Kostel sv. Josefa

TISK DOPLNIT KARTU
Objekt
Nikdy prázdný dům

Církev
Stav: Používaný
Adresa mapa
náměstí Republiky 1077/1
11000 Praha 1
Hlavní město Praha
50° 5' 19.7'', 14° 25' 45.2''
Osoby spjaté s nemovitostí
Majitel: (katastr)
Architekt: neznámý nebo nevyplněný

Doplňující informace

Kostel sv. Josefa vznikl jako součást kapucínského konventu, založeného r. 1630 na podnět Ferdinanda II. Jedná se o typicky kapucínskou kostelní stavbu, velmi jednoduchou, s obdélnou, valeně klenutou lodí a presbytářem. Průčelí kostela s trojúhelným štítem je téměř zcela prosté, pozoruhodný je kamenný portál. Základní kámen ke stavbě byl položen 13. 5. 1638, vedením stavby byl pověřen M. Meer, polírem se stal G. Decapaoli. Kostel byl r. 1641 zaklenut, vysvěcen ovšem až v r. 1653. Do zrušení kláštera v r. 1786 byly na stavbě prováděny jen drobné úpravy. V r. 1854 nahradila dřevěnou kruchtu zděná. V l. 1901-1908 byl kostel renovován, další opravy v l. 1921 a 1923. Pod presbytářem je zachována podzemní krypta.

Pozdně renesanční novostavba pro kapucínský klášter z let 1638–42, prováděna podle řádového návrhu stavitelem Melchiorem Meerem a polírem Gionem Decapaolim. Původně tvořila součást konventu čp. 1078, dnes hospice. Kapucínský konvent s kostelem sv. Josefa vznikl roku 1630 na Novém Městě pražském z podnětu Ferdinanda II. Vybudován byl v místech někdejšího špitálu Jakobova a kaple P. Marie, v době příchodu kapucínů ale již pustých. Velký podíl na finančním zabezpečení výstavby měl Gerhard s Questenberku, dvorní válečný rada, který roku 1631 věnoval první sumu peněz, kterou později ještě zvýšil nákupem dalších domů pro kapucíny. Provincionální kapitula se zprvu (1632) bránila založení dalšího pražského konventu, ale nakonec povolila a v roce 1633 byl jmenován první představený novoměstského konventu, jímž se stal P. Alexius. Zanedlouho kapucíni získali další dva domy předcházející dnešní stavbě, aby v jednom zřídili prozatímní „konvent“. Jeho součástí byla i kaple. V následujících letech došlo k vykoupení dalších domů, mohlo tak dojít k vytvoření dostatečně rozlehlého kapucínského areálu, jehož součástí měla být i poměrně rozsáhlá zahrada. Kapucíni k novostavbě položili 13. 5. 1638 základní kámen a souběžně probíhala stavba kostela a řeholního domu; práce řídil M. Meer, jemuž políroval G. Decapoli. Řeholníci se tak odchýlili od svých zásad, podle nichž měli sami budovat své domy i kostely. Nepochybně však projekt jak kostela, tak konventu se od běžného schématu kapucínských staveb neodlišuje, stejně jako kostel. Novostavba řeholního domu byla hotova zanedlouho, a tak se do ní mohli první řeholníci nastěhovat 9. 9. 1642 a zvolit si svého prvního kvardiána. V hrubé stavbě již tehdy stál kostel, o němž víme, že byl v roce 1641 zaklenut a v době uvedení řeholníků d svého domu i benedikován. Vykoupení dalších domů dovolilo kapucínům areál rozšířit a také po roce 1644 konečně při něm zřídit užitkovou zahradu. Dokončení kostela, nepochybně se základním mobiliářem, sestávajícím z hlavního a dvou bočních oltářů. lze předpokládat před jeho vysvěcením dne 25.5 1653. V dalších letech jsou již doloženy jen menší úpravy, tak v roce 1671 bylo vydlážděno předdvoří kostela, dokončené patrně po dalších třech letech. Dne 21. 6. 1689 poškodil kostel “francouzský” oheň, při němž vyhořely obě sakristie, ale nevelká škoda byla brzy odstraněna. V roce 1707 záznamy zmiňují opravu hlavní klášterní brány, po čtyřech letech výstavbu nového lignaria (dřevníku). Někdy před rokem 1741 zřejmě došlo k určitým úpravám, protože zápisná kniha pražských stavitelů přičítá podíl na nových stavbách kapucínského kláštera blíže neznámému Johannu Strunzovi; archivně je doložena pouze oprava střechy roku 1740. Nejvýznamnější prokazatelnou změnou 18. stol. byla výstavba nové chodby do kapli P. Marie (1745), nová úprava ohradních zdí v roce 1751, zaklenutí nové knihovny, lavatoria a dvora v části provinciálu v roce 1778. Patrně tehdy došlo k vyzdění původně otevřených arád v přízemí kvadratury. Přestože již 31. 1. 1786 bylo oznámeno zrušení kláštera fakticky zanikl až 2. 6. 1795. Budovy zakoupily v roce 1799 stavy Království českého a sloužily potom vojsky (údajně zde furýr Josef Kajetán Tyl napsal roku 1811 text národní hymny "Kde domov můj?”). Do přímého vlastnictví c.k. vojenského eráru ale přešel konvent teprve roku 1860. To již byly demontovány původní stavby a na jejich místě, zvětšeném ještě o pozemky domů, stojících při Truhlářské ulici, vznikly tzv. Josefské kasárny. Již v roce 1827 podal tehdejší provinciál kapucínského řádu žádost o opětovné převzetí kostela sv. Josefa, ale až po jednáních uskutečněných roku 1831 se podařilo kapucínům kostel sv. Josefa získat zpět na základě císařského rozhodnutí ( z 18.12.1832). Ke komisionálnímu převzetí kostela pak došlo 28.5.1833. Konvent však nebyl obnoven, ale protože při kostele nebylo dostatek místa, usadila se tu pouze menší komunita (hospic čp. 1077 - viz). Kapucíni se pak pokoušeli prosadit výstavbu nového konventu při ulici Na poříčí, pro nějž byly dokonce zhotoveny plány a poskytnuta část pozemku od vojenského eráru (1839). Úmysl se však nikdy nepodařilo realizovat. Nejvýznamnější zásah do podoby interiéru kostela se uskutečnil v roce 1854, kdy někdejší dřevěnou kruchtu nahradila nová zděná. V letech 1901 - 08 došlo k rozsáhlé obnově kostela, znovu se opravovaly střechy v roce 1921 a po dvou letech i štuková dekorace v kostele. Během Květnového povstání, jehož se členové kapucínského hospice sami aktivně účastnili, došlo k poškození střech, které byly opraveny během následujících dvou let. Komunita, sídlící v nevelkém domě čp. 1077 vpravo od kostela, zanikla s nástupem komunistické moci roku 1950.

Zachované plány představují konglomerát budov různého charakteru, jehož základ tvoří patrová trojkřídlá budova konventu, přiléhající vlevo ke kostelu. pravidelná obdélná dispozice přesahovala kostel na východní straně téměř o celou hloubku křídla, resp. o šířku velkého refektáře, který byl v tomto křídle umístěn. Chodba, vytvářející ambit kolem lehce podélného dvora, se objevovala u všech křídel, probíhala také (po kapucínském způsobu) v celé délce kostela a ústila na západní straně hlavní fortnou konventu. Tento vchod proklamoval ohradní zeď kostela směrem k náměstí. V přízemí severního křídla; v dalších prostorách se nalézaly spížní kvelby a místnost na nádobí. V západním křídle byla cela fortnýře a laických zaměstnanců. Patro mělo ve všech třech křídlech stejné trojtraktové řešení, s poměrně úzkou chodbou uprostřed, z níž byly přístupné cely po obou stranách. Topit se dalo, vedle refektáře, již jen ve čtyřech celách sloužících pro nemocné konventuály. Těmto špitálním celám, umístěným v západním křídle, sloužila sousední kaple. K severozápadnímu rohu se tu připojoval hranolový, víceméně samostatný útvar v patře se záchody, v přízemí s umývárnou a nádrží. 

Průčelí (téměř) orientovaného kostela si z větší části uchovalo svou původní a tradiční podobu kapucínských sakrálních staveb, pouze střední okno snad někdy v prvních desetiletích 18. stol. doplnila nová šambrána se segmentovou římsou. Došlo asi i k úpravě trojuhelného štítu, z něhož byla odstraněna spodní římsa, dnes opět doplněná. Úpravou prošly pravděpodobně i polokruhové otvory osvětlující půdu. Vedle raně barokního vstupního portálu, jehož kamenné bohatě profilované ostění doplňují ucha a trojuhelný fronton se znakem hlavního donátora, byl dodatečně proražen v pravé části průčelí další vchod. Dveře hlavního vstupu pocházejí patrně z konce 19. století, do bočního vchodu byly vloženy zcela novodobé dveře. Polokruhově zakončená okna po stranách a kruhové okno v ose nad vchodem si uchovaly původní vzhled dalších kapucínských chrámů velice střídmé, nečleněné, prolomené pouze menšími polokruhově ukončenými okny. Stejně prostý je závěr kostela, jehož štít však byl upraven v průběhu 19. století; oble zakončená okna jsou původní. Novotvarem je velké polokruhové okno vlevo od závěru, které vzniklo pouhým prosklením odbourané části sakristie. Před kostelem stavebníci vytvořili prostor tzv. atria, které nalezneme i u dalších četných kapucínských kostelů. Z náměstí atrium uzavírá zeď doplněná po stranách výklenkovými kaplemi, jejichž kompozice je odvozena od vrcholně barokní architektury. Niky rámují toskánské edikuly s polokruhově vzdutou římsou. Kamenné ostění středního vchodu má porušenou profilaci, patrně raně barokní. V nikách ohradní zdi jsou postaveny kamenné barokní sochy Jana Nepomuckého (1730) a sv, Františka Serafínského (1708). druhou z nich vytvořila dílna Františka Preise. V předdvoří se nacházejí další barokní pískovcové sochy sv. Judy Tadeáše a dvou andělů.(1708). |Figury andělů vypracoval ateliér Františka Preisse a stával se skulpturou sv. Františka do roku 1855 na Karlově mostě. Nad štítem vchodu do kostela je erb Gerharda z Questenberku, zakladatele chrámu, nad ním freska sv. Josefa.
Rovněž interiér chrámu si uchoval tradiční formy kapucínského řešení - půdorys tak tvoří obdélná loď, na kterou navazuje zúžený závěr. K lodi po jihovýchodní straně přiléhá boční kaple zaklenutá valeně za polokruhovým pasem. Také loď i dlouhé presbyterium, předělené v dolní části stěnou na prostor pro řeholníky a vlastní chór, jsou překlenuty valeně bez výsečí. V klenbě lodi zůstaly dvě železné koule z doby pruského bombadovány Prahy v roce 1957. Boční stěny kostela nemají architektonické členění, pouze slabě profilovaná římsa odděluje klenební sféru. V mnišském chóru se zachovalo jednoduché stuhové ostění vchodu do sakristie, osazené novějšími klasicistními dveřmi. Segmentově ukončená okna lodi jsou umístěna v zešikmených špaletách. Nástěnná malba, umístěná na východním čele chrámu. Do vstupního (jihozápadního) prostoru lodi byla dodatečně vestavěna zděná kruchta, podklenutá trojicí placek, oddělených od sebe pasy. Čelo kruchty vytváří plný zděný parapet, půdorysně probíhající v konkávnokonvexní křivce. Ve cviklech kruchty, vynesené pilířky, se objevuje novorenesanční dekor (rozety).

Pod celým presbyteriem se zachovala kapucínská krypta zaklenutá stlačenou cihelnou valenou klenbou, v níž se objevuje náznak pětiboké výseče při vstupu z chodby. Tato chodba navazuje na schodiště probíhající po levé straně presbytáře, zaklenuta je cihelným segmentem. V přízemí bylo nově jio z části této chodby (původně obsahující i přístupové schodiště do patra konventních budov) zřízená malá oratoř. Po pravé straně presbytéria se nachází velká sakristie, zaklenutá výsečovou, patrně pozdější raně barokní klenbou. Dodatečně byl prostor předělen přepážkou, na severovýchodní straně pak zkrácen a otevřen velkým poloeliptickým oknem. V západním stěně sakristie se zachoval opět jednoduchý stuhový portálek.

Zařízení:

Oltáře jsou většinou pozdně barokní, dřevěné, hnědé, natřené, portálového typu, jednoduše ornamentálně zdobené. Hlavní oltář trojdílný, asi z let 1770 - 80, nese tři obrazy: Po stranách sv. Václava, sv. Ludmily, na prostředním je namalován sv. Josef s Ježíškem, P. Marií, sv. Františkem Serafinským, Antonínem Paduánským, Ludvíkem Toulouským, nahoře Bůh Otec s anděly (Zezadu, v mnišské chórové kapli jsou zavěšeny další tři obrazy: Uvedení kapucínů do kláštera na Hradčanech, Obětování, Navštívení Panny Marie). Před oltář je předsunut kupulovitý tabernákl s bočními portálky, dekorovaný figurkami andílků a drobným krucifixem /dřevo, zlacení z dílny Richarda Jiřího Prachnera. Boční oltáře v lodi(2-6) jsou ozdobeny dřevěnými sochami, zpravidla krytými inkarnátem a zlacením, zhotovenými ateliérem R. J. Prachnera asi v letech 1770 - 80. Oltář sv. Antonína Papuánského s obrazem Apotézy titul. světce od Karla Škréty (do 1653) a Nejsvětější Trojici v nástavci, kde jsou také umístěny řezby andílků a okřídlených hlaviček. Protějškový oltář sv. Felixe de Cantalitio se Škrétovým obrazem světce, jemuž podává P. Maria pochovat Ježíška (do 1653). Oltář sv. Kříže zdobí sochy sv. Jana Nepomuckého (polychromie), dvou andělů a houbou a s kopím. Protějškový oltář sv. Jana Nepomucký zdobí sochy sv. Jana Nepomuckého (polychromie), dvou andělů a Ježíška, jenž má v košíčku uloženy nástroje utrpení. Oltář sv. Fidelia Sigmaringenského nese obraz, znázorňující ubití světce kalvinisty a nahoře obrázek sv. Serafina, bratra laika z řádu kapucínů, na bocích retáblu jsou umístěny sochy sv. Víta a sv. Leopolda. Na klasicistním oltáři Panny Marie Radostné asi z let 1780 - 90 se nachází pozdně manýristický obraz od Matthause Gundelacha ze 2. čtvrtiny 17. století (sv. František Serafinský přijímá od Spasitele na přímluvu Panny Marie porciunkulový - plnomocný - odpustek). Vysoký tabernákl zdobí drobné figurky andělů, uprostřed soška Panny Marie Radostné (polychromie). Kazatelna je jednoduchá dřevěná a hnědě natřená, ozdobená jen holubicí Ducha svatého pod stříškou. Varhany jsou prosté, téměř bez dekorace. Roku 1880 byly přepracován varhanářem Schiffnerem. kropenka má mramorovou nádobu a pískovcovou nohu. Byla zhotovena v 1. polovině 18. století. Plastika Ukřižovaného (dřevo, inkarnát, zlacení) barokní, z 1. čtvrtiny 18. století. Obrazy - 14 zastavení Křížové cesta z 19. století.

Preciosa: Kalich ze zlaceného stříbra; na šestilaločné noze jsou tepány andílčí hlavičky mezi medailony se sv. Josefem, Antonínem a Františkem Serafinským, na koši medailony se sv. Annou Samotřetí, P. Marii a sv. Vojtěchem s kopím. Kvalitní norimberská práce mistra CB vznikla kolem let 1700 - 20. Rovněž relikviář - ostensorium sv. Šimona a Judy ze zlaceného stříbra; eliptická  laločnatá noha a štíhlý dřík nesou paprsčitou korunu se zasklenou schránkou na ostatky uprostřed, s tepaným baldachýnem, boltcovým dekorem a čabrakami, posazenou skleněnými kameny. Kalich ze stříbra a stříbrného filigránu; na kruhové noze tři grisaillové modře smaltované medailonky s polofigurami av. Jana Nepomuckého, sv. Josefa a sv. Dismase. Vyjímečná sestava patronů svědčí pro liturgii v kapli sv. Dismase (na popravišti), vykonávanou tehdy svatojosefským  kpucínem. Ojedinělé dílo novoměstského zlatníka Jana Křtitele Herla z doby po roce 1700 (ve sbírkách UPM v Praze). Pět párů svícnu z cínu, o různé výšce, všechny na trojbokých volutových nohách, zakončených lvím s párem na kouli a s reliéfy okřídlených andílčích hlaviček. Běžná česká konvářské práce raného až vrcholného baroka ze 17. až 1. čtv. 18. století. 

Sepulkární památky: Mramorový náhrobek generála Maxmiliána Browna (1757) se stává z vysokého podstavce nesoucího sarkofág, nad nímž se tyčí obelisk. Rozsáhlý latinská nápis je proveden kapitálou. Do dlažby ve středu hlavní lodi byla vsazena roku 1851 mramorová deska na památku Václava Leopolda hraběte Radeckého z Radče (+1781) s latinským nápisem kapitálou.

V sakristii se nalézá drobný kříž s barokním korpusem (dřevo, inkarnát, zlacení) z 1. čtvrtiny 18. století a plastické modely (většinou dřevěné, vždy bíle natřené); sousoší Kalvárie - Ukřižovaný, pod ním klečí sv. Jan s P. Marií v klíně - na vysokém architektonickém podstavci ze 2. čtvrtiny 18. století Sv. Luitgarda s Ukřižovaným z roku 1716 - drobná replika Braunova sousoší z Karlova mostu. Figurky sv. Petra a Pavla, předlohy pro sochy průčelí kostela Nastolení sv. Petra v Antiochii v Hostomicích (okres Beroun) zhotovené Ignácem Michalem Platzerem kolem. roku 1820.

Ve víšce barokní zvon, datovaný chronogramem do roku 1761 od Františka Antonína Franka, s reliéfy sv. Václava, sv. Františka Serafínského a sv. Josefa, s latinským nápisem. 

Časová osa

2022 Používaný

V nikách ohradní zdi jsou postaveny kamenné barokní sochy Jana Nepomuckého (1730) a sv, Františka Serafínského (1708). druhou z nich vytvořila dílna Františka Preise. V předdvoří se nacházejí další barokní pískovcové sochy sv. Judy Tadeáše a dvou andělů.(1708). Figury andělů vypracoval ateliér Františka Preisse a stával se skulpturou sv. Františka do roku 1855 na Karlově mostě. Nad štítem vchodu do kostela je erb Gerharda z Questenberku, zakladatele chrámu, nad ním freska sv. Josefa. Kostel patří Provincii kapucínů v ČR
1945 Používaný

Během Květnového povstání, jehož se členové kapucínského hospice sami aktivně účastnili, došlo k poškození střech, které byly opraveny během následujících dvou let
1921 Stavební úpravy

Znovu se opravovaly střechy v roce 1921 a po dvou letech i štuková dekorace v kostele.
1901 Stavební úpravy

V letech 1901 - 08 došlo k rozsáhlé obnově kostela
1860 Používaný

Do přímého vlastnictví c.k. vojenského eráru ale přešel konvent teprve roku 1860. To již byly demontovány původní stavby a na jejich místě, zvětšeném ještě o pozemky domů, stojících při Truhlářské ulici, vznikly tzv. Josefské kasárny.
1854 Stavební úpravy

Nejvýznamnější zásah do podoby interiéru kostela se uskutečnil v roce 1854, kdy někdejší dřevěnou kruchtu nahradila nová zděná.
1827 Používaný

iž v roce 1827 podal tehdejší provinciál kapucínského řádu žádost o opětovné převzetí kostela sv. Josefa, ale až po jednáních uskutečněných roku 1831 se podařilo kapucínům kostel sv. Josefa získat zpět na základě císařského rozhodnutí ( z 18.12.1832). Ke komisionálnímu převzetí kostela pak došlo 28.5.1833.
1799 Používaný

Budovy zakoupily v roce 1799 stavy Království českého a sloužily potom vojsky (údajně zde furýr Josef Kajetán Tyl napsal roku 1811 text národní hymny "Kde domov můj?”).
1786 Používaný

Přestože již 31. 1. 1786 bylo oznámeno zrušení kláštera, fakticky zanikl až 2. 6. 1795.
1698 Vznik

Pozdně renesanční novostavba pro kapucínský klášter z let 1638–42, prováděna podle řádového návrhu stavitelem Melchiorem Meerem a polírem Gionem Decapaolim. Kapucíni k novostavbě položili 13. 5. 1638 základní kámen a souběžně probíhala stavba kostela a řeholního domu; práce řídil M. Meer, jemuž políroval G. Decapoli. Řeholníci se tak odchýlili od svých zásad, podle nichž měli sami budovat své domy i kostely.
1689 Stavební úpravy

Dne 21. 6. 1689 poškodil kostel “francouzský” oheň, při němž vyhořely obě sakristie, ale nevelká škoda byla brzy odstraněna.
1671 Stavební úpravy

V dalších letech jsou již doloženy jen menší úpravy, tak v roce 1671 bylo vydlážděno předdvoří kostela, dokončené patrně po dalších třech letech
1653 Vznik

Dokončení kostela, nepochybně se základním mobiliářem, sestávajícím z hlavního a dvou bočních oltářů. lze předpokládat před jeho vysvěcením dne 25.5 1653.
1644 Používaný

Vykoupení dalších domů dovolilo kapucínům areál rozšířit a také po roce 1644 konečně při něm zřídit užitkovou zahradu
1631 Vznik

Vznikl roku z podnětu Ferdinanda II a vybudován byl v místech někdejšího špitálu Jakobova a kaple P. Marie, v době příchodu kapucínů ale již pustých. Velký podíl na finančním zabezpečení výstavby měl Gerhard s Questenberku, dvorní válečný rada, který roku 1631 věnoval první sumu peněz, kterou později ještě zvýšil nákupem dalších domů pro kapucíny.

Články

Knihy

Externí galerie (foto / video)

Odkazy

FB

Majitelé nemovitosti

Mapa

Autor karty pe.zeman aktualizováno: 5. března 2022

Diskuze Přidat komentář

K tomuto objektu neexistují žádné komentáře.