Celý komplex byl původně koncipován k jihu, odkud jej zpřístupňovala dnes nefunkční Brána, dělená kónickými čtyřbokými pilíři na střední široký průjezd a postranní branky pro pěší. Podle původního projektu měly před střední dvojicí s orly na vrcholu stát sochy bojovnic, na očních pilířích měly být reliéfy trofejí; realizovány byly ne vnitřních pilířích reliéfy římských vojenských odznaků a tabulky s letopočtem 1900, na vnějších kartuše. Od brána směřovala osová cesta trojkřídlé hlavní budově, kryté sedlovými a valbově mansardovými střechami. Její hlavní jižní třípatrovou fasádu ovládají ve středu i na obou koncích pětiosé rizality, z nichž prostřední je převýšen o polopatro. Na všech úsecích jsou nižší tři etáže bosované (od hrubého suterénu k zjemnění výše), další dva hladké, s širokými spárovanými pilíři na nárožích rizalitů. Střední pětiosý rizalit má ještě zdůrazněny střední tři osy. axiálou vede edikulový portál mezi toskánskými sloupy a pod balkonem v 1. p. Patra na risalitu propojují kanelované korintské polosloupy, dělící pilířky sdruženého, resp. termálního okna ve 2. a 3. p. mají tvar hermovek s ženskými hlavami. V rozlomeném segmentovém frontonu středního okna je letopočet 1900. Uprostřed podkroví vystupuje vysoký vikýř, završený rozlomeným frontonem se znakovou kartuší. Také zde se uplatňují masky v podobě ženských hlav. Krajní rizality mají jednodušší výzdobu a pouze pravoúhlá okna ve 2. p. s trojúhelnými a rozlomeně segmentovými frontony; objevuje se tu opět figurální dekorace a kruhové medailony, ve středních osách bočních rizalitů i na segmentových fragmentech ležící putti s bubínkem a trubkou; reliéfní štukatura vesměs vyjadřuje vojenský charakter stavby. Severní fasáda, rovněž členěná rizality, je sice zjednodušena, ale v zásadě se zde opakují, stejně jako na dalších fasádách, prvky z hlavního průčelí. V severozápadním koutu reálu stojí jednopatrová budova někdejší nemocnice. Její jižní průčelí je devítiosé s rizality na střední ose a obou krajních osách. Ze severního průčelí vystupuje střední trojosý rizalit, sdružená okna krajních os zdobí na dělících pilířcích ženské hermovky. Okázalé architektonické řešení má i původní důstojnický dům v jihovýchodním koutě areálu. Jeho hlavní jižní průčelí flankují rizality s výraznými mansardami, otevřenými okrouhlým oknem vikýře, edikulový portál rámující toskánské polosloupy nesou v 1. p. balkon, toskánské sloupky rámují i široká rizalitové okna. Do portálových a okenních záklenků jsou vsazeny klenáky s hlavami bojovníků, liseny na stěnách vestibulu nesou štukaturu s motivy trofejí, Na jízdárně při severní hranici areálů zaujme členění slepými segmentovými arkádami na bosovaných polopilířích kolem širokých segmentově klenutých oken: ostatní budovy z původního souboru jsou architektonicky méně zajímavé. V prostoru mezi hlavní budovou a nemocnicí leží funkcionalistická tiskárna, převážně přízemní stavení pod plochou střechou se sedlovými světlíky a širokým okny v mřížových rámech. Na jejím severním čele se režným zdivem ze světlých cihel od hladce omítnutého celku odlišuje nízkým podkrovím převýšená střední část. Na stavení navazuje vpravo jednopatrový obytný dům, za ním ležící skladiště je zajímavé svou rampou. Poválečná novostavba v severovýchodní části areálu se obrací do Tychonovy ulice svým hlavním průčelím o 22 okenních osách. jeho nástupní prostory za severním vchodem mají ještě střízlivě elegantní, k funkcionalistické tradici se hlásící úpravu; oba sály mají však příznačnou “ socrealistickou” výzdobu. malé jeviště dolního kina i pódium horního společenského sálu rámují klasicizující sloupy (v kině dokonce jakoby inspirované egyptskou architekturou), v přebujelé štukatuře se uplatňují motivy palcátů, pěticípých hvězd, erbů a lipových i vavřínových ratolestí.
