Šupichovy domy, Ledový palác

TISK DOPLNIT KARTU
Objekt
Nikdy prázdný dům

Administrativa
Stav: Používaný
Adresa mapa
Václavské náměstí 795/40
11000 Praha 1
Hlavní město Praha
50° 4' 53.1'', 14° 25' 35.5''
Osoby spjaté s nemovitostí
Majitel: (katastr)
Architekt: Králíček Emil

Doplňující informace

Dům ve stylu pozdní secese s prvky převzatými z kubistické architektury postavil Matěj Blecha dle plánů architekta Králíčka. Nárožní objekt železobetonové skeletové konstrukce tvoří dvě křídla svírající tupý úhel, ve dvoře přiléhá dvěma křídly přízemní zástavba. Pětipatrová uliční fasáda s mansardovým podlažím má zaoblené nároží, průčelí do Štěpánské ulice a náměstí jsou řešena obdobně. Vstup v nároží kryje plochá stříška. Výrazným prvkem nároží jsou konvexně vypjaté poprsně balkónů 1. až 3. patra nesou čtyři měděné konzoly v podobě hlavy Merkura, povrch balkonových poprsní zdobí mělká kanela. Okna jsou osazena za odstupňovaným rámováním. Poprseň balkonu 4. p. předstupuje pouze lehce, 4. p. spínají s následujícím podlažím čtyři polosloupy, které vymezují konkávně pobrané úseky, téměř v celé ploše prolomené plochou oken. Dříky polosloupů s kubickými hlavicemi, členěné vertikálním vyžlabením, pokrývá stylizovaný rostlinný dekor. Zdivo nad okny je kanelováno, parapetní zazdívky v 5. p. kryje plech s diamantováním. Zaoblená hrana střechy nad nárožím je zdůrazněna válcovitými dekorativními prvky, které dosedají na hlavice polosloupů. Toto uspořádání evokuje vrchol kopule, která uzavírá celou kompozici. Fasády přízemí a mezaninu do Štěpánské ulici i náměstí začínají jednoosým úsekem navazujícím =plynule na nároží a pokračují předstoupením. Fasáda v 1 - 4. podlaží do Štěpánské ulice jedenáctiosá, do Václavského náměstí devítiosá. Směrem od nároží předstupují čtyři dvouosé zaoblené arkýře, jejich plné parapety člení v úrovni 1. p. systém vrypů, v úrovni 2. až 4. patra plastický kruhový dekor s motivem geometrizovaných květů. Ve 4. p. průčelí ustupuje do pozadí a otevírá se balkon poprsní členěnou svislým spárováním. Na poprseň dosedají sochařsky ztvárněné konsoly v podobě stojících lvů, opticky nesoucí korunní římsu. Plochy 5. p. pod ateliérovými okny kryje plech s diamantizováním, na předstouplém úseku je osazeno pět maskarónů. Stylizované masky, stejně jako lví konsoly mají silně archaizující výraz. Zadní průčelí do Václavského náměstí je dvouosé, jednoosým, diagonálně probíhajícím úsekem navazuje šestiosé křídlo do Štěpánské ulice. Po 1. p, se pohledově uplatňuje režné cihelné zdivo, od 1. p. je fasáda omítnuta, horizontálně členěná cihelnými římsami v úrovni parapetů a vrcholů oken. V 5. p. omítku zdobí proškrábaný geometrický ornament charakteru psaníček, fasádu ukončuje cihelná atika. Původní řešení zástavby dvora odpovídá křídlo situované při severozápadní straně dvora, na jehož fasádě se opět uplatňuje režné cihelné zdivo. Střecha objektu je plochá. Z původní úpravy dvora se dochoval kamenný sloup s toskánskou hlavicí nesoucí stylizovanou sošku lva. Celá budova s vyjímkou přízemní dvorní zástavby je podsklepena. Zejména pod nárožím a křídlem do Václavského náměstí jsou pod původními segmentovými klenbami do traverz vloženy rovné stropy. Dominantním prostorem přízemí je vestibul symetricky koncipovaný na střední ose nároží. Za vstupem je rovný strop prolomen malou kalotou, dále následují čtyři pilíře asymetrického tvaru a šestiboký prostor se stropem probraným kalotou většího průměru. Z podesty vyrovnávacího schodiště ve dvorním traktu visuté, se žulovými stupni i mezipatrovými podestami. Původní kovové zábradlí má mřížovou, bohatě profilovanou výplň tvořenou kruhovými medailony se stylizovanými květy. Podesty schodiště v patrech s původní teracovou dlažbou. Okna schodiště s originální okenní výplní dochována nad přízemím a v 3. patře. V mezaninu pravého křídla se nalézají dvě reprezentativní místnosti. V místnosti v uličním traktu na dlouhých stranách stěny ukončuje štuková lišta a pás s ornamentem připomínající vejcovec. Strop lemuje výrazně zaoblený pás s reliéfním dekorem. Rovný strop rozvržen profilovanými štukovými pásy do 24 lehce obdélných polí, růžice v průniku pásů zlaceny. Polygonální prostora obrácená do dvora má strop rámovaný štukovým pásem stejných tvarů jako v předchozí místnosti, ve středu stropu oválné zrcadlo. Plochu vymezenou profilovaným rámováním vyplňuje bohatá štukatura se zoomorfními motivy. Z uměleckého hlediska patří stavba, která architektonicky souvisí s čp. 626 a čp. 794, k nejvýraznějším realizacím stavební firmy Blecha. Advokát JUDr. Josef Šupich byl bezesporu zajímavá osobnost. Specializoval se na nemovitosti a pojišťovnictví, ale kromě toho měl řadu jiných zálib a zájmů. Jako pražský zastupitel se stal například členem delegace, jež měla tu čest v Londýně povečeřet s anglickým králem. Ve volném čase rád cestoval, a to na místa, kam se tehdy ještě příliš nejezdilo – například do Egypta a Palestiny. Dobrodružné výpravy podnikal dokonce i se svou malou dcerkou Marií, která se mu narodila v druhém manželství, v době, kdy mu bylo pětašedesát let. V létě se s ní vydával do Istrie, kde se plavili ve člunu po moři, v zimě se zase spolu proháněli na bruslích. V rodinném archivu o tom dokonce existuje filmový dokument. Advokát Šupich byl také milovníkem umění. Podporoval malíře i spisovatele, přátelil se zejména s Maxem Švabinským, Alfonsem Muchou a Aloisem Jiráskem. A ještě se stihl věnovat charitě. Financoval zejména pražský ústav pro zrakově postižené děti a spolupracoval přitom s Maxem Lobkowiczem a strahovským opatem Bohuslavem Jarolímkem. Jméno Šupichovy rodiny se výrazně zapsalo do dějin pražské architektury. Josef Šupich starší se narodil v roce 1842 v tehdejším Německém Brodě. Svou pílí a studijními výsledky zaujal profesora Josefa Zítka, s nímž začal spolupracovat a později si založil vlastní stavební společnost. Rodinný podnik posléze převzal syn Prokop. Druhý syn, Josef Šupich mladší, vystudoval práva a otevřel si advokátní kancelář v Praze. Spolupracoval a přátelil se s ním například František Ladislav Rieger. V pražské advokacii tvořil výraznou dvojici s proslulým Antonínem Schauerem. Na začátku druhé světové války svou advokátní kancelář uzavřel a znovu ji otevřel až v roce 1945. Provozoval ji však pouze do roku 1948, kdy náhle zemřel. Josef Šupich byl znám také svou charitativní činností, věnoval se péči o zrakově postižené. V této oblasti úzce spolupracoval se strahovským opatem Jarolímkem a Maxem Lobkovicem. Byl činný i veřejně. Před první světovou válkou byl členem zastupitelstva města Prahy. Nezapomínal ani na umění. Podporoval výtvarníky a spisovatele. Spolupracoval s Maxem Švabinským a Aloisem Jiráskem, jeho blízkým přítelem se stal Alfons Mucha.

Časová osa

2020 Používaný

Dům je požívaný a ve vlastnictví TD BETA s.r.o.,
1990 Stavební úpravy

Na počátku 90. let je objekt adaptován pro Interbanku - např. úprava výkladců a vstupů, rekonstrukce prostor přízemí. [1] Rekonstrukce trvala necelý rok, její
příprava pak dva roky. Projektovou dokumentaci ve všech stupních zpracovala
společnost Obermeyer Albis Stavoplan. Hlavním inženýrem projektu a osobou, která měla zásadní vliv na obnovu celého paláce, byl Jiří Záruba, který ve spolupráci s architektem Robertem Wildem dokázal dovést do zdárného konce.
1950 Stavební úpravy

V padesátých letech proběhly změny v přízemí a sklepě pro Slovenské knihkupectvo Pravdy, pro kancelářské účely upraveny místnosti ve 4. a 5. p., v mezaninu až 2. p do střední chodby vloženo sociální zařízení a při schodišťovém rizalitu zřízen výtah. [1]
1916 Vznik

V roce 1916 provedla firma Matěje Blechy ve dvoře přístavbu písárny. [1]
1915 Vznik

Dům stavěn pro Moravskou agrární a průmyslovou banku byl dokončen roku 1915. [1]
1913 Vznik

Roku 1913 odkoupil palác rodiny Lexů svobodných pánů z Aehrenthalu Matěj Blecha se známým pražským advokátem JUDr. Josefem Šupichem a Janem Černým společně s domy čp. 626, 627 s 794. Plány signované Matějem Blecho schvalovány roku 1913. Na výstavbě se podílela Pražská společnost pro stavby betonové a železobetonové. [1] Na sochařské výzdobě se podíleli: sochaři Antonín Waigant, Karel Pavlík a Antonín Odehnal.

1847 Stavební úpravy

V letech 1847–1848 provedl architekt Bernhard Grueber historizující přestavbu paláce a stavebně sloučil dva menší domy.
1773 Stavební úpravy

Od roku 1773 byl majitelem domu prostý občan Jan Lexa, za jehož vlastnictví na konci 18. století zřejmě proběhla větší přestavba.
1600 Používaný

Aehrenthalský palác nebyl příliš historicky ani architektonicky významný. Původně renesanční budova zřejmě na počátku 17. století patřila paní Regině z Aventina a Janovi staršímu Ledčanskému z Popic a na Třebotově, kterým však byla odňata z důvodu účasti na stavovském povstání. [2]

Články

Knihy

 
Ružena Baťková a kolektiv, 1998. Umělecké památky Prahy - Nové Město a Vyšehrad. Akademia; 1. vydání
ISBN 80-200-0627-3
[1]

Externí galerie (foto / video)

Odkazy

FB

Majitelé nemovitosti

Mapa

Autor karty pe.zeman aktualizováno: 19. března 2020

Diskuze Přidat komentář

K tomuto objektu neexistují žádné komentáře.