Stavba poněkud připomíná svou noblesou, plynulým uspořádáním obytného prostoru a vytříbenými detaily vilu Tugendhat, byť v celkových uměleckých i technických dimenzích její úrovně nedosahuje.
Přesto se tento dům řadí k nejpozoruhodnějším vilovým stavbám nejen v Brně, ale na území někdejšího Československa vůbec
Konstrukci domu tvoří železobetonový skelet s cihelným výplňovým zdivem. U oken a prosklených ploch převažují kovové rámy, v menším rozsahu je použito dřevo. O vysoké technické úrovni svědčí mimo jiné klimatizace, zabraňující orosování skleněných stěn. Omítky byly provedeny ve světle šedorůžovém tónu, parapety měly šedohnědou barvu a vystupující část soklové etáže byla světle modrá. Vestavěné skříně doplňoval v interiérech nábytek výhradně ze dřeva, jehož materiál a vzory čalounění dokládaly textilní podnikání rodiny Löw-Beerů.
Stavba představuje typický příklad vídeňské architektury bydlení v polovině třicátých let a byla zřejmě inspirována vilou na Wenzgasse v Hietzingu od Josefa Franka.
