Obchodní dům Kotva je ojedinělým dílem české architektury rozhraní 60. a 70. let. Projekt vypracovali v letech 1970–1971 architekti Věra a Vladimír Machoninovi. V letech 1971–1974 jej realizovala švédská firma SIAB. Architektura Kotvy citlivě reaguje na urbanistický kontext na hranici Starého a Nového Města, na náměstí, které v té době svou podobu teprve hledalo. Požadovaný velký objem skryla vtipně do plástvové půdorysné struktury, která dovolila, aby stavba ohleduplně vyplnila volnou parcelu s maximálním využitím, aniž by dala najevo svou skutečnou velikost. Bylo zřejmé, že autoři jsou dobře seznámeni se světovými architektonickými tendencemi a dokážou do nich své dílo dobře začlenit. Obvodový plášť je výrazně kontrastní ke svému okolí, byl zvolen povrch z předem zrezivělých ocelových plechů, odolných další korozi, v té době v Československu ještě nepoužívaný. Jeho temná barva, prokládaná nepříliš častými plochami oken, dovolila stavbu ještě dále v jejím objemu potlačit. Kontrastně k celému objemu jsou pouze vysazené železobetonové zaoblené věže schodišť, vylehčené svislými pásy oken. [2]
Budova obchodního domu Kotva vyrostla na historicky a archeologicky neobyčejně cenném území. Archeologický průzkum se v roce 1971, v termínu pro výzkum naprosto nedostatečném, soustředil na genezi sakrální stavby a s ní související zástavby. Nejstaršími doklady osídlení byly hroby porušené stavbou románského kostela sv. Benedikta z čtvrtiny 12. století. Jednalo se o jednolodní stavbu 11,65 x 6, 95 m s půlkruhovou apsidou o světlosti 4, 40 m a hloubce 2,60 m. Kromě základového zdiva se dochovala nevelká partie nadzemní části, vyzděná z opukových kvádříků. Osídlení kolem kostela reprezentovaly relikty zemnic a polozemnic a dva kamenné obytné objekty, snad pozůstatky jádra dvorců. Oba byla rovněž vyzděny z opukových kvádříků a v jednom z nich, bližším ke kostelu, bylo zjištěno otopné zařízení, snad součást vytápění nedochované části panského domu. Vzdálenější objekt vykazoval dvě románské fáze, přičemž mladší z nich byl jako stavební materiál použit bílý pískovec. Významné stavební úpravy proběhly ve 2. čtvrtině 13. století a souvisejí jednak s příchodem řádu německýchch rytířů, jednak se stavbou staroměstské fortifikace. Ke kostelu byla přistavěna nejdříve severní boční loď o stejné délce jako loď hlavní, ale o třetinu menší šířce, ukončená půlkruhovou apsidou s plným základovým zdivem. V dalším časovém odstupu byla vybudovaná jižní boční loď, vyzděná sice stejně jako severní s opukových kvádříků., ale založená z výrazně vyšší úrovně, neboť zdejší terén byl zvýšen o více než 60 cm mocnou vrstvou písku a štěrkopísků, pocházející zjevně z výkopů hradebního příkopu. Východní průčelí jižní lodi bylo přímé, bez apsidálního či jiného závěru. Takto rozšířená svatyně byla pojata do fortifikačního systému Starého Města, když k severovýchodnímu nároží severní lodi a k jihovýchodnímu nároží jižní lodi byla přizděna zhruba 2m široká hradební zeď ze skaleckých křemenců. Z linie hradby vystupovaly do parkánu apsidy hlavní a severní lodi. Další součástí fortifikace byla parkánová zeď, široká 75 cm, vyzděná z lomové opuky, břidlice a křemence a umístěná ve vzdálenosti 15 m na východ od hradební zdi na vnitřní stěně vyzdívky staroměstského příkopu. Součástí areálu německých rytířů byla jejich komenda, obehnaná ohradní zdí či hradbou o šířce 120 cm, vyzděnou stejně jako ostatní stavby první fáze komendy ze skaleckých křemenců. Areál komendy byl rozdělen na dvě poloviny příčnou zdí ve směru sever – jih. Pravděpodobně obytná část komendy pojala do své zástavby dům vzniklý na místě západnější z románských staveb. Areál kostela zůstal vně ohrazení komendy. V nové podobě se areál rozvíjel v pohusitské době, kdy na místě řádem opuštěné komendy vznikala řemeslnická a obytná zástavba gotického města. V renesančním období dochází k další přestavbě kostela, který byl zaklenut a rozšířen o polokruhový závěr; dom interiéru byla patrně vystavěna boční empora. Tento renesanční kostelík se stal jádrem velkého raně barokního kostela, který tvořil součást premonstrátského vysokoškolského zařízení Norbertina. Na výstavbu nového chrámu, který měl být napříště zasvěcen sv. Norbertu, byl uzavřen kontrakt s Giovannim Dominikem Orsim 3. května 1676. Orsi, který zemřel r. 1679, kostel zcela nedokončil; 18. března 1680 byla uzavřena další smlouva s vdovou po Orsim, podle které měl být zbouráni starší chór a vystavěn nový. Autorem dostavby mohl být Silvestro Carone ml., který byl stavitelem strahovských premonstrátů. Raně barokní kostel vytvářel pozoruhodnou dispozici patrně s kopulí nad křížením a lodí rytmizovanou nestejně širokými travé. Na vnitřním zařízení kostela se podílel truhlář Marek Nonnenmacher (smlouva 28.6.1683), sochař Abraham Felix Kitzinger (smlouva 20.9.1691) a patrně i malíř Pavel Stevens. Po zrušení premonstrátské koleje roku 1783 došlo koncem 18. století ke zbourání kostela v souvislosti pro Novoměstský ústav šlechtičen.
Před započetím novostavby obchodního domu Kotva v roce 1971 bylo demontováno několik cenných domů z 19. a počátku 20. století, mimo jiné od Josefa O. Krennera a Bohumila Hypšmana. Projekt obchodního domu vypracovali v družstevním ateliéru Alfa v letech 1970–71 V a V, Machoninovi, přední představitelé české architektury 50–80. let 20. století. V letech 1971–74 jej uskutečnila švédská firma SIAB, otevřen byl v roce 1975. Architektura Kotvy vychází z progresivních směrů moderní světové architektury 50. 60. let s odkazy k dílu Franka Lloyda Wrighta (systém sexagonů), P. Rudolpha (brutalisticky pojaté věže nouzových schodišť) a H Hertzbergera (prostorová“ krajina“). V Čechách se pro tento stylový směr tehdy vžilo označení: plastická architektura“ Autoři budovy se ji snažili zasadit do daného prostředí okraje Starého Města, což se vzhledem z zvolenému modernistickému tvarosloví, postrádajícímu rysy tradičního domu, podařilo jen zpola. Interiéry domu prošly úpravami v letech 1979, 1986 (Věra Machoninová, 1990 1991 (jídelna US Burger),1993 a 1995.
Celek budovy tvoří nepravidelná srostlice dvaceti osmi sexagonů, v přízemí, 5. a více v 6. p. ustupujících do nitra domu. Na třípodlažním suterénu je vztyčen železobetonový hřibový skelet, od jihu s počtem sedmi, od západu s počtem dvanácti pilířových řad. Ustupující přízemí obklopují podél celé budovy výkladce. Další tři patra jsou převážně obložena kovovými panely se svislým rýhováním, členění dvou ustupujících pater je převážně vodorovné. Do ústupků mezi sexagony jsou v Králodvorské ulici a proti zadní fasádě sousedního hotelu Central vsazena oválná betonová tělesa nouzových schodišť, dole obloukově vyžlabená. Další význačným prvkem architektury domu je prázdná reklamní konstrukce sexagonů u hlavního vchodu z náměstí Republiky. Interiér je pojat na způsob prostorová „krajiny“ bez dělících prvků, člení ho jen pilíře železobetonového skeletu s charakteristickou šesticí podpůrných ramen. S prodejní plochou 22 160 m² byla Kotva největším obchodním domem v České republice.
