Adolf Jandera, strojní tkalcovna a šlichtovna

1946 Používaný

Roku 1946 byla továrna znárodněna a Bohuslav Jandera a Jaroslav Jandera ml. (1917) emigrovali. [2] V listopadu 1946 byl celý podnik včleněn do národního podniku Spojené české a moravské bavlnářské závody; (budoucí Utex 02, později Perla 04). [3]

1940 Stavební úpravy

V roce 1940 provedl novou budovu přípravny s jižně připojenou barevnou čp. 111 na místě někdejšího mlýna a první tkalcovny. Svůj podíl na jejich funkcionalistickém architektonickém řešení měl nejspíše Tošovského syn Zdeněk, který roku 1934 v Praze zakončil studia architektury a pozemního stavitelství. [2]

1939 Stavební úpravy

Od dvacátých let pracoval na výstavbě areálu stavitel Josef Tošovský (1880–?), který roku 1939 zvýšil kotelnu, přistavěl ke tkalcovně směrem do ulice budovu kanceláří a expedice. [2]

1937 Používaný

Třicátá léta byla spojena s dalším rozšiřováním firmy i celého podnikatelského impéria. V roce 1937 se objevila snaha odkoupit závod firmy Norbert Lounger v Liteni u Berouna, z toho ovšem nakonec sešlo. Téhož roku firma podala žádost městské radě na výstavbu obchodního domu v ulici Lukesova. [1]

1933 Používaný

4. dubna 1933 zemřel Jaroslav Jandera, tvář firmy. Jeho pozůstalost, která byla odhadnuta na pět a půl milionů korun, byla rozdělena mezi vdovu Marii, dceru Vlastu, syna Jaroslava a dceru Ludmilu Kreutzovou rovným dílem. Po smrti Jaroslava Jandery do vedení firmy vstoupil jeho syn Jaroslav Jandera mladší (1917 - 1978). [1] Poslední rozloučení proběhlo velkolepě, lidé lemovali obě strany ulice a na hřbitově stáli Sokolové čestnou stráž. Ve hřbitovní matrice je jen před jeho jménem oslovení pan a v poznámce uvedeno: Nejlepší člověk z Ústí. [5]

1932 Používaný

Dne 29. září 1932 zemřela vdova po Adolfu Janderovi – Julie. Po její smrti byl její veškerý majetek rozdělen mezi syny Jaroslava a Bohuslava. [1]

1930 Používaný

V roce 1930 podnik zaměstnával 450 zaměstnanců. [5]

1927 Stavební úpravy

V roce 1927 bylo opět upraveno koryto Třebovky, neboť tehdejší stav byl nevyhovující z důvodu častých záplav. Vybudován byl nový jez a došlo také ke svedení Knapovského potoka do říčky. Po ukončení prací byly pozemky okolo řeky prodány městskému stavebnímu fondu. Ve stejném roce začaly stavební úpravy firmy samotné a o rok později byly již kolaudovány nové stavby: domek pro vrátného, skladiště bavlny, přístavba kotelny, kovárna, truhlárny a zámečnická dílna. [1] Firma byla na vrcholu, obdržela lichotivé označení výrobky světové úrovně, až 50% výroby exportovala skoro do celého světa. [5]

1925 Používaný

V polovině 20. let došlo po delší době ke změně výroby a hlavním produktem se staly módní popelíny, jímž byla přiznávána světová úroveň a které velmi dobře odolávaly konkurenci jak na vnitřním, tak i zahraničním trhu. [1]

1924 Používaný

Dalším z větších odkupů pozemků byla louka v Hylvátech, kterou firma koupila od pivovarníka Rösslera za 2 tisíce korun 31. září 1924. Firma v tomto období zakoupila i řadu menších pozemků, zpravidla takových, které měly pouze pár metrů čtverečních. [1]

1923 Používaný

Po skončení války a překonání problémů s ní spojených začala firma opět rozšiřovat svou výrobu. To by nešlo bez nákupu nových pozemků, proto 20. března 1923 firma odkoupila za 140 tisíc korun od manželů Zemanových dům s pozemkem ležící v bezprostřední blízkosti firmy. [1]

1915 Používaný

Bohuslav Jandera byl v době úmrtí otce ještě nezletilý, proto do řízení firmy vstoupil později, a to v roce 1915. Co se počtu pracovníků týče, v této době v továrně pracovalo 93 mužů a 126 žen, pracovalo se celkem na 360 stavech. Z tohoto počtu bylo 21 mužů po vypuknutí první světové války povoláno k vojenské službě, což do značné míry znamenalo problémy se výrobě kvůli chybějící pracovní síle. [1] Jiný zdroj uvádí, že Bohuslav do firmy vstoupil až v roce 1918. Vůdčí osobností podniku každopádně zůstal Jaroslav. [5]

1913 Stavební úpravy

V roce 1913 byla v rámci úprav jezu instalována nová turbína, kterou dodala firma Breitfeld, Daněk a spol. z Prahy. Po instalaci turbíny začala firma vyrábět elektrický proud nejen pro svoje potřeby, ale až do 1. dubna 1938 část dodávala i do městské sítě. [1]

1910 Používaný

Zakladatel firmy Adolf Jandera zemřel 5. září 1910 a jako jeho nástupce byl předem určen nejstarší syn Jaroslav, který se již v té době značně na rozhodování firmy podílel. Ostatní majetek byl rozdělen mezi zbylé potomky – syny Bohuslava, Adolfa, Oldřicha, Leona a manželku Julii Janderovou. [1]

1907 Stavební úpravy

Expanze výroby si však žádala také více energie potřebné k pohonu strojů. Doposud byla získávána pomocí mlýnského kola, což začalo být nedostačující, a proto firma v září 1907 požádala o souhlas k přestavbě starého jezu na řece Třebovce. Do roku 1907 firma vyráběla jemné véby a následně hrubší módní zefíry. Později byla zavedena produkce jemného pestrobarevného zboží. [1]

1906 Stavební úpravy

V roce 1906 došlo k další přístavbě tkalcovny. Rok 1906 ale nebyl pro podnik významným pouze z hlediska stavebních úprav. V tomto roce vstupuje do firmy jako společník Jaroslav Jandera, syn Adolfa Jandery a budoucí majitel firmy. Tímto právním aktem vznikla dne 3. září veřejná obchodní společnost. [1]

1901 Stavební úpravy

U areálu byl v roce 1901 dělnický domek rozšířen na trojdomek (čp. 583 a 584), který sloužil k ubytování dělníků firmy. K domku byla přistavěna vrátnice. [1] [2]

1900 Stavební úpravy

Mechanická tkalcovna vyžadovala rozšíření o další výrobní prostory, takže původní stavení a přilehlý mlýn bylo nutné zbořit. V dubnu roku 1900 byla na původním místě vystavěna nová tkalcovna na pozemku domu čp. 349 s kapacitou 200 stavů, přípravna a šlichtovna na parní pohon. Projekt továrny vytvořil Josef Hernych, bratr továrníka Floriana Hernycha. Téhož roku postavil první dělnický domek při Třebovské ulici čp. 542. [1] [2]

1899 Stavební úpravy

Rodina Marešova v listopadu 1899 prodala i sousední stavení s přilehlou zahradou Adolfu Janderovi za pět tisíc zlatých. [1]

1893 Stavební úpravy

V roce 1893 odkoupil bývalý mlýn Adolf Jandera, přezdívaný Na mlejnku, bratr Jana Jandery - lázeňského, který měl továrnu nedaleko. Ještě 30. října téhož roku získal povolení ke zřízení mechanické tkalcovny. Z počátku pracoval pouze se čtyřmi stavy, ale následující roky výrobu značně rozšířil a vytvořil jednu z největších továren v Ústí. [1] Adolf nebyl začátečník v oboru, už v roce 1864 provozoval na břehu Třebovky malou tkalcovnu s několika ručními stavy. Vedle toho zaměstnával po Orlických horách velké množství domácích tkalců. [1]

1883 Používaný

V roce 1883 mlýn koupili bratři Boomsové, majitelé továrny v Hylvátech. Ti mlýn zrušili a nechali v objektu zřídit snovárnu a soukárnu pro potřeby hylvátské továrny. [1] [5]

1872 Používaný

Po smrti manžela v roce 1872 prodala Julie Jarešová usedlost Františce a Josefu Marešovým, kteří v místě provozovali živnost soukenickou. [1]

1858 Používaný

V roce 1858 manželé prodali polovinu stavení Leopoldu Jarešovi, který byl jejich zeť. [1]

1829 Stavební úpravy

Počátky textilní výroby v místě, na kterém podnikal Adolf Jandera, lze datovat do roku 1829, kdy se dcera mlynáře Kazílka vdala za soukenického mistra Antonína Vavřince původem z Přívratu. V místě, které bylo původně mlýnem, nechal Vavřinec zřídit soukenickou provozovnu a vykonával v ní své řemeslo. [1]

1805 Stavební úpravy

Roku 1805 zde František Kazil nechal dřevěný mlýn zbořit a na jeho místě dal postavit mlýn nový, kamenný. [5]

1712 Používaný

Nerentabilní investici ale Pavel Dařílek po dvou letech prodal. V letech 1712 – 1739 jej vlastnil František Kazil. Rodina Kazilova zde působila řadu dalších let. [4]

1710 Vznik

14.7.1710 koupil Pavel Dařílek z Ústí část pozemků ležících na obci hylvátské. Ty omezovala na jedné straně řeka Třebovka a na druhé straně Knapovský potok. Na tomto místě nechal postavit malý dřevěný mlýn. Proto se mu také říkalo mlejnek. [4] [1] Jiný zdroj uvádí, že mlýn byl postaven už v roce v roce 1605. [1]