Hernychova vila

1989 Používaný

Po roce 1989 byla vila v restitučním řízení vrácena rodině Hernychových, ti však neměli prostředky na rekonstrukci, navíc byli vázáni podmínkou udržet zde následujících deset let uměleckou školu. [1]

1958 Používaný

K faktickému znárodnění došlo až v roce 1958, kdy státní orgány došly k závěru, že vila je součástí továrny. I když došlo ke stavebním úpravám, ty proběhly především v přízemí a na celkovou kompozici a exteriér neměly vliv, přesto fasáda přišla o některé zdobné ornamenty. Kromě umělecké školy ve vile sídlil Dům osvěty a Památník revolučních tradic. [1]

1948 Používaný

Přestože se Emil Hernych stal po roce 1945 generálním ředitelem Spojených českých a moravských bavlnářských závodů, vila byla v roce 1948 pronajata odborům a později zde sídlila umělecká škola. [1]

1923 Používaný

Během první světové války došlo k úpadku podnikání a s úmrtím Floriana Hernycha (1923) skončila sláva vily. Jeho potomci ztratili majoritní podíl v továrně, úpadek podnikání se odrazil i na plánu zimní zahrady, který banka poskytující úvěr odmítla. Hernychovi se za první republiky věnovali hlavně právnické praxi a přestěhovali se do Prahy, do ústecké vily zajížděli již jen příležitostně. [1]

1906 Vznik

Hernychova vila byla postavena jako rodinné sídlo místní továrnické rodiny. Je situována východně od Mírového náměstí a díky vysoké věži tvoří jednu z městských dominant. Rodina Hernychů po několik generací působila v místním podnikání v oblasti textilní výroby, v 19. století se však vypracovala v přední průmyslnický klan v širokém okolí. Florian Hernych (1855–1923) patřil již k největším podnikatelům regionu a zaměstnával 2.500 dělníků. Vilu nechal v letech 1906–1907 vybudovat v secesním stylu. Je dílem pražského ateliéru architekta Matěje Blechy. [1]