Volně stojící třípodlažní stavba dvoutraktové dispozice, s plochou střechou, má převážně slepou uliční fasádu. Dům vybudován s cihelného zdiva. [2] Po Václavovi Letošníkovi zůstal jeden z výrazně přestavovaných domů, jehož pilotní projekt byl dispozičním uspořádáním prostorově velmi jednoduchý, dá se říct manifestační. V přízemí byly dvě svými rozměry shodné místnosti (pracovna a jídelna), kontinuálně propojené skleněnou harmonikovou stěnou, v patře byla navržena ložnice s opticky dělící stěnou. Na střeše samostatně přístupná terasa zaujímala plochu stejnou jako ložnice. Konstrukce domu byla cihelná (o tloušťce 45 cm). v podélném směru nosná, v příčném výplňová z dutinou. Úzký trakt při severní stěně navrhl František Kavalír s kuchyní, šatnou a schodištěm s velkým prosklením v patře. V úzkém traktu horního patra byla komora a lázeň s WC. V roce 1933 bylo patro domu změněno, terasa zmizela a byla nahrazena dvěma místnostmi s vestavěnými skříněmi. Velké postupné úpravy poznamenaly rovněž vstup a následně i schodišťové okno, které nahradily sklobetonové tvarovky. Jižní fasáda se třemi pásovými šestidílnými okny byla doplněna nestejným oknem. Rovněž původní barevnost fasády byla výrazně změněna. Václav Letošník (1. února 1891 v Habřině u Dvora Králové - 1955) studoval na pražské Filosofické fakultě UK u Václava Novotného a Jaroslava Bidla. Po skončení vysokoškolských studií krátce působil jako středoškolský profesor dějepisu na reálném gymnáziu v Praze, Hranicích a v Chotěboři. Záhy se však natrvalo rozhodl pro změnu povolání. V roce 1920 nastoupil do prvního ročníku nově otevřené Státní archivní školy v Praze a začal pracovat v Ústředním archivu Ministerstva vnitra. V rámci své odborné archivní činnosti se nejdříve aktivně podílel na poválečné rozluce s Rakouskem a na vyhledávání spisů pro fond Zemských a dvorských desek. Ve výzkumné a publikační činnosti se Václav Letošník zaměřil především na slovanské, zejména ruské a polské dějiny a polskou historiografii. Své odborné statě publikoval v Časopisu Národního muzea a ve Věstníku královské české společnosti nauk. Václav Letošník patřil ve své době k nejlepším znalcům českého místopisu. Podílel se na vypracovaní nového místopisného názvosloví a na sestavování lexikonu obcí. V letech 1947 - 49 se poté stal vedoucím Archivu Ministerstva vnitra. Ve své práci Václav Letošník pokračoval až do roku 1955, i v nově konstituovaném Státním ústředním archivu.
