Palác Adria - Pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurta

TISK DOPLNIT KARTU
Objekt
Nikdy prázdný dům

Ostatní
Stav: Používaný
památkový katalog
Adresa mapa
Jungmannova 36
110 00 Praha 1
Hlavní město Praha
50° 4' 57.7'', 14° 25' 19.2''
Osoby spjaté s nemovitostí
Majitel: Hlavní město Praha (IČ 00064581) (katastr)
Architekti: Janák Pavel , Zasche Josef

Doplňující informace

Jedná se o vysoce hodnotný monumentální nárožní objekt od významného architekta, ojedinělý příklad tzv. národního slohu.Objekt zajímavý po stránce architektonické,typologické a konstrukční se řadí mezi nejzajímavější architektonické a technické památky moderního centra Prahy.Významné je značné množství dochovaných uměleckořemeslných detailů a náročné interiérové výzdoby náležející do jednotlivých stavebních epoch a vytvářející unikátní a harmonický celek.

Nárožní palác tvoří železobetonový skelet, podsklepený, šestipatrový, krytý plochými střechami, půdorys lichoběžníkový,uvnitř dva dvory, dvě schodiště, paternoster a výtah.

Fasáda do Jungmannovy ulice je dvacetiosá, vlevo v šíři jedné osy ustupuje dozadu, vpravo se k ní pojí jednoosý nárožní jednopatrový přístavek s restaurací na terase.

Dekorativní struktura fasády - přepásané pilastry se stylizovanými květy ve vpadlých polích, obloučkové a trojúhelníkové římsy nad obdélnými okny, kruhové terče atd. Uprostřed do spodní části fasády vložena mohutná patrová edikula vchodu do pasáže, po stranách s personifikace Terstu a Prahy a nahoře polopostava Ochránkyně od sochaře Karla Dvořáka. Nad edikulou v 3. p. jsou mezi okna osazeny ženské figury od neznámého sochaře. V kruhových medailónech na římse přízemí a na pilířích vstupní edikuly čteme monogra "RAS". Fasáda do Národní třídy, arch. členění dle předchozí, sedm okenních os. Je před ní dole představěn patrový přístavek s restaurací. V 5. a 6. p. je fasáda prolomena ústupkem s bronzovým sousoším Adrie od Jana Štursy.

Interiéry paláce přístupné pasáží, půdorys "L", mezi Národní tř. a Jungmannovu ul., s kruhovým prostorem uprostřed se soch. výzdobou. [1]

 

Palác na nároží Jungmannovy ulice a Národní třídy vládne obrazu Jungmannova náměstí. Vznikl na místě paláce pasovského biskupa knížete L.L.Thuna, třípatrové čtyřkřídlé stavby, přestavěné v letech 1806 – 10, opatřené tehdy dvěma velkými točitými schodišti a vyzdobené plastikami Josefa Malínského a dalšími sochařskými díly (dle vyjádření magistrátu z 3. 3. 1925 šlo o kašnu s Venuší na dvoře, znak na fasádě a orla z klenby schodiště). Palác doporučila zbourat Státní regulační komise, aby se tak lépe otevřel pohled na chrám Panny Marie Sněžné. V roce 1922 se parcela po demolovaném Thunovském paláci dostala do vlastnictví terstské pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurta, která pověřila úkolem vypracovat plány německého architekta Josefa Zascheho. 12. 2. 1922 se pražský magistrát vyjádřil k Zascheovým plánům tak, že „musí dodržen býti způsob zastavění tak, jak předepsáno je nově schváleným plánem polohy, zejména pokud jde o výškové řešení třídy Jungmannovy. V důsledku toho musí bytí předložen ku schválení nový návrh šetřící tohoto výškového omezení, přičemž budiž též vzhledem na význačnou polohu budovy pamatováno na to, aby průčelí přizpůsobeno bylo rázu pražských budov. Prohlášení stavebníka, že v tom směru vypíše soutěž, béře se se schválením na vědomí. Následkem toho se předložení návrhy fasády neschvalují“, Užší soutěž, vypsanou na nové fasády budovy mezi architekty Bohumilem Hypšmannem, Bohumírem Kozákem, Josefem Zaschem, Milošem Vaněčkem a Pavlem Janákem, vyhrál v březnu 1922 posledně jmenovaný. Autorem půdorysu zůstal Josef Zasche. Mezi lety 1922 – 25 dům uskutečnila firma Dušek – Kozák – Máca, železobetonový skelet provedly firmy Groeger, Hemerle a spol. a Karel Skorkovský. Palác prošel přestavbami v letech 1926 – 27, 1931, 1935, 1937 (nadstavba kanceláří, Čeněk Gregor), 1948 (adaptace ateliérů fotografů F. Illka a A. Paula, Josef Hrubý) 1951, 1957, 1957 (úprava pro filmový klub), 1958-59 (zřízení divadla Laterna Magica, František Cubr – Josef Hrubý – Zdeněk Pokorný), 1963, 1967(zřejmě úprava pro Divadlo Za branou), 1991 (úpravy pro totéž divadlo) i jindy, v letech 1996 – 97 provedla firma Metrostav jeho generální rekonstrukci.

Palác je podsklepený, šestipatrový, krytý plochými střechami, Má půdorys lichoběžníka, jeho objem uvnitř prolamují dva dvory. Křídlo při Jungmannově ulici je třítraktové, stejně jako střední příčné křídlo mezi oběma dvory, křídlo stejně jako střední příčné křídlo mezi oběma dvory, křídlo při Jungmannově ulici je třítaktové, stejně jako střední příčné křídlo mezi oběma dvory, křídlo stejně jako střední příčné křídlo mezi oběma dvory, křídlo při Národní třídě je dvoutraktové, ostatní dvě křídla při sousedních budovách jednotraktová. Spojení mezi patry zajišťují dvě schodiště při dvorech, páternoster a výtah. Fasáda do jungmannovy ulice je dvacetioká. Vlevo v šíři jedné osy ustupuje dozadu. Vpravo se k ní pojí jednoosý nárožní jednopatrový přístavek s restaurací na terase, pokládaný v úředních písemnostech za provizorium a oddělený proto od vlastního těla budovy konstrukčním švem. V přízemí a v 1. patře prolamují fasádu výkladce na zaoblených soklech a veliká trojdílná okna, oddělená navzájem pilíři železobetonového skeletu. Nad 1., 2., 4., a 6. poschodí člení fasádu římsy, dvě spodní téměř hladké, obě vrchní prolamované, 5. a 6. ustupuje ve čtyřech dvojosých zářezech do nitra budovy, takže se fasáda zdá být korunována pěti věžemi a cimbuřím. Dekorativní strukturu fasády tvoří přepásané pilastry se stylizovanými květy ve vpadlých polích, obloučkové a trojúhelníkové římsy nad obdélnými okny, kruhové terče a další příznačné motivy tzv. rondokubismu nebo národního slohu. Uprostřed je do spodní části fasády vložena mohutná patrová edikula vchodu do pasáže o šíři tří os, zdobená po stranách personifikacemi Terstu (resp. Námořníka, atribut parníku) a Prahy (resp. Žnečky, atribut Prašné brány) a nahoře polopostavou Ochránkyně od sochaře Karla Dvořáka. Nad edikulou v úrovni 3. patra jsou mezi okna osazeny ženské figury od neznámého sochaře. V kruhových medailonech na římse přízemí a na pilířích vstupní edikuly čteme monogram „RAS“Fasáda do Národní třídy dostala šířku sedmi okenních os. Je před ní dole představěn patrový přístavek s restaurací o šíři pěti os, zdobený v 1. patře před pilíři figurami žen od neznámého sochaře a korunovaná o patro výš balustrádou. V 5. a 6. patře je fasáda prolomena tříosým ústupkem uvolňující místo pro bronzové figurální sousoší od Jana Šturzy. Architektonické ztvárnění fasády je stajně jako u průčelí do Jungmannovy ulice

Interiéry paláce jsou přístupné pasáží na půdorysu písmene L, spojující Národní třídu a Jungmannovu ulici. Vstup z Jungmannovy ulice chrání kovová rondokubistickou mříž. Pasáž obklopují výkladce obchodů s mosaznými rámy, dole jí zdobí dekorativní dlažba s motivy lodě, kotvy, lokomotivy a hořícího domu. Chodbu pasáže do Národní třídy člení uprostřed kruhový prostor. Větší, patrová kruhová síň, k níž se na jihu pojí další patrová lichoběžníková hala, byla založena na styku dvou pasážových koridorů, odkud se zároveň vstupuje do divadla v suterénu. Centrální kruhovou síň obklopují pilíře obložené ušlechtilým kamenem, v 1. patře okna v mosazných rámech, osvěcuje jí veliký lustr a další prvky původního osvětlení. Sousední lichoběžníkový prostor má střechu z mléčného skla. Po stranách ho obklopují výkladce, v čele je do zdi zasazena trojdílná edikula nesoucí v římse mezi reliéfy měsíce a slunce nápis "Riunione Adriatika“. Pilíře edikuly zdobí bronzové figurky zvěrokruhu, dvěma klečícími dívčími figurami jsou zdobeny i velké dekorativní hodiny v úrovni parapetu 1. patra. Původní detaily (lustry, lampy, zábradlí) si zachovalo i hlavní schodiště přístupné z pasáže do Jungmannovy ulice.

Janákova fasáda paláce Adria patří s Gočárovou pražskou Legiobankou a Janákovým krematoriem v Pardubicích k nejvýznamnějším realizacím „národního“ rondokubistického stylu. Stala se také předmětem ostré kritiků mladších avantgardistů (Jaromír Krejcar), Stejně pozoruhodné jsou ovšem i Zascheho interiéry, patřící k nejranějším a nejlepším realizacím ve stylu art deco. Janák se pokusil vyjít vstříc nejen „rázu pražských budov“ (viz výše), který se snažil napodobit rondokubistickým dekorem. V motivu věží obtočených cimbuřím, připomínajících italský původ stavebníka. Sochařské výzdobě měli dominovat motivy lidské práce, které se pokoušel ztvárnit zejména Otto Gutfreund. Jeho plastiky Obchodu a Průmyslu (dnes v NG) stejně jako další Gutfreundovy návrhy, však stavebník nepřijal. Ne zcela jasný je tu i podíl dalších sochařů, především Bohumila Kafky.

Časová osa

2007 Používaný

Již od konce dvacátých let se ve druhém patře tohoto architektonického klenotu nacházela známá pražská koncertní kavárna Reunion. Na jejím místě byla na jaře roku 2007 otevřena Kavárna Adria. [3] Divadlo Bez zábradlí – v současnosti se zde nachází domovská scéna divadla Karla Heřmánka. [5]
1996 Stavební úpravy

V letech 1996 – 97 provedla firma Metrostav generální rekonstrukci celé budovy.
1996 Používaný

Sídlil zde Ústav lékařské kosmetiky (1959–96). [5]
11/1989 Používaný

Občanské fórum zde mělo v roce 1989 hlavní štáb. [5]
1967 Stavební úpravy

V roce 1967 probíhají úpravy pro Divadlo Za branou, úpravy probíhají i po revoluci 1991.
1958 Stavební úpravy

V roce 1958-59 je zřízeno divadlo Laterna Magica (František Cubr – Josef Hrubý – Zdeněk Pokorný).
1957 Stavební úpravy

V roce 1957 se upravují prostory pro filmový klub,
1951 Stavební úpravy

Stavební úpravy
1948 Stavební úpravy

V roce 1948 se adaptují interiéry ateliérů fotografů F. Illka a A. Paula od Josefa Hrubého.
1937 Stavební úpravy

V roce 1937 je provedena nadstavba kanceláří od Čeňka Gregora.
1935 Stavební úpravy

Stavební úpravy.
1931 Stavební úpravy

Stavební úpravy.
1926 Stavební úpravy

Palác prošel přestavbami v letech 1926 – 27
1925 Vznik

Palác Adria pochází z let 1922-25 a byl postaven ve stylu rondokubizmu italskou pojišťovnou Riunione podle návrhu arch. Josefa Zasche ve spolupráci s architektem Pavlem Janákem. Na sochařské výzdobě paláce se podíleli Otto Gutfreund, Jan Štursa, František Anýž, Karel Dvořák a Bohumil Kafka. [5]
1923 Vznik

Užší soutěž, vypsanou na nové fasády budovy mezi architekty Bohumilem Hypšmannem, Bohumírem Kozákem, Josefem Zaschem, Milošem Vaněčkem a Pavlem Janákem, vyhrál v březnu 1922 posledně jmenovaný. Autorem půdorysu zůstal Josef Zasche. Mezi lety 1922 – 25 dům uskutečnila firma Dušek – Kozák – Máca, železobetonový skelet provedly firmy Groeger, Hemerle a spol. a Karel Skorkovský.
1922 Vznik

V roce 1922 se parcela po demolovaném Thunovském paláci dostala do vlastnictví terstské pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurta, která pověřila úkolem vypracovat plány německého architekta Josefa Zascheho. 12. 2. 1922 se pražský magistrát vyjádřil k Zascheovým plánům tak, že „musí dodržen býti způsob zastavění tak, jak předepsáno je nově schváleným plánem polohy, zejména pokud jde o výškové řešení třídy Jungmannovy. V důsledku toho musí bytí předložen ku schválení nový návrh šetřící tohoto výškového omezení,...fasády se neschvalují.
1806 Používaný

Palác na nároží Jungmannovy ulice a Národní třídy vládne obrazu Jungmannova náměstí. Vznikl na místě paláce pasovského biskupa knížete L.L.Thuna, třípatrové čtyřkřídlé stavby, přestavěné v letech 1806 – 10, opatřené tehdy dvěma velkými točitými schodišti a vyzdobené plastikami Josefa Malínského a dalšími sochařskými díly (dle vyjádření magistrátu z 3. 3. 1925 šlo o kašnu s Venuší na dvoře, znak na fasádě a orla z klenby schodiště). Palác doporučila zbourat Státní regulační komise, aby se tak lépe otevřel pohled na chrám Panny Marie Sněžné.

Články

5. února 2021
Zapomenutý stavitel paláců i kašen. Letos uplyne 150 let od narození architekta Josefa Zascheho | Design | Lidovky.cz
[2]
16. prosince 2019
Pasáž Adria připomíná renesanční italské radnice. Měla především ohromit | Vltava
[4]

Knihy

Externí galerie (foto / video)

Odkazy

FB

Majitelé nemovitosti

6. února 2021
Hlavní město Praha

Mapa

Autor karty Monika W. Spoluautoři: pe.zeman aktualizováno: 17. dubna 2022

Diskuze Přidat komentář

K tomuto objektu neexistují žádné komentáře.