V přízemí pětipodlažního objektu s vysokou mansardovou střechou byla pekárna s mýtnicí, v patře hostinec s verandou a hostinskými pokoji, zbývající patra sloužila k ubytování personálu. Formálně je objekt řešen s dalšími Schmeissnerovými realizacemi shodně, včetně romantizujícího pojetí s historizujícími prvky, např. „gotizujícími“ lomenými oblouky vchodu, výkladcem pekárny a polygonální mýtnicí. Roku 1925 byl dům obohacen o zahradní altán od téhož architekta, přičemž výsledná realizace se liší od dochované plánové dokumentace. Namísto polygonální dřevěné stavbičky vznikl masivní zděný kruhový altán z liberecké žuly, jehož relikty se nacházejí v jihovýchodní partii zahrady Důvod pro zřízení mýtnice na tomto místě byl prozaický - vedla tudy cesta do Jablonce, končilo město a navíc se zde nacházela Liebiegova továrna, takže mýtnice musela pro městskou správu znamenat doslova zlatý důl. Dlažebné činilo u povozů tažených zvířaty 20 haléřů za prázdný a 40 haléřů za plný. Za motocykl se platilo 50 haléřů a za osobní i nákladní automobil jedna koruna. Výjimku měla pouze vojenská, zdravotní, městská a státní vozidla a automobily se zahraniční SPZ.
Polyfunkční dům firmy Liebieg je nejen cenným dokladem pozdní tvorby dvorního architekta firmy Jakoba Schmeissnera, úzce související s meziválečnou etapy výstavby tzv. Liebiegova městečka, ale zároveň má i neoddiskutovatelnou kulturně - historickou hodnotu vzhledem ke své vazbě na historii motorismu. Díky působení Theodora Liebiega ml. lze Liberec označit bez nadsázky za kolébku automobilismu v České republice a sledovaný objekt disponuje jednou z mála zachovaných ukázek mýtního domku, sloužícího k vybírání tzv. dlažebného (obdobná, nicméně značně přestavěná mýtnice se nachází i na nároží Husovy a Svobodovy ul.).
[1]
