Stavbu kostela Nanebevzetí Panny Marie v současné podobě uskutečnil J. Peter z Kadaně podle plánů architekta Ludvíka Láblera v letech 1895–1896. Jednolodní stavba s vysokou věží v jihozápadním průčelí a s odsazeným pravoúhlým presbytářem je vybudována ve vznosných neogotických formách. Loď je prolomena čtveřicí vysokých hrotitých oken s ušlechtilými kružbami, presbytář obsahuje na každé straně po dvojici obdobných oken. V meziokenních intervalech jsou přisazeny opěrné pilíře, v nároží presbytáře situované šikmo. Věž je prolomena mohutným vstupním portálem se štítem obsahujícím původně kraby a zakončeným vrcholovou kytkou. Nad portálem bylo otevřeno velké trojdílné okno s bohatou kružbou. K věži se na západní straně přimyká trojboká kaple zastřešená zvalbenou stříškou a z opačné východní strany těleso schodiště vedoucí do patra věže a do podkroví lodi, v přízemí hranolové a v patře přerůstající do válcové věžičky zastřešené kuželovou střechou. Horní patra velké věže jsou osvětlena úzkými střílnovými okny a v nejvyšším patře dvojicí hrotitých oken. Věž je zastřešena vysokou stanovou střechou. K severovýchodnímu koutu lodi a presbytáře je vložena obdélná sakristie osvětlená dvojicí hrotitých oken. V ose podélného průčelí sakristie je vysazen vysoký stupňovitý štít s nikou doplněnou vimperkem, ve které stojí na profilované konzole plastika korunované Panny Marie s palmovou ratolestí v rukou. [1] Z interiéru se zachovalo jen několik snímků původního stavu a pak už jen značně narušená prázdná budova. Přežila kamenná socha nad jedním z vchodů. Historik Eugen Linke ji uvádí mylně jako sv. Ludmilu – podle Antona Gnirse jde však o sv. Koronu, u nás málo známou světici, která žila ve druhém století v Egyptě nebo Sýrii a jako šestnáctiletá dívka podstoupila mučednickou smrt za to, že nechtěla obětovat pohanským bohům. [4]
