Volně stojící dům skeletové konstrukce a dvoutraktové dispozice je jednopatrový s ustupujícím 2. p. s částečně krytou terasou a plochou střechou. Hlavní fasáda je rozdělena do čtyř nestejně širokých os. V obou podlažích jsou zcela shodné bytové jednotky, kde hlavním prostorem je obývací pokoj spojený s jídelním prostorem. [2] Stavitel - Theodor Hainz a Antonín Sliva dům Emanuela Lisého - stejně jako vedlejší od Oldřicha Starého - opakuje shodná patra pro dvě rodiny. Užití železobetonové konstrukce skeletu o nestejné šíři traktu jasně odlišuje prostorovou kvalitu obytných a servisních místností. Obvyklou orientaci obytných místností narušuje umístění koupelny k jižní straně, jako rovnocenného prostoru s obytným pokojem. Záměr vizuálně podporuje částečně zapuštěný balkon, přístupný z obytného pokoje a ložnice na druhé straně. Ten zároveň symetricky koresponduje se zimní zahradou před obývacím pokojem. Obývací pokoj je kontinuálně propojen s malou jídelnou, z níž vedlo podávací okno do malé kuchyně. Architekti dosáhli pohledově vyvážené symetrie celé fasády, podpořené komínem ve střeše, uvnitř však vytvořili funkcionalisticky nesymetrický - značně uvolněný - obytný a užitný prostor bytu. Výplňové zdivo je z dutých cihel, pásová okna dřevěná, pouze prosklení dvou zimních zahrad je v kovových rámech (opět kompozičně symetrických čtyř shodných čtverců okenních tabulí) Dům je částečně podsklepen. V průběhu stavby došlo k úpravě členění okenních tabulí, což je patrné na opravách plánů pro stavební povolení. Tomuto domu, stejně jako ostatním v celé osadě Baba, vévodí mohutná střešní terasa, tentokrát ale s plným, nikoliv s lodním zábradlím. Podle původního katalogu byly důsledně uplatněny povrchy podlah s linoleem a v koupelnách s dlaždicemi. Manželé Emanuel a Marie Lisých s dcerou se do vily nastěhovali v roce 1932. Emanuel Lisý pracoval v Československém rozhlasu [3]
