První zmínka o domu na této parcele pocházejí z konce 14. století. V 18. století nazýván U Burgrafů, předtím U Kotlářů, od roku 1794 jej vlastnila hraběnka Pachtová z Rájova, rozená Canalová. Dům zakoupila po roce 1896 Zemská banka, dala ho zbořit a firma Matěje Blechy vystavila v letech 1911 - 12 secesní stavbu, citlivě přizpůsobenou o něco starší budově na protějším nároží a spojenou s ní dvěma mosty přes ulici. V letech 1923 - 26 navržena Osvaldem Polívkou nástavba ustupujícího 5. patra, v roce 1948 nástavba do ulice Nekázanka. Dvorana byla radikálně upravena roku 1940 Karlem Stráníkem. Mozaikovou výzdobu navrhl J. Novák a J. Bauch (odstraněna patrně během následujících rekonstrukcí), reliéfní keramický vlys podél stěny dvorany J. Lauda a F. Tichý, mramorovou symbolickou postavu vytesal sochař B. Stefan (též odstraněna). V letech 1967 - 68 upravovali interiér přízemí Jan Šrámek, Zbyněk hřivnáč a Oldřich Novotný pro ČEDOK.
Na protáhlém nárožním pozemku stojí budova, skládající se ze dvou částí. Čtyřpatrová část se tříosou fasádou a hlavním vstupem obrací do ulice Na Příkopě, jedenáctiosou do Nekázanky. Dvoupatrová část navazuje v Nekázance devítiosou fasádou se vstupem. Obě části jsou třítraktové, se třemi světlíky (dvorky). Reprezentativní fasáda do ulice Na Příkopě je obložena hořickým pískovcem, zdobí ji bosáž a secesní dekor s florálními motivy, lvími maskami a andílky od Celdy Kloučka. Ve střední ose vystupuje z 1.p. arkýř, ve 2. p.zakončený balkonem s tepanou mříží. Balustráda nad hlavní římsou napodobuje členění oken, v rozích přechází v podstavce pro plastiky - analogie Inženýrství a vodní stavby od Ladislava Šalouna a Bankovnictví od Františka Hergesela. Figurální vlys rakovnické majoliky na předním spojovacím mostě je od Antonína Máry. Mozaikové obrazy na hlavním průčelí jsou zhotoveny podle kantonů Jana Preislera.
