Zámek Toužim

1945 Po druhé světové válce zůstal starý hrad bez využití a dolní zámek sloužil jako dům osvěty.[1] V roce 1945 vyhořel pivovar.[2]

1837 Od roku 1837 Toužim patřila rodu Beaufort-Spontinů, kteří o ni přišli až v roce 1945. Rodovým sídlem však byl ostrovský zámek a Toužim sloužila jen hospodářským účelům. Budovy hradu byly sníženy o patro a ztratily barokní štíty. Ve dvoře dolního zámku byl zřízen pivovar a samotný zámek upraven na byty.[1]

1801 Do podoby areálu výrazně zasáhly necitlivé zásahy z poč. 19. stol. (zboření horního patra Horního zámku), postupně zanikla zahrada včetně letohrádku.[2]

1787 Po smrti Elišky Augusty Bádenské v roce 1787 panství připadlo královské komoře, od které ji koupili Schwarzenbergové, ale již v roce 1799 se vrátilo zpět do rukou komory. [1]

1752 Od pol. 17. stol. ztrácí rozsáhlý areál rezidenční funkci a postupně chátrá (ještě po požáru v r. 1752 stavebně obnoven).[2]

1689 V období 1689–1787 panství patřilo bádenským markrabatům, kteří zámecký komplex rozšířili pouze o dvě malé budovy. [1]

1652 Stavební úpravy

Po požáru v r. 1652 areál obnoven (malovaný záklopový strop v Dolním zámku).[2]

1623 Stavební úpravy

Lobkovicům panství zůstalo až do roku 1623, kdy je Kryštof Hasištejnský z Lobkovic prodal Juliu Jindřichovi Sasko-Lauenburskému, který v polovině sedmnáctého století provedl barokní úpravy: budovy hradu opatřil novými štíty a přestavěl také dolní zámek. [1] Při stavbě zámecké zahrady severně od zámku zaniká proboštský kostel sv. Jana Křtitele, na jeho místě vystavěna kaple sv. Kříže, na severním konci zahrady je vystavěn letohrádek. [2]

1563 V roce 1563 musel Jindřich z Plavna, syn Jindřicha V. z Plavna, toužimské panství přenechat Jindřichu Mikuláši Hasištejnskému z Lobkovic, aby vyrovnal vysoké dluhy. [1]

1469 Během válek krále Jiřího z Poděbrad s jednotou zelenohorskou hrad obléhali páni Plavna, ale posádka se pod velením Jana z Vřesovic ubránila. Jan potom v roce 1469 přijal obyvatele ze sousední zničené Útviny, kteří pod zdejším hradem založili opevněné město. [1]

1437 Přestože formálně zůstávala Toužim majetkem milevského kláštera, předal ji roku 1437 císař Zikmund Lucemburský do lenní zástavy právě Jakoubkovi. Ten potom v místech proboštství nechal postavit hrad.[1]

1420 V roce 1420 se proboštství stalo útočištěm mnichů z husity dobytého kláštera v Milevsku. Ani zde však nezůstali v bezpečí, protože o devět let později se Toužimi zmocnil Jakoubek z Vřesovic, který již ovládal blízké Žlutice. [1]

1394 Probošství roku 1394 přepadl a vyloupil Boreš mladší z Rýzmburka spolu s bratry Bohuslavem a Buškem ze Švamberka. Zajali toužimského probošta, kterého odvedli na hrad Osek, kde ho drželi v zajetí. [1]

1354 Vznik

Na místě hradu stálo starší proboštství milevského kláštera zmíněné poprvé v roce 1354.[1]