Na konci 19. století jej postavil Rudolf Richter. V roce 1914 jej koupila další významná rodina z Ústí nad Labem - Wolfrumové. Rodině patřil až do roku 1945. Pak byl znárodněn a sloužil jako rekreační středisko. Po roce 1990 zůstal opuštěn a během 20ti let byl naprosto zdevastován vandaly a zloději. V roce 2011 se do místa zamiloval ústecký podnikatel a významný filantrop Martin Hausenblas, který se pustil do kompletní záchrany tohoto místa. Pro kolemjdoucí postavil i pergolu s přípojkou pitné vody a elektřiny na dobití mobilu. Ze Skrytína chce vytvořit nejen svůj domov, ale i místo setkávání.
Architektonický / technický popis
Objekt stojí na kamenné podezdívce polozapuštěného suterénu. Fasádu zdobí eklektický styl s převažujícími prvky tehdy velmi moderní neorenesance. Projevuje se zvlášť v podobě zdobných štítů, vyvedení nadokenních říms, krakorců nesoucích ochoz věže i plastické bosáže nároží. Dle dochované plánové dokumentace lze konstatovat, že v v duchu neorenesance se neslo také pojetí interiérů, které kultivovaly sloupy a polosloupy, bosáž stěn, štuková výzdoba i dřevěné prvky jako táflování soklů a zdobné supraporty v podobě antického trojúhelníkového štítu nade dveřmi. Vnitřní dispozice nabízela velmi luxusní úroveň bydlení. Přízemí skýtalo vstupní salon otevřený do terasy velkým sdruženým oken. Ze salonu bylo možné vstoupit doleva do jídelny ozvláštněné výklenkem s rohovým výhledem prozrazujícím půdorys věže. Vpravo se nacházel obývací salon a ještě za ním menší pánský salonek s výstupem na terasu. Při přímém průchodu vstupním salonem se návštěvník dostal do schodišťové haly, do níž ústily vchody dalších místností jako klavírního pokoje, pokoje pro děvečku, toalet, kuchyně, špajzu a příborníku. Do patra stoupalo velkoryse pojaté trojramenné schodiště. V prvním patře se odehrával intimní život rodiny stavebníka. Nejatraktivnější místnost, dispozicí stejná jako jídelna v přízemí, sloužila coby ložnice pánů domu. Bývala nadstandardně prosvětlená ze dvou stran. Velkorysý prostor s výstupem na balkón zaujímala také ložnice dětí situovaná nad vstupní halou. Sousedila s ní ještě jedna menší dětská ložnice a malý pokojík pro guvernantku. V druhé části domu se nacházel pokoj pro pána domu, hostinský pokoj, garderobiéra, koupelna a záchody. Do dalších pater domu bylo možné vystoupat už jen bočním schodištěm, které bylo přes podkroví spojeno s věží. Ve věži nabízela první výhled už velká kruhová okna v úrovni podkrovního patra. Výš pak stoupalo točité „vřetenové“ schodiště vrcholící v nejvyšším podlaží, kde dovolovaly prostupy vyjít na balkony vysuté na krakorcích do všech světových stran. Tak si mohl návštěvník užít kruhový výhled do okolí. Vila byla zcela podsklepena, suterén skrýval technické prostory jako sklad uhlí, prádelnu, žehlírnu a mandlovnu, skladovací prostory. [6]