Veletržní palác

TISK DOPLNIT KARTU
Objekt
Zachráněný dům

Kultura
Stav: Používaný
Adresa mapa
Dukelských hrdinů 530/47
17000 Praha 7
Hlavní město Praha
50° 6' 3.9'', 14° 25' 57.9''
Osoby spjaté s nemovitostí
Majitel: (katastr)
Architekti: Fuchs Josef , Tyl Oldřich

Doplňující informace

Veletržní palác je budova v pražských Holešovicích, jedna z prvních a největších funkcionalistických staveb Prahy. Byla určená pro konání veletrhů, později byla sídlem podniků zahraničního obchodu. Veletržní palác je dnes sídlem Národní galerie v Praze, která v něm má umístěnou stálou expozici Umění 20. a 21. století a další výstavní prostory. Budova je od roku 1958 nemovitou kulturní památkou. Palác vznikl podle návrhu architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla z architektonické soutěže; postaven byl v letech 1925 až 1928. S podlahovou plochou asi 13 500 m² byl v té době největší stavbou tohoto typu na světě. Tehdy sloužil společnosti Pražské vzorkové veletrhy. Po roce 1939 byla budova, spolu s přilehlým prostranstvím, používána nacistickými okupanty jako shromaždiště pro židovské občany Čech a Moravy před transportem do koncentračních táborů. Po druhé světové válce se palác stal sídlem několika společností zabývajících se zahraničním obchodem (Tuzex, Strojimport aj). Do historie budovy se výrazně zapsal 14. srpen 1974, kdy byla téměř zničena obrovským požárem, jehož likvidace trvala do 20. srpna. V roce 1976 bylo rozhodnuto o jeho rekonstrukci. Ta pokračovala velmi pomalu; teprve v 90. letech 20. století byla budova kompletně opravena. V roce 1976 získala budovu Národní galerie v Praze, která se pak účastnila její rekonstrukce.V současnosti slouží Veletržní palác jako prostor pro stálou expozici Umění 20. a 21. století – sbírka moderního a současného umění. Stěžejní je zde expozice výtvarného umění: jak českého, tak zahraničního. Ve stálé expozici má díla světových umělců jako např. Mucha, Picasso, Monet nebo Van Gogh. Ve 3 patrech na ploše 13 500 m² jsou však vystaveny exponáty nejen z oblasti výtvarného umění, ale také z architektury a nábytku, v menší míře i fotografie, designu a scénografie. Celkem je zde přes 2 000 objektů. 

Funkcionalistický Veletržní palác byl postaven v letech 1924 - 28 dle projektu Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla.

Budova vznikala pro potřeby Pražských vzorkových veletrhů, které prostřednictvím Stavebního družstva pro výstavbu obchodních domů v Praze koupily pozemky v Holešovicích. Na místě stávala továrna na hospodářské stroje F. Melichar - Umrath a spol. ze 2. poloviny 19. století. Již 1.9.1924 proběhlo 14. kolo soutěže na výstavní areál, k níž bylo vyzváno šest architektů (Alois Dryák, František Roith, Josef Fuchs, Miloš Vaněček, oldřich Tyl a E. Kotek), z níž vyšel vítězně Oldřich Tyl, druhé místo získal Alois Dryák a třetí Josef Fuchs. Podle soudobého názoru se v 1. kole promítla do projektu doba “od příručekové dávnověkosti až po lesklé idee dneška” (J. Štěpánek). Oldřich Tyl navrhoval i další objekty až k území Buštěhradské dráhy, kde mělo být zřízeno malé vlakové nádraží. Jednalo se o velkou plochu, vymezenou a k ulici U studánky, takže soutěžní parcela měla nepravidelný tvar. Alois Špaček, hodnotící projekty v časopise Stavba, hovoří o tom, “že přední dva bloky byly jimi dispozičně ovládnuty více nebo méně uspokojivě, za to zadní blok, vtěsnaný do trojúhelné parcely, dopadl místy až bizarně (viz řešení paprskovité, Kotek neb Vaněček). Architekt Dryák ovládl obloukovým přechodem poměrně nejšťastněji tento blok. Ze všech projektů toliko jediný (Tyl) má tolik síly, že zrušením násilné šikmosti ulice U Studánky dociluje lepší regulace a pravidelné, rovné bloky, schopné širšího zpracování” V užší soutěži zvítězil Josef Fuchs s Oldřichem Tyl před Aloisem Dryákem, ale jejich projekt nebyl uskutečněn v plném rozsahu. Přesto “ Mladá česká architektura dostala čestný úkol postavit první veřejnou budovu nového typu v Praze” (J. Štěpánek). V roce 1925 se začalo se základovými pracemi, jež prováděla firma Václava Nekvasila, betonářské práce byly svěřeny firmě Karla Skorkovského (1926 - 28). Konstrukčně se jedná o monolitický železobetonový skelet, tvořená příčkovými patrovými rámy; bylo použito stropních konstrukcí Hennebique. Slavnostní otevření (a současně vernisáž Muchovy Slovanské Epopeje) se uskutečnilo 21.9-1928. V poválečném období (do roku 1951 se zde veletrhy konaly) objekt sloužil jako administrativní budova podniků zahraničního obchodu, 14.8.1974 vyhořel. V následujících letech 1978 - 98 proběhla rekonstrukce stavby , kterou provedl SIAL za účasti Miroslava Masáka, Otakara Binara, Johna Eislera a Karla Hubáčka. Slavnostní otevření rekonstruované budovy se konalo 12.12.1995, i když podle původního záměru měl být objekt předán do užívání v roce 1988. průčelí bylo doplněno o vrata, navržená v roce 1994 Michaelem GAbrielem. Dnes je budova částečně využívaná Národní galerií v Praze, která zde má expozice českého umění 19.a 20.  století, francouzského umění 19. a 20. století., slovenské umění a světového moderního umění. Svého času zde sídlila televize Prima, velká dvorana slouží také k reklamním účelům. Od roku 1976 je Veletržní palác zapsanou kulturní nemovitou památkou.

Obrovská hmota budovy, zaujímající plochu celého uličního bloku, má fasády komponované na základě sestavy různých kvadratických hmot, oblišených navíc jinou strukturou povrchu. Základem hlavní fasády do ulice Dukelských hrdinů je čtyřetážový podélný pás arkýře, vystupující na 2. podlažím z plochy průčelí, takže v posledním ústupné, podlaží vytváří terasu. Průběžná a ničím nepřerušovaná pásová okna vytvářejí zřetelný horizontální akcent celého podélného pásu. V severním konci zasahuje arkýř do neutrálního čtvercového bloku, prolamovaného 6x6 čtvercovými okny, který je vysazen na vyšším parteru s velkými prosklenými plochami. Severní fasáda přejímá jednoduchou koncepci hladké, kameny obložené fasády se čtvercovými okny, je však koncipována v obdélníku 11x6 oken. Jiřžní fasádu řešili architekti symetricky s výraznými schodiětními rizality, před které pak opět předstupují čtyři vysazená podlaží arkýře (rizality přerušená) s pásovými okny. Zadní fasáda je zjednodušeným obrazem vstupní fasády. Byla nadhozena možnost, že základní inspirací projektu byly práce holandského architekta Marta Stama(Masák, Švácha).

Budova určená pro výstavy vytváří dvojici vnitřních dvorů, většího po jižní straně, a řadu velkých prostor, které byly dodatečně přepaženy. Sám Oldřich Tyl hovořil o tom, že při zpracování plánu hrálo základní úlohu “vytvoření co možná velkých výstavních ploch, utvoření spojitých komunikací, vytvoření velkých sálů výstavních a získání co největšího množství krámů”. Vysoké předměty měly být podle něho dopravovány do hlavního sálu velkým vstupem z Bělského třídy (dnes Dukelských hrdinů), přičemž hlavní vstup byl koncipován do Veverkovy ulice. součástí výstavní budovy bylo také kino, jehož kapacita měla být zvýšena na 800 míst (kino Favorit, posléze Veletrhy, pro 792 diváků pak bylo v provozu od roku 1925 do požáru 1974). Konstrukčně se podle Oldřicha Tyla jednalo o konstrukce”železobetonové, systému hřibového; spojení podpor s deskou jest bez viditelných hlav” , Stavba obklopuje dvojici dvoran, z nichž větší na jižní straně zaujímá plochu o velikosti cca 80 x 40 m a ve výšce 15 m je ukončena skleněným stropem. Po výstavbě sloužila k vystavování velkých strojírenských výrobků. Okolní výstavní prostory byly řešeny jako nepravý trojtrakt, se střední chodbou, z níž byly přístupné expozice po obou stranách. V severní části se nalézá Malá dvorana, rovněž obklopená výstavními prostory, i když v původním  se zde počítalo spíše s kancelářemi. Tato dvorama probíhá všemi patra budovy. 

Časová osa

1996 Používaný

Od roku 1995 je zde umístěna Sbírka moderního a současného umění. Průčelí budovy je doplněno o vrata, které navrhl v roce 1994 Michael Gabriel.
1984 Stavební úpravy

Vlastní práce na obnově nosné konstrukce mohly začít, stále však chyběla stavební firma, která by práce realizovala. Teprve v srpnu roku 1984 nastoupila polská firma
Budimex, která měla dostatek pracovníků pro velké množství ruční práce potřebné na očištění a dobetonávky, nyní bychom řekli „reprofilaci“ jednotlivých poškozených prvků.
1976 Stavební úpravy

V roce 1976 bylo rozhodnuto o jeho rekonstrukci, budovu získala Národní galerie v Praze, která se pak účastnila její rekonstrukce. Ta pokračovala velmi pomalu. Stavoprojekt Liberec byl pověřen vypracováním projektu pro zajištění stability stavby a později byl určen generálním projektantem celé stavby.
1974 Prázdný

Do historie budovy se výrazně zapsal 14. srpen 1974, kdy byla téměř zničena obrovským požárem, jehož likvidace trvala do 20. srpna.
1958 Používaný

Budova je od roku 1958 nemovitou kulturní památkou.
1951 Používaný

Pražské vzorkové veletrhy byly zrušeny v roce 1951, veletržní aktivity přenesl stát do Brna. Novým majitelem se stala státní firma KOVO. Palác se stal sídlem několika společností zabývajících se zahraničním obchodem (Tuzex, Strojimport aj).
1939 Používaný

Po roce 1939 byla budova, spolu s přilehlým prostranstvím, používána nacistickými okupanty jako shromaždiště pro židovské občany Čech a Moravy před transportem do koncentračních táborů.
1925 Vznik

Palác vznikl podle návrhu architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla z architektonické soutěže; postaven byl v letech 1925 až 1928. S podlahovou plochou asi 13 500 m² byl v té době největší stavbou tohoto typu na světě. Stavbu budovala firma Nekvasil. Na sklonku roku 1925 stavbu převzala firma Karel Skorkovský. Statiky paláce
byly tak významné osobnosti
železobetonových konstrukcí jako Karel Skorkovský, Ladislav Zeithammer a Stanislav Bechyně
1924 Vznik

V roce 1924 vypsala Společnost Pražských vzorkových veletrhů soutěž na svou novou veletržní čtvrť. Pozvala k ní
šest architektů dostatečně rozmanitého zaměření. Na podzim stejného roku si vybrala tři návrhy, které doporučila k dalšímu rozpracování. Výrazně funkcionalistický, či spíše puristický návrh Oldřicha Tyla, dekorativní návrh Aloise Dryáka a poněkud tradicionalistický projekt Josefa Fuchse. Soutěže se zúčasnil dále arch. František Roith, Miloš Vaněček a E. Kotek)

Články

Knihy

Externí galerie (foto / video)

Odkazy

FB

Majitelé nemovitosti

Mapa

Autor karty pe.zeman aktualizováno: 7. prosince 2021

Diskuze Přidat komentář

K tomuto objektu neexistují žádné komentáře.