Stavba vlastního funkcionalistického rodinného domu Evžena Linharta dle plánů ze srpna 1927 byla povolena 14.10 téhož roku a kolaudována 25.7 1929; byla provedena stavitelem Karlem Mužikem. Volně stojící, střešními terasami krytý dům skeletové konstrukce sestává z hlavního obytného jednopatrového křídla a kolmo se připojujícího přízemního jednotraktu, určeného pro autorův ateliér. S otevřenými formami obytného sektoru kontrastují plné stěny ateliérového křídla, osvětlovaného šikmým oknem na odvrácené severní straně. Pro interiér je příznačné plynulé propojení dílčích prostor a jejich otevření do exteriéru. Osobitou zvláštností je velká hala v přízemí, spíše jen náznakem – odlišnou výškovou úrovní, rozdělená na jídelnu a obytný prostor [1] Jeho vlastní vila v Dejvicích, skvělý příklad emocionálního funkcionalismu, který si dodnes uchovává puristickou čistotu, představuje jednopatrový volně situovaný objekt, dispozičně řešený ve tvaru L. V nižším, jižním křídle si architekt zřídil ateliér a na jeho střechu umístil terasu, na niž se vstupuje z vyššího, severního obytného křídla. Efektní kaskáda podlah zvyšuje prostorovou účinnost obytných místností v přízemí. Vstupní hala se otevírá do zahrady širokým „podhledem“, přičemž spojení s přírodou je umocněno prolomením jedné ze zdí ohromným oknem o devíti polích. Ve své vile, jejíž konstrukci tvoří železobetonový skelet, autor zpochybnil tradiční představu o tíži architektonické hmoty. [2]
1/2021
Používaný
Vila je po celou dobu ve vlastnictví rodu Evžena Linharta, takže u ní nedošlo k žádným necitlivým zásahům. V roce 2018 byla vlastníkem domu paní Jindra Prchalová–Linhartová, vnučka architekta Evžena Linharta a dcera Ing. Evžena Linharta.
2008
Stavební úpravy
Na jaře a v létě roku 2008 byla provedena zatím poslední stavební úprava objektu – přistavěna byla vjezdová vrata a přístřešek pro auto majitelky
1997
Stavební úpravy
V roce 1997 byla provedena rozsáhlá oprava domu, zejména fasády. Byla provedena sanace obvodového zdiva, jeho zpevnění a budova byla zateplena při zachování původního charakteru architektonického vzhledu rodinné vily. Došlo ke kompletní výměně krycí vrstvy ploché střechy, terasy a bylo opraveno oplocení. Asfaltová lepenka v části střechy nad kuchyní nahrazena oplechováním po celé ploše a došlo k výměně rákosových podkladů. Rekonstrukce byla dokončena 30. listopadu 1997, na rekonstrukci byl poskytnut příspěvek Magistrátu hlavního města Prahy v celkové výši 453.729 Kč.
4/1996
Používaný
Linhartův rodinný dům byl 9. dubna 1996 zaregistrován jako nemovitá kulturní památka
1996
Stavební úpravy
V červnu roku 1996 byly vyměněny „výplňové prvky“ – podmínkou bylo vytvoření kopií původních. Nová okna a dveře mají členění ve stejném poměru a rozměrově a barevně se jedná o repliky původních výplní.
1985
Stavební úpravy
V roce 1985 vyměnili majitelé kotel, který byl původně na pevná paliva, na plynový – odkouření bylo provedeno stávajícím komínem.
1958
Stavební úpravy
V roce 1958 byla v suterénu zřízena prodejna a sklad drogerie prodejny ve Vodičkově ulici. Z tohoto důvodu došlo ke zřízení šachty na spouštění zboží z bývalého větracího otvoru v parapetu výkladce.
1928
Vznik
Během výstavby došlo v roce 1928 došlo k prasknutí překladu nade dveřmi a stavba byla pozastavena. Stavitel musel přezkoumat statický výpočet a provést zatěžovací zkoušky konstrukce a předložit výsledky, poté byla stavba znovu obnovena a v roce 1929 dokončena. Proti původním plánům došlo k několika změnám – byly přemístěny kuchyně a umývárny v suterénu, koupelny byly odděleny od skladiště a na místě původního sklepa byla zřízena prádelna. Světlá výška místností v suterénu byla upravena na 3 metry. Garážová vrata byla nakonec provedena jako skládací, proti původně navržené stahovací žaluzii. V
1927
Vznik
Stavba vlastního funkcionalistického rodinného domu Evžena Linharta dle plánů ze srpna 1927 byla povolena 14.10 téhož roku a kolaudována 25.7 1929; byla provedena stavitelem Karlem Mužikem. Volně stojící, střešními terasami krytý dům skeletové konstrukce sestává z hlavního obytného jednopatrového křídla a kolmo se připojujícího přízemního jednotraktu, určeného pro autorův ateliér. S otevřenými formami obytného sektoru kontrastují plné stěny ateliérového křídla, osvětlovaného šikmým oknem na odvrácené severní straně. Na sousední parcele staví jeho kolega Jan Rosůlek.