Volně stojící třípodlažní dům, v jehož dispozici je kombinovaná skeletová konstrukce s konstrukcí stěnovou. Obdélná dispozice je ozvláštněna blokem schodiště. Dům má severní fasádu rozdělenou do dvou širokých os s ustupujícím patrem. [2] Stejně jako u ostatních domů ve druhé řadě je vstup orientován od severu. František Kerhart zkombinoval železobetonovou konstrukce s obvodovým cihelným zdivem o tloušťce 45 cm. Uvolnil tak vnitřní dispozici pro standardní funkcionalistické řešení s obytnými prostorami v přízemí a ložnicemi v patře. Oproti původnímu projektu prostorově zvětšil obytné pokoje s širokými pásovými okny předsazením mohutného podélného arkýře před konstrukci, čímž zároveň vznikla úzká balkónová terasa před ložnicemi v patře. Vzhledem ke spádu terénu je zvýšené přízemí v zahradě patrem, požadavek na umístění garáže v suterénu se stal řešitelný i pohledově. Výrazným omezením oken severního průčelí, s úzkými pásy na schodiště a sociální zázemí domu, stejně jako východní i západní strany, se dům ředí k charakteristickým typům, jejichž kompozici architekti plně podřídili hygienickým představám zdravě orientovaného funkcionalistického obydlí. Odpovídá tomu i střešní terasa s minimální zastavěnou plochou, přístupná po vnitřním jednoramenném schodišti. Vzhledem k tomu, že vila nebyla realizována v době výstavy, byla dodatečné publikována společně s vilou Bělohrádek v časopise Architektura a následně doprovázely některé půdorysy publikovanou přednášku Oldřicha Stefana u příležitosti výstavy i cyklu "Za novou architekturu" v roce 1940. [3] Jan Košťál (27. prosince 1884, Lázně Bohdaneč – 13. srpna 1963, Praha) byl zakladatelem oboru spalovacích motorů v našich zemích a profesorem teorie a stavby spalovacích motorů na Českém vysokém učení technickém v Praze. V akademickém roce 1948–1949 byl jeho rektorem. Zároveň byl také posledním demokraticky zvoleným rektorem na "technice" před únorovým komunistickým pučem. Narodil se jako druhý syn do rodiny Alexandra Košťála a Anny Košťálové v Lázních Bohdaneč u Pardubic. Jeho otec však brzy po jeho narození zemřel, proto jej vychovávala jeho matka společně se svou sestrou. Díky své vysoké inteligenci šel do školy již v pěti letech spolu se svým o rok starším bratrem Alexandrem. Vystudoval klasické gymnázium v Chrudimi a strojní inženýrství na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství v Praze (dnešní České vysoké učení technické v Praze). Toto studium ukončil druhou státní zkouškou, kterou složil s vyznamenáním v roce 1906. Následně pokračoval ve svých studiích na curyšské polytechnice (1906-1907). Zaměstnán í- Po návratu ze Švýcarska koncem roku 1907 začal pracovat v ČKD (zkratka z Českomoravská-Kolben-Daněk) jako konstruktér v oddělení všeobecného strojírenství. Ačkoliv původně konstruoval parní, obráběcí a tvářecí stroje, zejména buchary, podařilo se mu přesvědčit ředitelství a správní radu továrny o významu a budoucnosti spalovacích motorů. Se zápalem se ujal této nové práce a samostatně nakreslil dodnes dochovaný motor o výkonu asi 30 kW (40 k). Po první světové válce byla reorganizována Vysoká škola strojního inženýrství v Praze (ČVUT) a bylo tudíž nutno prohloubit učební plány a zavést nové disciplíny. Je tedy přirozené že roku 1920 byl Ing. Košťál povolán na tuto školu s povinností přednášet o spalovacích motorech. Řádným profesorem byl jmenován v roce 1921. Profesor Košťál dbal vždy na to, aby jeho přednášky byly obrazem současného pokroku v oboru spalovacích motorů všeho druhu. Rovněž se velmi zasloužil o vybudování učebního běhu pro letectví, jako postgraduální studia při Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství v Praze. Osobně přednášel o letadlových spalovacích motorech a v letech 1929-1947 byl předsedou kuratoria pro řízení tohoto postgraduálního studia. Při reorganizaci našeho školství v roce 1950 dal podnět k založení široké specializace pístových strojů a byl jejím vedoucím až do odchodu do důchodu v roce 1959. V letech 1929-1930 byl děkanem Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze a ve studijním roce 1948-1949 byl rektorem Českého vysokého učení technického v Praze. Navzdory svému ryze technickému zaměření se Ing. Košťál neobyčejně živě zajímal o výtvarné umění (zejména o malířství - on sám byl velice schopným portrétistou) a dobovou architekturou. Osobní život - Roku 1916 se Jan Košťál oženil s Annou Ponetzovou s níž měl dvě děti, Věra a Alexandra Košťálovi. Se svou rodinou žil krátce v Karlíně avšak na začátku třicátých let se společně s manželkou rozhodli postavit pro svoji čtyřčlennou rodinu nový dům. Pro manžele Košťálovy tak nastalo neobyčejně tvůrčí období, kdy si vytvořili konkrétní představu o charakteru svého budoucího domu a Ing. Košťál dokonce vše zpracoval vlastním konstrukčním plánem (zde mohl plně využít své malířské i technické zkušenosti). Tento plán byl nakonec uplatněn v nově vybudované Osadě Baba. Plány nakonec upravil a dokončil architekt František Kerhart. [4]
