Máte k objektu informace / fotografie? Použijte nahoře vpravo "doplnit kartu", kde se můžete stát také autorem / spoluautorem této karty.
5/2018
Zaniklý
V květnu začala demolice sanatoria. Sanatorka s původně nádherným švýcarským architektonickým rázem, byla v pozdějších letech několikrát přestavována do méně reprezentativní podoby, nikdy se tak nakonec neobjevila na seznamu památek, což se pro ni nakonec stalo osudné. Symbolem sanatoria se stal reliéf ve štítu od sochaře Julia Pelikána, majitel nechal zpracovat odborný posudek, zda by bylo možné reliéf ze štítu sundat. Bylo by to ale příliš komplikované a nákladné. Majitel proto slíbil, že nechá zhotovit věrnou kopii, kterou umístí do nově vybudovaného areálu.
2016
Majitel šumperské nemocnice plánuje zbourat budovu bývalé plicní léčebny, která více než dvě desítky let bez užitku chátrá a má špatnou statiku. Na místě sanatoria plánuje postavit nový sportovní areál pro veřejnost s penzionem a restaurací.
2015
Šumperskou nemocnici (i sanatorium) vlastní od března skrz společnost MAPO Martin Polach, který ji získal od skupiny Agel a ihned zahájil masivní investice do její modernizace. Loni například začala stavba nového pavilonu s magnetickou rezonancí a mamografickým pracovištěm, která bude i s vybavením stát zhruba 160 milionů korun. Polach dříve miliardáři Tomáši Chrenkovi prodal svůj čtvrtinový podíl v Agelu a výměnou za to mu Chrenek na jaře přenechal tuto nemocnici, která byla součástí zdravotnické skupiny Agel.
2013
Na místě zůstávají ponuré ruiny kdysi hrdé budovy, určené k demolici, rozbitá vrátnice, zničené venkovní osvětlení, chátrající bytové objekty a „pýrem, lebedou i bolševníkem“ zarůstající park. V interiéru hlavní budovy, kde už snad nezůstalo celé jediné okno, se povalují lékařské karty s osobními údaji pacientů i plynové masky.
2000
V novém tisicíletí se ze sanatoria stává ruina, mizí sochy ze schodiště mezi průčelím hlavní budovy a jezírkem s ostrůvkem pod ní. Potom se nepochopitelně nakupuje několik kilometrů nových měděných trubek pro rozvody medicinálních plynů, které se vzápětí také ztrácí. Asi pan ředitel (nebo někdo jiný) potřeboval zprovoznit hodně destilačních přístrojů. Za neuvěřitelné peníze je celý areál – zcela zbytečně – nově oplocen. A jistě jen náhodou jsou současně stejně oplocena i obydlí některých vedoucích pracovníků nemocnice.
1995
Prázdný
V tomto roce se areálu "zmocnilo" nové vedení čerstvě zprivatizované šumperské nemocnice a tím začal jeho zánik. Neschopnost (nebo možná naopak všehoschopnost) těchto lidí a jejich chorobná spekulativní touha po zisku „Sanatorku“ definitivně pohřbí. Za požadovanou cenu areál nikdo z – toužebně vyhlížených – zahraničních investorů (nejvíce se mluvilo o Italech) nekoupí a odrazuje, samozřejmě, i velká finanční náročnost rekonstrukce.
1989
Prázdný
Před listopadem 1989 zde sídlilo III. interní oddělení NsP Šumperk, později různé ambulance, včetně psychiatrie.
1945
Po válce byla obnovena dětské plicní léčebna, která byla zrušena až v roce 1981. Na poválečné přestavbě objektu se podílel - svého času monopolní šumperský stavitel - Karel Čunderle.
1938
V období II. světové války zde byli střídavě vojáci, uprchlci z východu a chovanci dětského domova.
1925
Projektovaná léčebna, vycházející z upraveného návrhu vídeňského architekta Seiferta, měla původně švýcarský architektonický ráz, ale ten zmizel při četných stavebních úpravách a přestavbách, z nichž první byla zahájena již v roce 1925. Ve dvacátých a třicátých letech začaly být postupně přistavovány další objekty, například budova ředitelství, dům zahradníka nebo vrátnice. Většina z nich později sloužila jako služební byty zaměstnanců šumperské nemocnice, včetně ekonomického náměstka ředitele tehdejšího OÚNZu.
1917
Uvnitř budovy léčebny byly k dispozici velká jídelna s prosklenou verandou, různé salónky (např. čtenářský, klavírní, kuřácký nebo biliárový), léčebné oddělení s lehátkovým prostorem, masážní kabinet, sál pro gymnastiku, vzdušné a Sluneční lázně a také kuželna. Objekt měl elektrické osvětlení, vlastní vodovod a ústřední vytápění. Léčily se zde různá nervová onemocnění, poruchy metabolismu i žaludeční, střevní a srdeční potíže. V roce 1917 a 1922 se mění majitelé a ze Sanatoria se postupně stává Masarykova zemská dětská (plícní) léčebna, zaměřená na neotevřenou formu TBC.
1899
Vznik
Hlavní budova sanatoria byla postavena v roce 1899 podle návrhu šumperského architekta Heinricha Poppa, autorem podoby parku byl Engelbert Zdenek, rovněž ze Šumperka. Na stavbě se spolupodílel i stavitel Franz Hloch. Autorem sochařské výzdoby – nebo alespoň její většiny – byl akademický sochař Julius Pelikán, působící převážně v Olomouci, jehož sochy zdobily park léčebny. Původní kapacita Sanatoria byla asi 40 osob. Původně se v léčebně počítalo zejména s exkluzivní klientelou, ale tato varianta zůstala jen zbožným přáním.
