Pravděpodobně nejstarší litoměřický kostel tvořil dominantu akropole starého přemyslovského hradiště na dnešním Dómském vrchu. Drobná stavba (před)románského tribunového kostela byla snad ještě v období raného středověku stržena a nahrazena prostornějším kostelem na nepravidelném půdorysu, k jehož polygonálnímu závěru se přimykala věž, tvořící zřejmě jediný pozůstatek starší stavby. Touto razantní úpravou bylo dosaženo obvyklé (přibližně) východní orientace. V závěru 13. století (již po zániku starého hradu a přesunutí významového těžiště do nového královského města) se svatý Jiří stal farním kostelem předměstské osady Rybáře. V gotice byl kostel upravován, na starých zobrazeních kostela jsou zřetelně patrná okna s vrcholně či pozdně gotickými kružbami. Kostel byl dále upravován a nově vybaven v období renesance, o čemž svědčí dochovaný mobiliář, instalovaný dnes v litoměřickém muzeu (kazatelna, oltář). Dalšími pozůstatky kostela jsou kamenný maskaron, zapojený dnes do klasicistní kašny v místě někdejšího průčelí kostela sv. Michala, a zejména renesanční portálek (vstup do areálu někdejšího jiřského hřbitova?), zazděný dnes do opěrné zdi poblíž svého původního umístění. Tento portálek tak tvoří prakticky jedinou připomínku památné stavby přímo na místě, kde stála až do roku 1876. [1]
