1872 - Vedle dvou pánvových pecí byla v Ústí n. L. poprvé u nás postavena vanová pec, umožňující nepřetržité tavení a hromadné zpracovávání skloviny, jež bylo v té době výlučně rukodělnou záležitostí. Tavicí, chladicí a temperovací pece se vytápěly generátorovým plynem, vyráběným ve vlastní plynárně. K vybavení hutě patřila též pánvárna a šamotárna pro výrobu žárovzdorných kamenů na stavbu a opravu pecí. Součástí závodu byla i kotelna s parním strojem. PramenyAdressbuch der Glasindustrie, ročníky 1895, 1921, 1926, 1929. Archiv města Ústí n. L., fondy Okresní úřad v Ústí n. L., Berní správa v Ústí n. L. , Správa národního majetku v Ústí n. L. Österreichisches Reichs-Industrie Adressbuch. Teschen-Wien-Leipzig 1900. LiteraturaJ. Broul, Vývoj chemického složení obalového skla za posledních 100 let, in: Sklář a keramik, ročník 35 (1985), s. 172n. M. Grisa, H. Horská (M. Tauerová), V. Mácha, Sto let ústecké sklárny. Praha 1971. HDI Mitteilungen. Hauptverein deutscher Ingenieure in der Tschechoslovakischen Republik. Jahrgang 19/9-1930, Heft 12. H. von Hugo, Rationalisierung durch Mechanisierung. Mühlig, Union, Glasindustrie A. G. in Teplitz-Schönau, Genf 1936. J. Christmann., Die Industrie im politischen Bezirke Aussig. Festschrift anlässlich des zwanzigjähr. Bestandes des Technischen Vereins in Aussig. Ústí n. L. 1910. Jahrbuch der österreichischen Industrie 1906. Wien 1906. A. Mitscherlich, Die böhmische Glasindustrie in Vergangenheit und Gegenwart. Ústí n. L. 1930. A. Smrček, Mechanizace výroby obalového skla 1850-1945, in: Historie budování moderního sklářského průmyslu v severních Čechách, Dům techniky v Ústí n. L. 1975
1/2019
Zaniklý
Demolice areálu.
2017
Prázdný
Areál je využíván pouze částečně, zbylá část je bez využití.
1943
závod zaměstnával průměrně 666 osob, jeho brány opustilo 54 milionů lahví a zavařovacích sklenic s víčky.
Po válce se výroba ve sklárně opět částečně obnovila. Obalové sklo se zde vyrábělo do devadesátých let, kdy byl provoz po neúspěšné privatizaci definitivně ukončen.
Do současné doby se zachovala jen malá část budov. Ty co ještě stojí, jsou zpravidla prázdné a chátrají.
1924
Mühligové se rozhodli přeměnit svou komanditní společnost v akciovou a připojit k ní rovněž ústeckou společnost Union.
1914
do chodu byl ve sklárně uveden stroj Owens na automatickou výrobu lahví. Jeho provoz vyžadoval zřízení kompresorovny, vývěvy, elektrocentrály a zavedení kvalifikované strojní a elektrotechnické údržby. Denní výkon v ústecké sklárně se pohyboval kolem 20 000 půllitrových lahví. Za stejnou dobu se na jedné dílně s ruční výrobou, kde pracovali dva skláři a jeden odnašeč, zhotovilo asi 1 500 lahví stejného druhu.
1907
většinu akcií Rakouské společnosti sklářských hutí získal teplický průmyslník Max Mühlig, majitel skláren v Hostomicích, Řetenicích a v Újezdečku u Teplic. S jeho přispěním dosáhla ústecká a. s. roku 1909 majoritu cenných papírů největší uherské lahvárny v Salgótarjanu. Mühlig tím výrazně posílil své postavení .
1899
připojení na železniční trať získala sklárna zprvu prodloužením vlečky ze Spolku pro chemickou a hutní výrobu. V tomto roce byla prodloužena Ústecko-teplická dráha na tuto vlečku ke Klíši a do Předlic, odkud se její kolej vrací obloukem podle fotbalového hřiště zpět k Západnímu nádraží.
1895
ve sklárně pracovalo 900 osob. Roční výroba lahví překročila 20 milionů kusů. Objemem produkce ji v té době předčila jen Siemensova sklárna v Novém Sedle u Lokte.
1884
závod měl podle Brandeise již čtyři pece vanové a jednu pánvovou na výrobu barevného skla. Na dalších dvou pánvových pecích vyráběl sklo bílé. Při roční produkci 15 milionů lahví zaměstnávala huť 650 osob.
1883
sklárna rozšířila svůj výrobní program o osvětlovací skla do plynových lamp, která si získala pod ochrannou značkou Monopol dobrý zvuk a přispěla k vývozním úspěchům firmy.
1882
sklárně se dařilo, ve sklárně byla postavena 5. a 6. tavicí pec v nové hale. Nový investiční celek měl jeden komín, osm chladicích a čtyři temperovací pece, dvě místnosti pro přípravu kmene a další dvě pro třídění hotových výrobků, vazárnu a sklad. Patřila k němu též nová brusírna. Poblíž hutní haly byly postaveny čtyři plynové generátory.
1878
30. října přinesl Aussiger Anzeiger zprávu, podle níž "ve sklárně v Ústí n. L. zastavili dělníci práci, poněvadž jim nebyla zvýšena mzda. Ředitelství továrny propustilo veškeré dělníky a přijalo jiné.
1872
Vznik
na pozemku o celkové ploše 7,2 hektaru začala Rakouská společnost sklářských hutí (Österreichische Glashütten-Gesellschaft) výstavbu zdejší sklárny. Podnět k výstavbě vzešel z místních podnikatelských kruhů, zejména od ředitele Spolku pro chemickou a hutní výrobu Maxe Schaffnera. Zdejší chemická továrna expedovala značnou část svých produktů v tekutém stavu a musela všechny potřebné obaly, tj. demižóny a zásobní lahve, nakupovat od různých dodavatelů. Továrna se specializovala na výrobu obalového skla, prvního svého druhu na území monarchie.
