Porcelánka Antona Tschinkela

2011 Používaný

Původní budovy z konce 19. století (parcela 184/1) jsou již značně změněny, porcelánka je stále v provozu a vyrábí cibulák. [1]

2009 Používaný

V roce 2009 Český porcelán a.s. spolu s dceřinnou společností realizoval Projekt rozdělení společnosti sloučením a mateřská firma získala tak majetek, značku a převzala výrobu ozdobného a figurálního porcelánu. Dochází k úzké spolupráci mezi závodem v Dubí a nově vzniklým závodem Royal Dux v Duchcově a to vše pod hlavičkou Český porcelán a.s. [2]

2002 Používaný

Roku 2002 se Český porcelán, akciová společnost zařadil mezi firmy a značky, které obdržely titul "Rodinné stříbro". [2]

1997 Používaný

Od roku 1997 došlo k doplnění ochranné známky z roku 1993 o označení země původu. V roce 1997 se stala akciová společnost CESKÝ PORCELÁN většinovým akcionářem Porcelánové manufaktury Royal Dux Bohemia, a.s. v Duchcově (tato společnost se zabývá výrobou figurálního a ozdobného porcelánu). [2]

1991 Používaný

V roce 1991 se podnik osamostatnil a stal se akciovou společností. [2]

1969 Používaný

Od konce šedesátých let je v závodě věnována značná pozornost stálé modernizaci provozu s cílem ulehčit a zefektivnit výrobu, vytvořit optimální pracovní prostředí a dosáhnout co nejčistší produkce z hlediska ekologie. [2]

1958 Používaný

Po roce 1958 fungovala pod názvem Karlovarský porcelán. [1]

1955 Používaný

V roce 1955 začíná závod spolupracovat s vídenskou firmou Thun-Hohenstein, který má velký podíl na sortimentní explozi, kterou závod dovedl až do dnešní podoby. [2]

1947 Používaný

Po válce roku 1947 byla znárodněna a sloučena s dalšími severočeskými porcelánkami pod národní podnik Duchcovský porcelán. [1]

1944 Používaný

Protože se během války projevil nedostatek pracovních sil, byly na práci nasazeni francouzští váleční zajatci. I tak odbyt klesal a s ním i výroba, která se nakonec úplně zastavila v roce 1944. Areál porcelánky se přeměnil na vojenské sklady tabáku a opravnu tanků a vojenských vozidel. [5]

1942 Používaný

V roce 1942 byla prodána lipskému podnikateli dr. Horstu Wiederovi. V té době změnila porcelánka název na Porzellan Fabrik Dr. Wider Eichwald. [5]

1938 Používaný

Během druhé světové války byla továrna arizována a vyráběla pod názvem Eichwalder Porzellan­-, Ofen­- u. Wandplattenfabrik Dr. Widera & Co. [1] Komisním správcem a ředitelem se stal Hermann Lewald. [5]

1929 Používaný

Přes řadu přijatých úsporných opatření se závodu nevyhnula krize ve 30. letech, kdy na dobu dvou až pěti týdnů byly zaměstnanci vysazováni nebo dočasně propouštěni. Pro další osudy dubské porcelánky je třeba zmínit, že rodina Blochů byla židovského původu. Arthur se v roce 1929 rozvedl a z prvního manželství se mu narodily dcery Hannerle a Marrietta. [5]

1920 Používaný

Veškeré problémy se podařily díky obratné obchodní a výrobní politice překonat během konjunktury ve 20. letech. V porcelánce se v té době vyráběly především jídelní, ovocné a kuchyňské soupravy, toaletní sady, porcelán s cibulovým vzorem, podpolevní malbou a selským dekorem a stále zůstala výroba kamen a krbů. Na konci 20. let přibyla čtvrtá pec, čímž mohla být jedna z pecí využívána pouze na vypalování výrobků, které byly zdobeny podglazurovou dekorací. V té době pracovalo v závodu 320-340 zaměstnanců, z nichž 70 % tvořily ženy. Na pracovní prostředí se tolik nedbalo a mzdy byly nízké. [5]

1914 Stavební úpravy

Jeho synové Oskar, Arthur a Otto v roce 1914 postavili dvě nové pece, ve dvacátých letech, kdy továrna dosáhla největšího rozmachu, zde byly pece čtyři. [1] Porcelánka v té době zaměstnávala 160 lidí. Během první světové války odešlo mnoho kvalifikovaných pracovníků a dělníků, které nahradily ženy. Jejich týdenní plat dosahoval 72-78 korun a zbylí muži 120-150 korun. [5]

1899 Používaný

Bernard Bloch (1836–1909) zakoupil tuto porcelánku roku 1899. Bernard Bloch také již roku 1873 koupil továrnu rodiny Huffských v Krupce-Unčíně, ve které Vinzenz Huffsky od roku 1822 vyráběl kameninu Siderolith a Terralith. Poté, co ji převzal čtvrtý Blochův syn, Egon, v ní začal vyrábět také dlaždice a kachle, později pod značkou Terrakotta. [1]

1885 Používaný

V roce 1885 se továrna nakrátko stává součástí míšeňské porcelánky Meißner Ofen­-und Porzellanfabrik (vorm. C. Teichert), která sem přenesla své formy a šablony. Poprvé se tak v Dubí objevuje modrý cibulový vzor – Zwiebelmuster. [1]

1873 Stavební úpravy

V letech 1873–1874 postavil první budovu na výrobu užitkového porcelánu. [1]

1864 Vznik

Roku 1864 průmyslník Anton Tschinkel koupil v Dubí Dolní mlýn a zavedl zde výrobu majoliky. [1]