Volně stojící jednopatrový dům s ustupujícím 2. patře má dvoutraktovou dispozici. Uliční severní fasádu rozdělují nestejně dlouhá okna do tří os, výrazným prvkem je terasa nad přízemím, obíhající nároží. V konstrukci je kombinován železobetonový skelet s nosnou cihelnou stěnou. [2] Dvougenerační dům pro Karla Dovolila a jeho rodiče navrhl Pavel Janák jako jednopatrový cihelný a značně hloubkový jednotrakt s dvěma vnitřními železobetonovými sloupy, které zároveň vymezují hloubku střešního bytu s terasou konstrukce. V přízemí a suterénu ale konstrukce dispoziční traktování nevymezuje. Vzhledem ke spádu terénu architekt plně využil podsklepení pro nezbytné hospodářské zázemí domu, dvě místnosti své kanceláře a malý byt domovníka. Odděleně navržená garáž byla přístupná ve spádu z ulice a zároveň svou střechou tvoří terasu, navazující na balkon pokoje. Zahradu architekt s touto terasou propojil ocelovým schodištěm, které je nedílnou součástí kompozice jižního průčelí. Oprati ostatním architektům Pavel Janák neeliminoval zcela severní průčelí, které je dispozičně využito pro orientaci hospodářského a hygienického zázemí, přesto s poměrně "normálními" okenními otvory. Ing. Karel Dovolil (*1899 Louny + 1955). Po maturitě na reálce v Mladé Boleslavi vystudoval obor kulturního inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze na Karlově náměstí. K jeho profesní náplni patřily především meliorace, vodní stavby a regulace krajiny a vodních toků. Poté co absolvoval 14 měsíců vojenské služby u ženijního pluku v Pardubicích nastoupil v roce 1923 k několika projekčním firmám, aby získal co nejvíce praktických zkušeností. V roce 1929 složil doplňující zkoušky, stal se autorizovaným civilním inženýrem a otevřel si vlastní kancelář. 24. dubna 1932 získal Karel Dovolil povolení ke stavbě, kam se ještě téhož roku nastěhoval se svojí manželkou Jarmilou (1903 - 1985) a dcerou Jarmilou (později měli ještě dceru Hanu) . S architektem Pavlem Janákem se dobře znali. Jako člen spolku SIA patřil Karel Dovolil v velkým podporovatelům funkcionalistické architektury. Po mnichovském diktátu v roce 1938 začal pracovat pro svého švagra Svatopluka Procházku, který v Brně vlastnil papírenskou firmy na prošity. Ve filiálce této firmy sídlící v Pařížské ulici pracoval Dovolil po celou dobu války a pak až do znárodnění v roce 1948. V soukromém podnikání nemohl pokračovat, nastoupil tedy jako vodohospodář do pražské VODOTECHNY. Zemřel náhle 11.2.1955.
