Dům stojí v prudkém svahu. Vila je čtyřpodlažní s mansardovou střechou. Hlavní jižní průčelí domu je tříosé. Fasádu modeluje polygonální rizalit, který ve třetím patře tvoří balkon, a předstupující hmota přízemí, která nese v 1. podlaží terasu se zděným zábradlím. Terasa přesahuje na východní fasádu. Je přístupná schodištěm ze zahrady a přes vstupní verandu je tak jedním z hlavních vstupů do domu. Druhý vstup do domu je od západu, kryje jeje sloupová lodžie. Všechna průčelí domu zdobí lizénové omítkové rámce s ornamenty ve stylu art deco a ukončuje je hlavní konzolová římsa. Střechu prolamují vikýře osvětlující obytné podkroví. Hlavní schodiště obsluhující všechna patra se nachází v severozápadní části vily. Reprezentativní prostory domu jsou orientovány na jih, obsluhující na sever. [1]
Karel Skorkovský (17. dubna 1881, Humpolec – 28. září 1959, Rokycany) byl český stavební inženýr a podnikatel, jehož firma se zaměřovala na železobetonové stavby. Jeho starším bratrem byl politik a redaktor Jiří Skorkovský. Vystudoval na Vysoké škole technické v Praze (dnešní ČVUT), kde roku 1904 získal titul inženýr a do roku 1908 působil jako asistent prof. Josefa Šolína. V letech 1908–1910 cestoval a praktikoval po Evropě, roku 1909 obhájil titul doktora technických věd a zajímal se také o letectví. V roce 1911 vydal knížku Řiditelné balony a létadla,[1] založil firmu Pražská stavební a betonářská společnost a o rok později získal koncesi. Firmu později přejmenoval na Dr. Ing. Karel Skorkovský. Jeho firma se úspěšně rozvíjela a roku 1923 měla již pobočné závody v Brně a Bratislavě a podílela se na mnoha významných stavbách, např. Paláce Lucerna, Palác Adria, Veletržního paláce, Libeňského a Jiráskova mostu, Masarykových domovů v Krči nebo Nákladového nádraží na Žižkově
Dr. Ing. Karel Skorkovský byla jednou z hlavních firem zabývajících se stavbou československého opevnění. Po mnichovské dohodě společnost přišla o zakázky na opevnění, získala však zakázku na dálnici Praha-Brno a stavbu největšího československého obloukového dálničního mostu u Senohrab. Stavba začala v roce 1939, v roce 1942 byla zastavena a dokončena až v roce 1950. V roce 1948 byla firma znárodněna a včleněna do národního podniku Stavby silnic a železnic.
[2]
