Stáří Budova není možno pro nedostatek písemných pramenů určit. lze soudit, že ves existovala už ve 13. století. [1] Nejstarší sídlo budovských majitelů vzniklo zřejmě již v 14. století. O jeho podobě a poloze však nic nevíme. Během 16. věku, snad za Údrckých, jistě však za Sekerků, bylo ve vsi vystavěno nové sídlo, renesanční tvrz. [1] Nový zámek je jednopatrová obdélníková budova, kterou kryje valbová střecha. Patra odděluje římsa, která je na západní fasádě zvýrazněna taškami. Západní fasáda budovy byla kolem roku 1900 upravena v secesním slohu. Na východním průčelí v plochém rizalitu zdobí vzniklý štít medailon s motivem mužské hlavy. [2]
2021
Stavební úpravy
Zámek změnil majitele, probíhá postupná rekonstrukce.
9/2018
Prázdný
Nový zámek, který zdevastovaný stojí dodnes , je bez využití, postupně chátrá, stropy se propadají.
2000
Prázdný
Státní statek budovu nového zámku využíval až do konce 20. století.
[3]
1945
Používaný
Zámek byl zestátněn roku 1945, kdy připadl JZD Věrušičky.
[2]
1897
Stavební úpravy
Franze Klieber vybudoval nový, současný zámek roku 1897 (dle informací od Horsta Guida Kliebera, vnuka Johanna Kliebera).
[2]
1878
Používaný
V září 1878 koupil Budov František Wilhelm, držitel nedalekého statku Teleč a chomutovský obchodník August Gutt. [1]
1878
V roce 1878 koupil starý zámek Budov a celý velkostatek Johann Klieber pro svého mladšího syna Franze Kliebera (dle informací od Horsta Guida Kliebera, vnuka Johanna Kliebera).
[2]
1863
Po roce 1863 se majitelé Budova často střídali - v květnu 1863 statky odkoupili za 600 000 zlatých manželé Heliodor a Klementina Heidlerovi. [1]
1850
Používaný
Za Neubergů došlo po roce 1850 k dalšímu rozvoji vrchnostenského hospodaření, Budově po letech opět sloužil jako rezidenční, kromě kaple Panny Marie při západním průčelí zde postavili také tzv. nový zámek. [1]
1841
Nový zámek, který stojí do dnešní doby, byl postaven někdy po roce 1841 (katastrální mapa z tohoto roku jej ještě nezaznamenává). [1]
5/1838
2. května 1838 uzavřel Jan Antonín Hladík smlouvu s Antonií z Neubergu, manželkou Viléma z Neubergu a spolumajitelkou panství Kysibl-Stružná a prodal jí statky Luka, Budov, Verušičky a Týniště za 184 000 zlatých a pražský dům za dalších 16 000 zlatých. [1]
1/1830
August de Thysebaert 14. ledna 1830 prodává zadlužené statky Verušičky, Budov, Luka a Týniště malostranskému měšťanovi Janovi Antonínovi Hladíkovi. [1]
2/1828
Karel de Thysebaert držel všechny 4 statky do 1.února 1828, kdy je postoupil svému synovi Augustovi, kterého měl s manželkou Karolínou, rozenou Černínkou z Chudenic. [1]
10/1810
Dědicové Kašpara Friedricha Josefa uzavřeli 1.října 1810 smlouvu s Karlem de Thysebaert o vzájemné výměně majetků a vyměnili statky Verušičky, Luka, Budov a Týniště za zboží ležící v Belgii a v Nizozemsku.[1]
1798
Friedrich Nostic, syn Františka Antonína, prodal 28. prosince 1798 Kašparovi Friedrichu Josefovi, svobodnému pánovi von Overschie zděděné panství - statky Verušičky, Luka a Budov - za 160 000 a statek Týniště za dalších 60 000 zlatých. [1]
10/1774
František Xaver 16. října 1774 prodal část svých statků - Verušičky, Luka a Budov - za 115 000 zlatých a 200 zlatých klíčného (včetně 57 384 zlatých váznoucích dluhů a pohledávek) Františkovi Antonínovi Nosticovi. Od tohoto roku přestal být Budov využíván jako rezidenční. [1]
1758
František Xaver, syn Václava Leopolda Campana z Rössenfeldu, rozšířil nový majetek získaný v roku 1758 o statky Verušičky, Albeřice a další zboží. [1]
1747
Došlo ke spojení s luckým zbožím a k tomuto majetkovému komplexu přibylo v roce 1747 ještě nedaleké panství Chyše. [1]
1727
Již rok po společném držení majetku přistoupili v létě roku 1727 k rozdělení majetku a Budov získal mladší syn František Antonín. Jak dlouho Budov František Antonín držel, není známo, víme pouze, že statek nakonec prodal bratrovi. [1]
9/1726
3. září 1726 všichni čtyři pozůstalí požádali o převod majetku na sebe. [1]
7/1725
Syn Petra Campana - Adam Antonín - držel budovský statek následujících šest let. 6. 7. 1725 uzavřel smlouvu s Kryštofem Vojtěchem Putzem z Breitenbachu, majitelem sousedního statku Luka, a za 21 500 zlatých mu Budov s veškerým příslušenstvím přenechal. Ten rok na to umírá a panství po něm dědí jeho synové Václav Leopold a František Antonín, dcera Eva Rozina a vdova. [1]
7/1698
Felix Sekerka 31. července 1698 prodal budovský statek s příslušenstvím Petrovi Jáchymovi Campanovi z Rössenfeldu za sumu 16 000 zlatých rýnských. Novými majiteli se tak stali pro následující čtvrtstoletí Campanové z Rosselfeldu. [1]
1647
Maxmilián Ladislav Elbognár řídil statek do roku 1647, kdy ho od něj odkoupil zpět Baltazar Ladislav Sekerka. Baltazar Ladislav Sekerka vlastní statek několik desetiletí, není známo, kdy přechází na jeho syna Felixe. Za Baltazara či Felixe proběhla rozsáhlá přestavba panského sídla i celého poplužního dvora v zámek. Památkou na tuto akci zůstává dosud zachovaná barokní sýpka s trámovým stropem v severozápadním a tzv. starý zámek v jihozápadním nároží dvora. [1]
1623
Po Baltazarovi zdědil Budov jeho syn Felix, který umřel v roce 1623, Budov zůstal v držení vdovy Heleny, která nemohla zadlužený statek udržet a prodala jej Maxmiliánu Ladislavu Elbognárovi, manželovi Anny Žofie, dcery Čeňka Felixe. [1]
1611
Během 16. věku, snad za Údrckých, jistě však za Sekerků, bylo ve vsi vystavěno nové sídlo, renesanční tvrz, o níž hovoří zpráva při prodeji statku roku 1611. [1]
1592
Roku 1592 jej koupil Baltazar Sekerka ze Sedlčic. [1]
1589
Bernart roku 1589 nebo krátce nato zemřel. Není známo, zda zanechal potomky, ale víme, že budovský statek se zadlužil. [1]
1581
V roce 1581 prodává Felix Budov Bernartovi Cukrovi z Tamfeldu. [1]
1577
Bratři jsou poprvé jako majitelé zmiňováni v roce 1577, zřejmě záhy po tomto datu se majetkově oddělili, přičemž Budov získává Felix. [1]
1575
Když Jindřich v roce 1575 zemřel, zdědili majtetek jeho synové (byli minimálně čtyři - Jindřich, Felix, Jan a Václav). [1]
1542
Zdá se, že krátce po roce 1542 se bratři Údrčtí o majetek rozdělili a Budov získal druhorozený Jiří, v jeho držení zůstal následujících 15 let. [1]
1541
Jindřich z Údrče majetek převedl na syny Melichara, Jiřího, Baltazara a Kašpara, kteří si ho vložili do zemských desek, obnovených po požáru roku 1541. [1]
1530
Neznámo odkdy držel Budov či alespoň jeho část Jan Čichalovec z Čichalova. Kolem roku 1530 prodal tamní majetek, totiž mlýn ležící pod Budovem, s platem kromě ročního platu 8 českých grošů náležejícího faráři v nedalekých Lukách, s platem ve Vahanči a s příslušenstvím Jindřichovi z Údrče. [1]
1496
Zmínka z roku 1496 je současně poslední známá, v níž vystupují členové rodu Budovců sídlící na rodovém Budově. Záhy se vystěhovali z Karlovarska a jejich majetek získali příslušníci jiných rodů. [1]
1491
Jeden z bratrů měl za manželku Kateřinu, rozenou ze Svojkova, vydávala svědectví ohledně hostince ve Varhanči, použila přídomek na Budově. [1]
1452
V roku 1452 se zmiňuje Jan z Budova, jeho nástupci v držení pak byli bratři Purkart a Václav. [1]
1390
Přímé zmínky o Budově se v písemných pramenech objevují v roce 1390, kdy se zmiňuje Lev z Budova. [1]
1339
Ze zpráv z let 1399-1400 se ozvídáme o Purkartovi - on nebo jeho stejnojmenný následník je prameny zmiňován vběhem třicátých let 15. věku. [1]
