Vosecká bouda

TISK DOPLNIT KARTU
Objekt
Ubytování
Stav: Používaný
Adresa mapa
Rokytno 167
512 45 Rokytnice nad Jizerou
Semily
50° 46' 58.8'', 15° 30' 39.6''
Osoby spjaté s nemovitostí
Majitel: Klub českých turistů (katastr)
Architekt: neznámý nebo nevyplněný

Doplňující informace

Máte k objektu informace / fotografie? Použijte nahoře vpravo "doplnit kartu", kde se můžete stát také autorem / spoluautorem této karty.

Časová osa

2018 Používaný

Vlastníkem boudy je Klub českých turistů, chata je otevřená celoročně, ubytovna má kapacitu 37 lůžek. [2] K Vosecké boudě se vážou dvě zajímavosti. Za dobu své existence jako jedna z mála bud zatím nevyhořela a kvůli její odlehlosti k ní doposud nevede elektrické vedení, energii boudě zajišťuje dieselový agregát. [1]
1945 V rekonstrukci

Po válce byla bouda přestavěna a rozšířena. K 50 postelím v hostinských pokojích přibylo dalších 20 lůžek ve velké společné noclehárně. [1]
1938 Používaný

V době 2. světové války boudu konfiskovala Německá říše. [1]
1920 Používaný

Za první republiky, po zestátnění Harrachovského panství, si boudu pronajal ruský legionář Jan Herčík. [1]
1919 Používaný

Roku 1919 byla ujednána nová nájemní smlouva s panstvím. Tuto však Pozemkový úřad odepřel potvrdit. Panství Harrachovské pak svým právním zástupcem panem dr. Schauerem v Praze znovu zažádalo, aby jeho dávný nájemce byl potvrzen, avšak marně. Na dotaz proč Pozemkový úřad sdělil, že je to úřední tajemství. Pan Endler se později dozvěděl, že turistický klub v Jilemnici a jiné české turistické kluby ze severních Čech udávali, že je upřednostňována německá klientela. Endler dokládal četná pochvalná vysvědčení Čechů, marně. [1]
1918 Používaný

Po roce 1918 vyvíjely české úřady na provozovatele boudy velký tlak v tom smyslu, že měli upřednostňovat českou, česky hovořící klientelu. Bouda se měla stát českou, úřady se snažily Endlera i s rodinou donutit k dobrovolnému odchodu z boudy. Zjistilo se, že živnostenské oprávnění k poskytování občerstvení nebylo nikdy vystaveno přímo na jméno pachtýře, nýbrž na předchozího již dávno zesnulého dědice. Endler okamžitě obdržel úřední zákaz k poskytování veškerých pohostinských služeb, jeho okamžité žádosti o obnovení se nevyhovělo. [1]
1901 Používaný

V roce 1901 vznikla přímá spojnice mezi Voseckou a Labskou boudou. [1]
1900 V rekonstrukci

Po opětovném rozšíření boudy v roce 1900 zde našlo útočiště 14 hostů v šesti pokojích. Po vzoru Petrovky se tu začaly organizovat sportovní jízdy na rohačkách do Harrachova. Boudu navštěvovali zejména ti hosté, kterým se zamlouvalo spojení pohodlí novostavby a romantiky vzdálené minulosti. Dlouho se tu totiž svítilo petrolejkami, teplo dodávala starobylá kachlová kamna v hostinské místnosti. K dispozici byla hostům i malá knihovna pro poučení i zábavu. [1]
1898 Používaný

Pro nedostatek peněz se paní Hollmannová se svou dcerou roku 1898 dostala do finanční tísně, bouda byla nuceně prodána a koupena panstvím za poměrně levnou cenu. Panství pronajímalo potom boudu vždy na 6 let nástupcům paní Hollmannové, panu Františku a Ludmile Endlerovým. Vzájemný poměr mezi panstvím a nájemcem byl vždy výborným, nájemní smlouvy byly vždy bez obtíží obnovovány. [1]
1897 V rekonstrukci

V průběhu stavby podala správa harrachovského panství námitky proti novostavbě a poukazovala k tomu, že pozemek, na kterém bouda vzniká, je majetkem panství, a že se na něm nesmí stavět bez povolení panství. Teprve když paní Hollmannová se svojí dcerou (nyní Ludmilou Endlerovou) podepsaly listinu, ve které uznaly, že pozemek náleží panství, dostaly od panství povolení, aby pokračovaly ve stavbě. [1]
1896 V rekonstrukci

Ludmila Endlerová nechala roku 1896 chátrající stavení strhnout. Na původním místě začala stavba boudy, která už byla přizpůsobena zvýšenému zájmu o ubytování i hostinské služby, souvisejícímu mimo jiné i s rozvíjející se sítí turistických cest na harrachovském panství. Mnoho nových návštěvníků přivedla zejména Vosecká cesta, nejkratší spojnice mezi Mumlavským dolem a státní hranicí. [1]
1890 Používaný

Roku 1890 žádali manželé Endlerovi (Ludmila Endlerová byla dcerou zavražděného Aloise Hollmanna, Franz Endler byl synem ředitele tkalcovské školy v Rokytnici nad Jizerou) o svolení k pastvě v okolí boudy na panských seništích. Za roční poplatek 25 K tak směli pást v oblasti od Tvarožníku k Vosecké boudě a od boudy k Sokolníku, tedy na ploše asi 40 hektarů. Ve stejné době se již stavení postupně přizpůsobovalo turistickému ruchu. [1]
1885 Používaný

Nájemce boudy byl i velmi známý Josef Erlebach, který se zabýval neobvyklými projekty, například balónovou dopravou turistů od Sněžných jam na Sněžku. Jeho koníčky byly stavby modelů strojů a botanické bádání. Mezi horaly byl solitérním písmákem. Živil se výhradně kávou, cukrem a chlebem, veškerou stravu si připravoval sám. Trpěl totiž stihomamem, že ho chce kdosi otrávit. Od jara do podzimu spával pod širým nebem, což se mu nakonec stalo osudným. V již pokročilém věku zemřel roku 1885 během jedné mrazivé májové noci v kleči nedaleko boudy. [1]
1871 Používaný

První manžel dvakrát ovdovělé dcery Jana Krause Alois Hollmann, proslulý mezi horaly svou jedinečnou silou a obratností, se stal obětí ozbrojeného přepadení. 24. září 1871 si na něj na hřebeni nedaleko Svinských kamenů počíhal lapka s nožem. Ačkoliv se Hollmann srdnatě bránil, nakonec podlehl čtyřiadvaceti bodným ranám. Vrah si z místa odnesl boty a trochu peněz. Alois Hollmann zde žil se 13 dětmi, dospělosti se dožily snad jen tři dcery. [1]
1865 Používaný

Ve druhé polovině 19. století zakázala harrachovská vrchnost postupně mezi léty 1865 a 1885 pastvu v lese v zájmu jeho ochrany, v dalších letech se Harrachové snažili eliminovat pastvu i nad horní hranicí lesa. Součástí jejich plánu byla i likvidace bud, na kterých se budní hospodářství provozovalo. Plánovaný osud potkal Pudlovou boudu, o vlásek mu unikla Martinovka i Vosecká bouda. [1]
1803 Používaný

Hoserova monografie z let 1803–1804 stavbu označuje jako Novou českou boudu jako odlišení od nedaleké Nové slezské boudy. [1]
1801 Používaný

Další nájemce Jan Kraus boudu rozšířil tak, že se tu v průběhu 19.století chovalo a popásalo až osmdesátihlavé stádo hovězího dobytka, v zimě ustájeného na Krausových Boudách. [1]
1790 V rekonstrukci

Roku 1790 zdejší objekt Václav Kraus kompletně přestavěl. [1]
1710 Vznik

Původ jména boudy je poněkud nejasný (z německého Wossekerbaude nebo odvozený českého výrazu osek). Bouda nesla i jiná jména, například na Mannově mapě z roku 1743 nalézáme na místě Vosecké boudy Františkánskou boudu. Svůj název měla zdědit po františkánském mnichovi, který se tu prý usadil po roce 1710, kdy skončily hraniční vrchnostenské spory mezi českou a slezskou šlechtou, a boudu (nebo spíše prostý seník) mohl i založit. [1]

Náhled galerie

Články

Knihy

Externí galerie (foto / video)

Odkazy

Příspěvky na Facebook stránce "Prázdné domy"

Majitelé nemovitosti

27. prosince 2018
Klub českých turistů
Revoluční 1056/8a, Nové Město, 11000 Praha 1

Mapa

Autor karty Rendy (Radomír Kočí) aktualizováno: 27. prosince 2018

Diskuze Přidat komentář

K tomuto objektu neexistují žádné komentáře.