Centrální hranolová stavba na čtvercovém půdorysu se zkosenými nárožími je zastřešena bání s lucernou a s dvouramenným křížem na vrcholu. Fasáda je členěna zdvojeným pilastrovým řádem s lisénovými rámci. Interiér je členěn u zkosených nároží dvojicí představěných polosloupů s kompozitními hlavicemi. Vstupní východní průčelí kaple je prolomeno obdélným, segmentem zakončeným vchodem s pískovcovým portálem s plastickým půlkruhovým orámováním, vynesenou římsou s profilovanými hlavicemi a nasazeným prolomeným frontonem s vloženou zdobenou plastickou kartuší s částečně zachovaným zakládacím nápisem s chronogramem na rok 1691: „arx Slacuverdensis exusta est urbe Manete“. V ose nad portálem vchodu je vyvedena plastická datace „1914-1918“ a nad ní prolomeno velké půlkruhové okno se zdobeným ostěním v omítce. Kupole nese nástropní fresku znázorňující Vraždění betlémských neviňátek z doby kolem roku 1692 od italského malíře Paola Manniho. Dramatické výjevy po dolním obvodu kopule pokračují postavami andělů, kteří odnášejí duše dětí a podávají jim palmové ratolesti, symboly mučednictví. Celý výjev vrcholí v lucerně zobrazením svaté Trojice. Vnitřní stěny kaple jsou členěny bohatou sloupovou architekturou na zkosených nárožích, tvořenou dvojicí představěných polosloupů s kompozitními hlavicemi s nikou uprostřed. Dnes je na závěrové vnitřní stěně kaple umístěn velký jednoduchý dřevěný kříž a nad ním skleněná nápisová věnovací deska s nápisem: „Památce českých a německých obyvatel Ostrovska a všech, kteří zde trpěli z národnostních, rasových, politických nebo náboženských důvodů v průběhu dvacátého století.“ Na bočních stěnách kaple jsou zavěšeny další skleněné nápisové desky s texty, které vypracovala skupina odborníků ve spolupráci s propagační komisí města Ostrova. V prosklených pultech u stěn jsou umístěny drobné reliéfní plastiky 14. zastavení křížové cesty od akademického sochaře Jaroslava Šlezingera, který byl v letech 1951 až 1955 z politických důvodů internován ve vykmanovském táboře nucených prací. Reliéfy vytvořil těsně před svou smrtí tajně během práce na sousoší nad průčelím Domu kultury z let 1954-1955. [1, 2] Soubor budov ostrovské piaristické koleje, kostela a kaplí patří k nejpřednějším raně barokním celkům západních Čech. Piaristická kolej v Ostrově je třetí nejstarší piaristickou kolejí v českých zemích.
[3]
