bouda

TISK DOPLNIT KARTU
Objekt
Ubytování
Stav: Zaniklý
Adresa mapa
Horní Malá Úpa
542 21 Malá Úpa
Trutnov
50° 44' 35.6'', 15° 48' 37.9''
Osoby spjaté s nemovitostí
Majitel: naznámý/nevyplněný (katastr)
Architekt: neznámý nebo nevyplněný

Architektonický / technický popis

Máte k objektu informace / fotografie? Použijte nahoře vpravo "doplnit kartu", kde se můžete stát také autorem / spoluautorem této karty.

Časová osa

9/1956 Zaniklý

K převodu boudy na MNV v H. M. Úpě došlo až o devět let později (viz dopis z 10/1947) na přelomu září a října 1956, přičemž už o rok dříve se uvažovalo o celkové demolici objektu. Část materiálu určeného k rekonstrukci si žádal MNV Otovice, který ho chtěl použít na výstavbu kulturního domu. Není jisté, zda se převoz materiálu uskutečnil. O základy a pozemek projevil také zájem náchodský bavlnářský závod (Bavlnářské závody, národní podnik Náchod – Tepna), když ale zjistili, že by si rekonstrukce objektu vyžádala peníze a čas, na převod rezignovali.[1]
1956 Zaniklý

Navzdory očekávání se ale na jaře roku 1956 objevila u boudy stavební vojenská četa s několika auty a pojízdným jeřábem a začala budovu rozebírat a demolovat. Zůstaly po ní jen holé zdi. Získaný stavební materiál – dříví, trámy, traverzy, betonové překlady apod. odvezli vojáci neznámo kam. I když okamžitě zasáhl MNV prostřednictvím pánů Kernera a Krále, bylo jim řečeno, že materiál se odváží na jinou vojenskou stavbu někam k Hradci Králové, demoliční výměr že mají a objekty jsou v jejich správě, takže si s nimi mohou dělat, co uznají za vhodné.[1]
1952 Prázdný

Snad v roce 1952 přešel výkon správy na ministerstvo národní obrany, které v boudě a okolí provádělo zaměřovací práce, z čehož by se dalo usoudit, že objekt bude renovován a uveden do použivatelného stavu. [1]
10/1947 Prázdný

Místní národní výbor v Horní Malé Úpě, žádá (dopisem z října 1957) tímto laskavě okresní národní výbor v Trutnově, aby dům čp. 50 v Horní Malé Úpě, bývalá Hübnerova bouda nebyl prozatímně nikomu dán pod národní správu, jelikož MNV v H. M. Úpě bude žádati v nejbližších dnech o příděl této budovy k účelům veřejného zájmu. Žádost na předepsaném tiskopise zašleme Vám ihned, jakmile budeme míti všechny potřebné doklady. [1]
1947 Prázdný

V budově měla být zřízena chemická továrna. V prvních poválečných letech obhospodařovalo budovu ministerstvo vnitřního obchodu prostřednictvím Fondu národní obnovy v Praze jako bývalý konfiskát. Asi v roce 1947 se objekt i s pozemky dostal do správy národního podniku Tiba (Dvůr Králové nad Labem). Zaměstnanci Tiby objekt vyčistili. Poté se měla bouda dostat do rukou Ústřední rady odborů a pak do správy Státního ústavu pro tělesnou výchovu a sport. Za jeho „panování“ byla odstraněna střecha, lépe řečeno zbytek střechy, a dveře a okna se zabednily. [1]
1946 Prázdný

Po válce byla bouda dle výpovědi tehdejšího předsedy MNV v Horní Malé Úpě Jaroslava Kernera v následujícím stavu (Kerner sem přišel v říjnu 1946): budova byla zastřešena, vnitřní zařízení bylo odstraněno, odvezli ho příslušníci německé armády, kteří zde měli za okupace lazaret. Vnitřní zařízení nebylo v té době zcela hotovo a některé sály byly neupraveny. Kostra budovy byla však celá hotová a budova byla opatřena střechou z lepenky. Jak se měl Kerner z doslechu pamatovat, ještě před koncem války prý Němci začali odstraňovat vnitřní zabudování (příčky pokojů apod.) [1]
1938 Používaný

Druhá světová válka boudě také neprospěla. V provozu sice zůstala, ale její konec se neodvratně přiblížil.[1]
1932 V rekonstrukci

Roku 1932 se Wenzel Adolf rozhodl boudu zbourat a na jejím místě postavit velký a moderní hotel. „Stará pohodlná Hübnerova bouda na Pomezních Boudách uvolňuje místo novostavbě. Práce jsou již v plném proudu, přičemž se doufá, že vše bude hotovo do Vánoc. V nové boudě se bude moci ubytovat více než 100 hostů.“ Velkolepou a obrovskou stavbu se bohužel vzhledem k hospodářské krizi ve 30. letech a finanční nouzi, do které rodina Adolfova upadla, nepodařilo zcela dokončit.[1]
1882 Používaný

Éra Hübnerů skončila roku 1882. Tehdy boudu získal Wenzel Adolf ze Špindlerova Mlýna. [1]
1850 Používaný

Ve druhé polovině 19. století byla Hübnerova bouda opravdu vyhlášená svým pohostinstvím i personálem. Podávala se zde ta nejlepší káva v nádherném porcelánu a pravé maďarské víno v broušených sklenicích. Hospodář se honosil vysvědčením „zdvořilý a velmi zábavný“, oplýval vlastnostmi, které se prý na Hübnerově boudě dědily. Věhlas boudy do ní přivedl například korunního prince Fridricha III. Pruského (pozdějšího německého císaře) i jeho výsost krále Johanna von Sachsen, saského krále.[1]
1821 Používaný

Uvnitř boudy se od roku 1821 nacházel velký sál, kterému dominovalo vídeňské křídlo. Restaurace nabízela sice drahé, ale velmi kvalitní pohoštění, jmenovitě pstruhy, vaječné omelety a maďarské víno nejjemnějších chutí, sladké jako láska či trpké jako život. [1]
1817 Používaný

Bouda se zapsala do historie dnes už zaniklého sportu či zábavy, totiž turistických jízd na rohačkách. Rohaté saně neboli rohačky s sebou do Krkonoš již někdy na přelomu 16. a 17. století přinesli dřevorubci z tyrolských a štýrských Alp. Sloužily jim jako transportní prostředek pro svážení dřeva, sena a ostatních životních potřeb. Vůbec první zaznamenaná jízda z Pomezních Bud do dnes polských Kowar je datována 5. únorem 1817. [1]
1815 Používaný

Roku 1815 se novým majitelem boudy stal Stefan Hübner (zemřel roku 1863), „vynálezce“ turistických jízd na rohačkách. Hübnerova bouda byla považována za jednu z nejelegantnějších bud celých Krkonoš, za opravdovou perlu, skutečný hotel. Bouda se před ním jmenovala „Weinhaus in der Grenzbauden (Vinárna na Pomezních Boudách)“. Maďarské víno, které se servírovalo v karafách, bylo velmi oblíbené, zejména červené. Hotelu vyneslo věhlas, který se šířil zejména ve Slezsku, oblíbili si jej ponejvíce hosté z nedalekých Kowar (Schmiedeberg). [1]
1800 Vznik

Kdy se v boudě začalo provozovat pohostinství, se dnes už nedá přesně zjistit. Vezmeme-li v úvahu první číslování z roku 1771, mohla by bouda být postavena krátce před rokem 1800. [1]
1682 Ke vzniku boudy se váže romantická, ovšem ničím nepodložená pověst. V maloúpské kronice se píše, že nějaký hrabě jménem Hübner měl okouzlit dceru uhlíře, která založila po něm pojmenovanou boudu. Na jiném místě kroniky čteme, že prý nějaký Hans Hübner měl roku 1682 koupit od jistého Hanse Schröfela jeho „obsazenou luční boudu i s příslušným pozemkem“. Stejná informace je snad doložitelná i katastrálním zápisem.[1]

Článek

Knihy

Externí galerie (foto / video)

Odkazy

Facebook

Majitelé nemovitosti

Panorama

Mapa

Autor karty Rendy (Radomír Kočí) aktualizováno: 11. prosince 2018

Diskuze Přidat komentář

K tomuto objektu neexistují žádné komentáře.