Vila má dochovanou dispozici a původní štukové a řezbářské detaily v interiéru. Vila později zvaná též jako Mečířova. Oldřich Starý, jenž se po první světové válce stal průkopníkem českého purismu a funkcionalismu, navrhl vilu ještě pod vlivem historizujících stylů, jak je patrné z celkového hmotového řešení této patrové stavby s mansardovými střechami, věžicemi, členitými štíty či iluzivní bosáží. Četné detaily (zejména tvarově rozmanitá okna, zábradlí) však prozrazují autorovu snahu o navázání na aktuálnější architektonické styly – secesi a modernu. Fasádu ještě doplnil florálními plastickými ornamenty plzeňský sochař Otokar Walter.
[1]
Nejdůležitějším společenským i komunikačním uzlem vily byla dvoupodlažní obytná schodišťová hala s ochozem v prvním patře, doplněná o honosný krb s reliéfem sv. Jiří. Halu v přízemí obklopovaly dvě další reprezentační místnosti – jídelna a s ní propojený obývací pokoj. Veškeré interiéry byly bohatě zdobené nástropním štukovým dekorem, luxusním táflováním z exotických dřev a dalšími řezbářskými prvky. První patro mělo privátní charakter – podobně jako v přízemí sem bylo situováno šest obytných místností (v tomto případě soukromé pokoje a ložnice) s předpokojem a hygienickým zázemím. V suterénu se kromě bytu správce nacházely také sklepy pro květiny, ovoce a zeleninu, nechyběla ani žehlírna a mandlovna.
[1]
Díky soustavě venkovních teras a balkonů bylo dosaženo maximálního propojení vnitřních prostor se zahradou (což bylo typické spíše pro meziválečné funkcionalistické stavby). Součástí vily byla také zimní zahrada pod jižní terasou. Na rozlehlém pozemku, který Friš později předělil, aby v jeho východní části mohl vystavět dvojdům pro své potomky, se nacházela také garáž, skleník a besídka.
[1]
