Usedlost Perníkářka, která se roku 1867 osobou majitele sloučila s usedlostí čp. 57 Beránkou, byla vytvořena postupným scelením sedmi vinic. Původní vinice Perníkářka měla nevelkou výměru, nepřesahující půldruhého štrychu. Vinice dostala své jméno po Václavu Doležalovi, perníkáři na Starém Městě pražském, který pozemky zdědil po své ovdovělé matce roku 1656. Majitelé se pak častěji střídali, při koupi v roce 1716 se zachoval popis, z něhož je zřejmé, že zde stále byla vinice s lisem, ale vedle toho jsou jmenována hospodářská zvířata a náčiní. Přestože není zmíněna kaple sv. Michaela, v této době již patrně stála. Byla vystavěna asi v rozmezí let 1691–1700. V roce 1763 došlo k rozšíření pozemkového vlastnictví, když byla usedlost připojena někdejší vinice Bečvárka a Zvonická. Přesto to nadále byla menší usedlost, Josefínský katastr zde eviduje pouze 6 jiter pozemku. Rozloha se dále zvětšila až koncem 18. století a v následujícím věku, takže stabilní katastr roku 1840 eviduje již 18 jiter půdy; majitelem byl tehdy Václav Fiedler. V roce 1861 – podle data na fasádě hlavní obytné budovy) patrně proběhla výstavba nebo zásadní přestavba ještě v nejpozdnějším klasicistním stylu. Teprve v roce 1867 došlo k dalšímu rozšíření pozemků, když tehdejší majitel, Fridrich Fritsch, přikoupil sousední Beránku a obě usedlosti spojil. Mezi světovými válkami se jednalo o odprodeji usedlosti k potřebám vojenské nemocnice, ale stavba nakonec zůstala v soukromých rukou. Teprve po 2. světové válce se stala sídlem Ústavu experimentální botaniky ČSAV (dnes AV ČR), v současné době zde sídlí jedno pracoviště tohoto ústavu – Laboratoř interakce rostlin a patogenů. Po roce 1962 byl objekt adaptován pro potřeby Ústavu a v roce 1964 byla usedlost zapsána jako kulturní památka. Součástí usedlosti byla rovněž kaple sv. Michaela, stojící před hlavním vjezdem do areálu. Celý areál vymezuje vysoká zeď, budovy obklopují obdélný dvůr. Podle indikační skici stabilního katastru sestával areál z ohrazené zahrady, vlastní usedlosti tvořily tři budovy, z nichž obytná byly stavba v jihovýchodním nároží, která dispozičně zaujímala podobu písmene L. V severozápadním rohu stála velká podélná budova, sloužící původně asi jako chlévy, v severovýchodním nároží byl další, nepravidelně podélný hospodářský objekt; podle zaslepeného vjezdu sloužil kdysi jako stodola. Dnešní rozlehlá patrová obytná budova s vížkou v jihovýchodním nároží zaujímá podstatně větší plochu než původní obytná stavba, což platí zejména pro jižní křídlo. Fasáda, obracející se do ulice Na Perníkářce, je symetrická pětiosá, se středním pseudorizalitem s hladkou omítkou, odlišujícím se od křídel, kde se objevuje kvadratická rustika se střídáním vyšších a nižších vrstev (charakteristické pro pol. 19. století). Rizalit zakončuje nízký trojúhelný štít a prolamuje okno, jehož suprafenestra má ukončující štít a prolamuje okno, jehož suprafenestra má ukončující římsu zdobenou na koncích akroteriemi, v suprafenestře jsou dvě rozety. Ostatní okna v patře mají pouze jednu rozetu a nezdobenou přímou římsu, všechny jsou vybaveny obdélnými, dvakrát odstupňovanými parapety. Obdobným způsobem je řešena také jižní fasáda, ale není zde zachovaná symetrická skladba. Je tak pravděpodobné, že ke zmíněnému prodloužení jižního křídla západním směrem došlo až po přestavbě obytné budovy roku 1861. V pravém nároží jsou dvě osy, následuje rizalit s hladkou fasádou. Na rozdíl od východního průčelí rizalit prolamuje dvojice okenních os, v dalších osách pokračuje nepravidelná skladba. Pokračuji zde čtyři okenní osy, přičemž 1. a 4. je umístěna v rustikované ploše, střední dvě osy v ploše omítané. Úprava hlavního vjezdu do usedlosti pochází ze stejné doby jako fasáda obytné budovy. Segmentově uzavřená vjezdová brána má omítku upravenou kvadratickou rustikou, naproti tomu boční vchody pro pěší (pravý byl zřejmě od počátku slepý) mají hladkou úpravu. Podobnou kombinaci lze pozorovat i na přízemní budově zcela vpravo, kde je takřka centrálně umístěný vjezd (dnes zaslepený) rovněž vyznačen kvadratickou rustikou. Dvorní fasády obytné budovy mají stejnou úpravu jako fasády vnější, a to včetně koutového přístavku, kde je umístěn hlavní vchod do budovy. Hospodářské objekty, které byly podstatným způsobem rozšířeny ve 2. pol.19. století mají utilitárně vybavené fasády, porušené navíc četnými novodobými zásahy a úpravami pro potřeby pracoviště Akademie věd ČR. To platí i pro zadní stranu stodoly, kde byly poraženy dva široké vjezdy.
