Volně stojící dům dvoutraktové dispozice je jednopatrový, ukončený terasou. Tříosá uliční severní fasáda má uprostřed markýzou stíněný uliční domovní vchod. Celý interiér pokrývá hrubá omítka s přimíšenými oblázky, nepravidelně zvrásněná vertikálními tahy. Interiér tvoří dvoutrakt, jehož užší část patří obslužným prostorům a komunikaci. V přízemí lze spojit obytnou část do jediného kontinuálního prostoru. [2] Na pozemku měl původně stát dům navržený Františkem Markem, který jediný navrhl v dispozici obytný pokoj s galerií a mezipatrem. Přestože nakonec využil v návrhu klasickou cihelnou konstrukci (poněvadž kalkulacemi a rozpočtem stavebního náhledu objevila se stavba s železobetonovou konstrukcí dražší) projekt silně připomínal Le Corbusierovy představy a návrh typu Citrohan a ostatních vil. Pro výstavu však projekt realizován nebyl a místa se ujal nový stavebník, majitel továrny na výrobu asfaltové lepenky pro rovné střechy, pan Jan Zadák. Pro něj architekt František Zelenka vytvořil jednoduchou prostorovou koncepci s kombinovanou konstrukce obvodových cihelných zdí s železobetonovými pilíři i uvnitř dispozice. Podélná forma víceméně kontinuálního obytného prostoru v přízemí je zde dovedena až na samotný práh půdorysné uvolněnosti. Tento motiv však na fasádě viditelný není, ta kopíruje rytmizaci tří oddělených ložnic v patře. Totožná rytmus je uplatněn i na severní fasádě, architekt však klasicky volil úzké pásky, potvrzující umístění sanitárních a komunikačních prostor. Jižní okna měla dřevěné sklopné žaluzie, významný motiv u raných funkcionalistických návrhů a realizací. poměrně úzká terasa předstupující před obytným pokojem s jídelnou ústí do zimní zahrady, na druhé straně klesá po schodišti na zahradu. Dům má dvě terasy, přístupné z chodby prvního patra a kontinuálně spojené lehkým vnějším ocelovým schodištěm. původní projekt pro stavební povolení byl drobně upraven v suterénu, kde byl zrušen byt domovníka, a v patře, kde byla koupelna spojená s WC a zrušeny dveře z koupelny rovnou do ložnice. Stavebník a majitel domu Jan Zadák se narodil 25. prosince 1887 ve Zruči nad Sázavou a zemřel 16.září 1954. Po dokončení dvouleté obchodní školy v Kolíně začal pracovat jako cestující s textilem, v podniku Šalamouna Brucka. Již od útlého věku Jan Zadák inklinoval ke sportu, který se stal jeho celoživotní vášní. Aktivně se věnoval více než třiceti různým sportům, z toho devět jich dělal závodně. Už při studiu na obchodní škole začal hrát fotbal za klub A.F.K Kolín. V sedmnácti byl dokonce vybrán do reprezentačního družstva Čech. V letech 1910 - 1912 pracoval u soukenické firmy v Liberci. Poté odešel do Prahy, kde byl zaměstnán ve firmě Bech a stal se novým brankářem mužstva A.C. Sparty. Za Spartu hrál až do příchodu první světové války. V důsledku zranění se naštestí brzy vrátil z ruské fronty zpět domů do Zruče. V textilní oboru se Jan Zadák prakticky pohyboval až do začátku dvacátých let. V prosinci 1923 se při lyžování seznámil se svojí budoucí chotí Boženou Wildmannovou (1900 - 1971), s níž se v říjnu 1924 oženil. Po dvou letech se manželům narodil syn Jan (1929 - 1936). Jan Zadák převzal po svém tchánovi se stavebními hmotami (firma Bratři Wildmannové v Praze VII). Brzo se mu podařilo výrobu výrazně rozšířit a v roce 1926 se jho prosperující podnik začal specializovat na asfaltérské práce. Další továrnu, zaměřenou na výrobu lepenky, izolačních hmot a heraklitových desek, poté otevřel ve Vysočanech a zároveň se stal spolumajitelem vyhlášené firmy Tarraxyl v Kobylisích. Manželé Zadákovi patřili po celý svůj život k mecenášům výtvarných umělců, se kterými se Jan Zadák stýkal ve známé kavárně Union. Dále byl zakládajícím a čestným členem více jak 50 sportovních klubů, které podporoval. Dokonce i kousek od svého domu na Babě nechal vybudovat veřejné tenisové kurty, které v zimě sloužily jako kluziště. V roce 1940 musel Jan Zadák svou továrnu ve Vysočanech nečekaně vystěhovat. Celou výrobu i ze zásobami ze zabraného podniku přesunul do továrních objektů v Hostivici. I přes řadu válečných omezení a poškození budov při bombardování v roce 1945 se mu podařilo továrnu udržet. Po roce 1948 však stát Janu Zadákovi jeho podnik u s vilou v Hostivici zkonfiskoval. Následné hospodářské a politické události se výrazně projevily na jeho zdravotním stavu. [3]
