Volně stojící dům dvoutraktové dispozice a skeletové konstrukce je dvoupatrový, krytý střešní terasou. Hlavní jižní fasáda je rozdělena do tří os, z nichž pravá ustupuje v patře za nárožní terasu. [2] Oldřich Starý navrhl pro Cyrila Boudu rodinný dům s ateliérem grafika. Konstrukce je ze železobetonového skeletu s výplní z cihel Liko. Železobetonové je i vnitřní schodiště. Okna jsou ocelová, systému Podhajský, dveře z překližky. Podlaha obytného pokoje je parketová, ložnice a ateliér byly položeny gumou a částečně linoleem, hospodářské místnosti xylolitem. Dispozice vyřešil architekt tak, že posuvnou stěnou lze obytný prostor propojit s ateliérem, který je navržen ve dvou úrovních a je vnějším schodištěm spojen se zahradou. Na ateliér navazoval na severní straně kabinet pro lepty. Kuchyň byla podávacím okénkem propojena se sedacím jídelním koutem. V horním patře jsou tři ložnice, terasa, koupelna a WC. Na konci 90. let byla původní ocelová okna nahrazena plastovými s širšími rámy, čímž byl poškozen architektonický výraz objektu. Cyril bouda (1901 - 1984) se narodil 14. listopadu 1901 v Kladně. Vyrůstal v rodině profesora kreslení Aloise Boudy a výtvarnice Anny Boudové - Suchardové, sestry Stanislava Suchardy. Po maturitě na reálném gymnáziu v pražských Holešovicích v roce 1919 vstoupil do ateliéru užité grafiky Františka Kysely na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Studium zde dokončil v roce 1923 a téhož roku byl dále přijat do grafické speciálky Maxe Švabinského na Akademii výtvarných umění. U Švabinského absolvoval v roce 1926 a o rok později se stal členem Sdružení českých umělců a grafiků Hollar, ve kterém pravidelně vystavoval své kresby a grafiky. V roce 1928 se zúčasnil mezinárodní výstavy umění v Benátkách a Podzimního salonu v Paříži. V letech 1929 - 1935 zastával místo asistenta v grafické speciálce T.F. Šimona na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1930 se oženil s Šimonovou dcerou Evou. Od roku 1932 pak začal vyučovat figurální kresbu na katedře architektury ČVUT. V průběhu třicátých let získal Cyril Bouda řadu prestižních ocenění. V roce 1935 mu Česká akademie věd a umění udělila Schmidtovu cenu za grafické práce, v následujícím roce obdržel čestné uznání na mezinárodní soutěži v New Yorku za ilustrace k Vlastnímu životopisu Benvenuta Celliniho a v roce 1937 získal Grand Prix za knižní umění na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži. V průběhu druhé světové války vystavoval pravidelně své práce na Zlínském salonu. V roce 1946 byl jmenován profesorem výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde působil až do roku 1972. Cyril Bouda obdržel v roce 1976 titul národního umělce a za výtvarnou tvorbu mu byl v roce 1981 propůjčen Řád republiky. Národní galerie v Praze uspořádala o rok později umělci velkou samostatnou výstavu. Cyril Bouda zemřel 29. srpna 1984 v Praze. [3]
