Bývalý kostel Neposkvrněného početí Panny Marie

TISK DOPLNIT KARTU
Objekt
Nikdy prázdný dům

Církev
Stav: Používaný
Adresa mapa
náměstí Republiky 3/4
11000 Praha 1
Hlavní město Praha
50° 5' 14.6'', 14° 25' 44.3''
Osoby spjaté s nemovitostí
Majitel: (katastr)
Architekt: neznámý nebo nevyplněný

Doplňující informace

Celnice „U Hybernů“ bývalý kostel Neposkvrněného početí Panny Marie je raně barokní chrám, postaven Carlem Luragem v letech 1653–59, přestavěn empirově za účasti Josefa Zobela, Jiřího Fischera a Jana Filipa Joendla v letech 1811–13.

Dnešní budova bývalé celnic vznikla přestavbou raně barokního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie, který vybudovali irští františkáni. Nevznikl ale přímo na místě někdejšího středověkého ambrosiánského, posléze františkánského klášterního chrámu sv. Ambrože, protože při archeologickém průzkumu byly objeveny jen zbytky rozptýlené pohusitské výstavby. Irské františkány /hyberny) povolal Ferdinand II ze španělského Nizozemí (Lovaně) a patentem z roku 1629 jim povolil výstavbu konventu s kostelem. Teprve po vybudování konventu začali františkáni s výstavbou kostela, k němuž byl položen roku 1653 základní kámen za přítomnosti císaře. Již 29. května 1654 se však obrátili na městskou radu s tím, že jim byla „neočekávanou neopatrností stavitele byla…způsobena škoda, poněvač po položení základů a úplném už vyhnání pilířů podle provedeného plánu téměř přečnívá délku…“. Aby vzniklá disproporce byla odstraněna, žádali radní o možnost posunutí průčelí chrámu o 6 – 7 loktů do obecního prostranství, , protože na východní stranu (kde byly jejich pozemky) stavbu nešlo rozšířit, neboť zde již dost pokročila. Jejich žádost byla nakonec zamítnuta – původní plán, jehož kopie je zachována v tzv. Dienzenhoferově skicáři, skutečně také ukazuje jiné poměry chrámu. Roku 1659 byl kostel doveden až pod střechu a dokončovalo se klenutí. Autorem návrhu byl s největší pravděpodobností Carlo Lurago, kterého tak označují i františkánské prameny. kostel patří k jeho raným projektům, v němž poprvé naznačil křížení, zatím jen rozšířením jednoho klenebního travé. V rámci české raně barokní tvorby se zde objevuje rovněž poprvé bezvěžové průčelí, sledující bezprostředně italské vzory. Věž známá z dobové ikonografie, byla doplněna později, měla jistě odlehčenou konstrukci (z větší části snad dřevěnou), protože její konstrukce se neodráží v půdorysu. Věž lze datovat až do doby po roce 1671, kdy se zachovala zpráva, podle které byly přikázány peníze „k zamýšlenému zřízení zvonice“, roku 1672 se hovoří o postavení zbylé části zvonice. Autorem této dostavby nebyl již s největší pravděpodobností Carlo Lurago. Další změnu chrámu lze předpokládat po roce 1699, kdy se hraběti Františkovi Antonínovi Sporckovi podařilo získat, zásluhou podpory kláštera, povolení vybudovat spojovací chodbu ze svého paláce (čp. 1036) na oratoř kostela. Také před stavbou severního křídla došlo asi k určitým úpravám kostela, nebo spíše jen jeho zařízení, protože 1. dubna 1736 byl chrám nově konsekrován. Po zrušení konventu (1785) byly stavby převedeny na vojenský erár, který uvažoval o využití kostela jako posádkového chrámu; kostel pak byl v nejnutnější formě opravován roku 1788. Vojskem nakonec nevyužitý konventní areál koupil v dražbě roku 1793 Jan František Sweerts-Sporck, majitel sousedního domu, a v roce 1794 požádal o povolení výstavby portiku před kostelem. Tato oprava se měla stát začátkem uvažované velké přestavby na divadlo, které se prozatímně, až do Sweerts – Sporckovy smrti (1802), hrálo v refektáři (již od 1789), Roku 1803 získala konvent s kostelem bankální společnost, která provedla zásadní přestavbu konventu i kostela. K přestavbě vypracovali zprvu plány Josef Zobel a Jiří Fischer, posléze byl roku 1806 vyzván i vídeňský architekt Louis Montoyer, který své návrhy odevzdal na počátku následujícího roku. Nakonec stavbu od roku 1808 vedl Josef Zobel a jeho syn Jan pod dohledem J. Fischera, který je pravděpodobným autorem architektonického návrhu. Tesařské práce prováděl Jan Zelnický, kamenické Ludvík Kranner. Sochařskou výzdobu kostela měl dodat František Xaver Lederer. Při adaptaci kostela, která probíhala do roku 1813 se zřejmě uplatnil asistent techniky J. F. Joendl. Řešení průčelí pak bylo zřejmě částečně ovlivněno tzv. Gentzovou mincovnou v Berlíně, postavenou v letech 1798 – 1800 Friedrichem Gillym. Po delší dobu nedošlo k význačným změnám, až v roce 1938 byl kostel upraven podle projektu  J. K. Říhy na výstavní síň; práce načas přerušila válka a tak byly plně uzavřeny až do roku 1949. Mezi lety 2000-06 byl kostelní prostor očištěn od novějších vrstev a razantně (narušena klenba a krov) do něj byl vložen divadelní sál s provazištěm (M. Klang).

Vstupní průčelí patří k nejvýznamnějším projevům pražského empiru, přestože jeho základ vytvořila barokní stavba, z které byla převzata hmotová skladba se středním rizalitem a z toho vyplývající rozdělení průčelí do tří os. Po odstranění barokního štítu a horní části věže bylo průčelí výrazně ukončeno mohutnou římsou, komponovanou jako dórské kladí. Střední rizalit pak zvýraznil trojúhelný štít se štukovou výzdobou tympanonu (F. X. Lederer). V přízemní partii byly zaslepeny boční niky, parter doplněný kvadratickou bosáží, která tak vytváří mohutný postament celé stavby. V přízemí byla na místě někdejšího hlavního vchodu proražena nika, jejíž překlad nese dvojice kanelovaných dórských sloupů. V úrovni patra byla barokní okna po stranách silně zvýšena, střední pak rozšířeno do podoby „serliovského okna“, které se uplatňovalo i v dřívějším barokním průčelí, ale ve vyšší úrovni. Vyšší podlaží oddělují vysoké pruhy kaneur s vloženými píšťalami, které přerušují liseny, vymezující rizalit i boční osy. V postranních osách jsou jen vpadlá pole, uprostřed polokruhová, s výrazným klenákem ve vrcholu. Pod oknem umístěná deska nese nápis FRANCISCVS. AVST. IMP. – VECTIGALIBVS. ET. MERCATVRIS. EXERCENDIS. – FIERI CVRAVIT. – MDCCCXI. Boční jižní průčelí do Hybernské ulice je celkem sedmiosé; 1. osa zleva opakuje schéma bočních os hlavní fasády. Další osy jen částečně vycházejí z barokní rytmizace, protože v závěru vyrovnávají širší rozpětí polí; pilastry pak nahradily vysoké slepé arkády, zdůrazněné bosáží. Vpadlé plochy prolamují postrojná okna, vždy ve dvojici nad sebou. Výška hlavní římsy se shoduje s barokní, byla však doplněna ještě zděnou atikou. Stěnu lodi nečlení již opěrný systém, ale zůstalo zachováno ostupnění v křížení a presbiteriu, také profilace podstřešní římsy vychází z barokní podoby. Stěny prolamují polokruhově zakončená okna. Protějšková severní fasáda, obrácená do bývalé kvadratury, je podobně komponována, navíc se zde zachovaly opěrné zdi hlavní lodi. Fasáda závěru, částečně překrytá navazujícím křídlem, ve velmi zjednodušené míře kopíruje hlavní průčelí, bez jeho přímého zakončení.

Původní půdorys kostela značně pozměnily empirové a mladší zásahy, i když se příliš nedotkly základních konstrukcí. Nově byla klasicistně oddělena předsíň (podkruchtí), odstraněno někdejší raně barokní schodiště v podvěží vlevo a vybudováno nové klasicistní vpravo. Z posledních úprav na výstavní síň pochází vložení pater do lodi kostela a jeho bočních kaplí. Ze stejné doby je i vstupní schodiště do patra výstavního prostoru, vestavěného do bývalého presbytáře. Původní dispozice chrámu není dnes zřetelná ani ve vyšším podlaží, protože barokní klenbu překryly zcela novodobé podhledy. Loď původně tvořily tři valeně zaklenutá pole s lunetovými výsečemi. Každému z polí, vzájemně oddělených pasy, odpovídala boční kaple zaklenutá příčnou valenou klenbou. Ve východní části pokračovala loď širším polem, zřetelně odděleným zdvojenými pasy, které opticky naznačovalo křížení. Presbyterium se proti lodi lehce zužuje a je zaklenuto dvěma poli nižší valené klenby s párem vstřícných lunetových výsečí s lehkými hřebínky. Po obou stranách presbytéria byly sakristie, resp. depositorium, v patře pravděpodobně oratoria, jižní bylo přístupné visutou chodbou ze sousedního Sporckovského paláce. Členění bočních stěn lodi odpovídá klenbě, každému pasu přísluší pilastr, nesoucí profilovanou průběžnou římsu. Na stěně severní obvodové zdi podvěží je umístěna kartuše s barokní malbou a dvojicí nápisových desek po stranách. Jedna z nich připomíná položení základního kamene (ANNO 1657 DIE XV. MENSIS AVGVST --- PROVINCIATI HIBERNIAE FRATRVM MIN. STRICH. OBSERVEGENTE --- FRANCISCO O SVILLEVAN --- GVARDIANO --- P. PHHILIPO OREILLI --- IMPERATOREM LAPIS PROMVS CONSECRATVS AB EMMO CARDINALI AB HARRACHIN FVNADAMENTO…) Krov je z větší části původní barokní. Sklepy pod budovou vznikly zcela novodobým rozšířením dřívější klášterní hrobky; architektonicky jsou nezajímavé.

Časová osa

3/2022 Používaný

Budovu vlastní Státní fond kultury České republiky a je dlouhodobě pronajata jako muzikálové divadlo.
2000 Stavební úpravy

Mezi lety 2000-06 byl kostelní prostor očištěn od novějších vrstev a razantně (narušena klenba a krov) do něj byl vložen divadelní sál s provazištěm (M. Klang).
1938 Stavební úpravy

V roce 1938 byl kostel upraven podle projektu J. K. Říhy na výstavní síň; práce načas přerušila válka a tak byly plně uzavřeny až do roku 1949.
1803 Stavební úpravy

Roku 1803 získala konvent s kostelem bankální společnost, která provedla zásadní přestavbu konventu i kostela. K přestavbě vypracovali zprvu plány Josef Zobel a Jiří Fischer, posléze byl roku 1806 vyzván i vídeňský architekt Louis Montoyer, který své návrhy odevzdal na počátku následujícího roku. Nakonec stavbu od roku 1808 vedl Josef Zobel a jeho syn Jan pod dohledem J. Fischera, který je pravděpodobným autorem architektonického návrhu. Tesařské práce prováděl Jan Zelnický, kamenické Ludvík Kranner. Sochařskou výzdobu kostela měl dodat František Xaver Lederer.
1793 Používaný

Vojskem nakonec nevyužitý konventní areál koupil v dražbě roku 1793 Jan František Sweerts-Sporck, majitel sousedního domu, a v roce 1794 požádal o povolení výstavby portiku před kostelem. . Tato oprava se měla stát začátkem uvažované velké přestavby na divadlo, které se prozatímně, až do Sweerts – Sporckovy smrti (1802), hrálo v refektáři (již od 1789).
1788 Používaný

Po zrušení konventu (1785) byly stavby převedeny na vojenský erár, který uvažoval o využití kostela jako posádkového chrámu; kostel pak byl v nejnutnější formě opravován roku 1788
1699 Stavební úpravy

Další změnu chrámu lze předpokládat po roce 1699, kdy se hraběti Františkovi Antonínovi Sporckovi podařilo získat, zásluhou podpory kláštera, povolení vybudovat spojovací chodbu ze svého paláce (čp. 1036) na oratoř kostela.
1671 Stavební úpravy

Věž lze datovat až do doby po roce 1671, kdy se zachovala zpráva, podle které byly přikázány peníze „k zamýšlenému zřízení zvonice“, roku 1672 se hovoří o postavení zbylé části zvonice. Autorem této dostavby nebyl již s největší pravděpodobností Carlo Lurago
1659 Vznik

Roku 1659 byl kostel doveden až pod střechu a dokončovalo se klenutí. Autorem návrhu byl s největší pravděpodobností Carlo Lurago, kterého tak označují i františkánské prameny. kostel patří k jeho raným projektům, v němž poprvé naznačil křížení, zatím jen rozšířením jednoho klenebního travé. V rámci české raně barokní tvorby se zde objevuje rovněž poprvé bezvěžové průčelí, sledující bezprostředně italské vzory.
1653 Vznik

Teprve po vybudování konventu začali františkáni s výstavbou kostela, k němuž byl položen roku 1653 základní kámen za přítomnosti císaře. Již 29. května 1654 se však obrátili na městskou radu s tím, že jim byla „neočekávanou neopatrností stavitele byla…způsobena škoda, poněvač po položení základů a úplném už vyhnání pilířů podle provedeného plánu téměř přečnívá délku… Dnešní budova bývalé celnic vznikla přestavbou raně barokního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie, který vybudovali irští františkáni.

Články

Knihy

Externí galerie (foto / video)

Odkazy

FB

Majitelé nemovitosti

Mapa

Autor karty pe.zeman aktualizováno: 5. března 2022

Diskuze Přidat komentář

K tomuto objektu neexistují žádné komentáře.